Boskovický rodák Josef Koudelka patří k nejvýznamnějším fotografům 20. století. Proslavil se svými fotografiemi invaze vojsk Varšavské smlouvy do Prahy. Je členem proslulé fotografické skupiny Magnum Photos. Téma hranic se prolíná velkou částí jeho tvorby. Toto téma je také hlavním motivem jeho fotografií na hraniční linii mezi Izraelem a Palestinou. V zemi, která mu není nikterak blízká. Všechno to začalo už v roce 2010. Student fotografie Gilad Baram se přihlásil do kurzu na Fotografické akademii v Jeruzalémě. Jeho zahraničním lektorem byl právě Josef Koudelka. Gilad mu asistoval, doprovázel na nejrůznější místa, někdy překládal a občas i fotil. Jedním z íst, která společně navštívili, byly hranice kolem západního břehu. Zeď, která je postavena mezi Izraelem a Palestinou. Tady vznikl křehký a na důvěře založený plán. Zatímco Koudelka bude fotit, jeho mladší pomocník ho může při tvorbě natáčet. Jejich společná práce trvala čtyři roky. Materiálu bylo dost. Dost na dokumentární film.

Fotografie Josefa Koudelky jsou vždy spíše nastíněním situace. Nikdy na nich neuvidíte násilí, ani náznak reportážního charakteru. Zachycuje hlavně atmosféru. Tentokrát atmosféru v tolik diskutovaném místě. Konflikt mezi Izraelem a Palestinou. Stavění hranic a betonových zdí s tnatými dráty. Bezpečnost? Není to jen další způsob vězení? Chlad betonu uprostřed nádherné krajiny. Další problematika, kterou se Koudelka zabývá. Nejen zločin na lidech, ale taky zločin na přírodě. Na krajině kolem. Na krajině, která je po celé své délce obehnána studenou šedí. Koudelka je ateista. K tomuto místu nemá žádný přímý vztah. Možná i právě proto může být jeho názor, nebo spíš fotografický dotaz hodný zamyšlení. Člověk, který žil v čase železných opon, střežených hranic či berlínské zdi, se ptá na jediné. Je to skutečně řešení?

Kamera, produkce a režie: Gilad Baram; Scénář: Gilad Baram, Elisa Purfürst; Hudba: Tobias Purfürst; Účinkuje: Josef Koudelka