Milá mami,

protože si poslední dobou vůbec nerozumíme a nejde nám spolu mluvit, rozhodl jsem se napsat toto psaní. Chtěl bych ti mnohé vysvětlit a popsat. Chtěl bych, aby si to věděla přímo ode mně, aby ses nemusela poptávat sousedek a kolegyň na to, co já právě cítím a prožívám.

Na prvním stupni základní školy jsem byl pilný žáček, ale dostal jsem se do období, kdy nepatřím zrovna mezi premianty. Ani ten skautský oddíl už mě tolik netáhne a vlastně tak trochu nudí. Vím, že doma moc nepomáhám a zajít do mého pokoje vyžaduje velikou odvahu. Jak to tak vypadá, pomalu ale jistě jsem se dostal do věku, kdy mám čím dál tím větší nutkání se s tebou dohadovat a hlavně s tebou nesouhlasit. Nechci tě zraňovat, ale potřebuji mít pravdu.

Tím hlavním důvodem, proč ti píšu je, že bych ti chtěl prozradit, co už asi dávno tušíš. Kouřím marihuanu. Už ani nevím, jak jsem se k tomu vlastně dostal, ale to není důležitý. Víš, marihuana je vlastně rostlina, tedy květenství rostliny, kterému se říká konopí. Z vypěstovaného konopí se sušením získává marihuana. Za stavy, které prožívám při kouření konopí, může látka (tetrahydrokanabinol THC), která působí na můj nervovej systém. Dost jsem si toho o marihuaně načetl, ale mám pocit, že každej říká něco jinýho. Někdo tvrdí, že je to lék a jiní tvrdí, že je to droga, která mě může dovést, až k užívání jiných tvrdých drog. Jestli tě to mami bude zajímat, koukni na internetový stránky koncimshulenim.cz, tam najdeš všechny informace.

Asi tuším, co bude následovat po tom, co si můj dopis přečteš. Budeš naštvaná, možná budou i lítat talíře jako tenkrát, když jsem o půlnoci zvonil sousedům na zvonky. Večer si pak v posteli popláčeš a ráno budeš vstávat do práce, jakoby se nic nestalo. Je mi jasný, že budeš mít strach, budeš nešťastná, budeš hledat chyby, který si mohla udělat ve výchově. Taky možná budeš hledat viníka, který může za to, že kouřím marihuanu. Třeba ho najdeš v některým z mejch kamarádů, který se ti nikdy nelíbili, třeba ho najdeš v otci, který se od nás už dávno odstěhoval. Věř mi ale, že marihuanu jsem začal kouřit já sám, že mi to nikdo neporučil, bylo to moje rozhodnutí.

Vím, že se to moc nehodí, ale jestli ti mami můžu radit, mluv o tom. Najdi si někoho z Káčka, nebo Adiktologické ambulance a všechno co tě kolem toho štve a trápí, jim tam řekni. Vím, je to trochu ostuda, ale věř, že nebudeš první ani poslední, kdo tam s tímto dorazí. Jestli se ti ale nechce, tak tě moc prosím, bav se o tom se mnou. Někdy se mnou není řeč, ale pokoušej se o to. Vlastně mám rád, když společně sedíme a v klidu si povídáme o velmi vážnejch věcech. Náš vztah není v úplně dobré kondici, a tímhle bude možná ještě víc narušenej, ale prosím pokus se mi věřit. Nedávej mi testy, aby sis ověřila, jestli užívám marihuanu. Tím by se mohla nedůvěra ještě víc prohloubit. Domluvme se na jasnejch pravidlech fungování. Nedávej mi zbytečně moc peněz, mám pak pocit, že si můžu dovolit všechno. Buď na mě, prosím, přísně spravedlivá. Měj se mnou trpělivost.

Josef Novotný, pracovník Adiktologických služeb Oblastní charity Jihlava