Hlavním důvodem k vymezení této nemalé výměry lesa k aktivním zásahům je přítomnost cenných druhů a společenstev. Jejich existence je v národním parku totiž do značné míry závislá na dlouhodobém působení člověka. Jsou to kupříkladu porosty, které po staletí sloužily jako zdroj palivového dříví, steliva nebo trávy. Na řadě míst v lese se také dlouhodobě páslo. Bez dalšího pokračování těchto aktivit, nebo alespoň jejich simulace, by Podyjí přišlo o spoustu nenahraditelných fenoménů.

Pařeziny u Hnanic a Popic
Nejlepším příkladem „zásahových“ lesů, ve kterých je cílem hospodaření podpora biodiverzity, jsou pařeziny v okolí Hnanic a Popic. Pařeziny, neboli výmladkové lesy, jsou porosty, které se po staletí těžily za účelem sklizně tenkého užitkového dříví. Princip je postaven na snadném obrůstání pařezů listnatých stromů po jejich pokácení.
S obnovou výmladkového hospodaření Správa parku začala již před pěti lety a od té doby vzniklo celkem osm nových pasek. Účelem jejich vytváření je nejen zajistit každoroční pokračování této historické formy hospodaření, ale především obnovit biotop vzácných druhů světlého lesa. Postupným přiřazováním nových pasek vzniká v lese pestrá mozaika různě světlých stádií lesa, což vytváří vhodné prostředí pro byliny, hmyz, ale i ptáky. Na pasekách jsou šetřeny vybrané solitérní stromy a stejně tak je ponecháváno nebo nově „vyráběno“ mrtvé dřevo.
A první výsledky naší práce jsou pozitivní. Na pasekách se například výrazně zvedla druhová bohatost bylin v lesním podrostu. Objevily se v Podyjí vzácné druhy, jako je třemdava bílá nebo srpice barvířská. Na pasekách se také zvýšily počty dřevních brouků vázaných na osluněné stromy nebo staré pařezy, jako jsou tesařík obrovský nebo roháč obecný. Prosluněné paseky plné hmyzu jsou oblíbeným lovištěm ohroženého dudka chocholatého.

Prosvětlené porosty u Králova stolce
Kromě pasek ve výmladkových lesích můžete narazit na různě prosvětlené porosty v okolí Fládnické chaty u Hnanic, v Trauznickém údolí, u Králova stolce, poblíž Železných schodů nebo u rybníka Jejkal. Motivy kácení v těchto lokalitách jsou totožné: zpestření struktury lesa a především otevření jeho zápoje, aby postupně vznikala pestrá mozaika různých stanovišť pro rostliny i živočichy.
Správa parku se v těchto porostech zaměřuje především na přehoustlé partie nebo místa výskytu cenných druhů zarůstajících například expandujícím habrem. Běžně se můžete také setkat s podporou starých a rozložitých stromových veteránů, zasluhujících uvolnění od okolního náletu. Na vybraných místech jsou také vytvářeny trvalé světliny v blízkosti lesních cest. S oblibou je využívají lesní motýli.
Jak bylo naznačeno výše, jsme si vědomi, že současná péče o světlé lesy nemůže zcela nahradit široký komplex historického využívání podyjských lesů. Jde do značné míry o náhradní péči s využitím dostupných poznatků, současných možností a nástrojů.
Rozhodující roli hrála v tomto kontextu pastva dobytka. I když většina prosvětlených prvků je následně ponechána volnému návratu lesa, alespoň na části ploch se daří doplnit navazující péči o sečení trávy nebo potlačování výmladků. A je potěšující, že na určité rozloze se provádí také pastva. Její dopad na krajinu můžete vidět například v Trauznickém údolí u Popic nebo v ohradě exmoorských poníků u Havraníků.
Realizace speciálních zásahů v lesích národního parku nabývá v posledních letech na významu. O průběhu realizace připravovaných projektů budeme návštěvníky průběžně informovat. A tak až příště uvidíte u cesty skládku dubových kmenů, budete vědět, že jejich odstranění je součástí cílené obnovy světlých lesů. Tolik typických pro Podyjí.

FOTO: Čerstvé dubové pařezy přitahují spousty dřevního hmyzu. Například chráněného roháče obecného. FOTO: Robert Stejskal / Správa Národního parku Podyjí