Akademický sochař František Němec (narozen: 5. ledna 1882 ve Hřištích; zemřel: 10. března 1918 u Bachmače se narodil v malé obci Hřiště u Přibyslavi. Podle pověsti tato obec dostala jméno podle toho, že údajně v těchto místech páni z Ronova, vlastníci nedalekého hradu, tady měli kolbiště - hřiště, místo, kde pořádali turnaje nebo se cvičili ve zbrani.
Malý František svoje dětství i první školní léta prožíval v rodné vísce. Ničím příliš nad ostatní vrstevníky nevynikal. Ale jeho nadání pro kreslení si po čase všiml místní učitel Aleš Klaus. Ten když viděl, jak si obratně počíná s tužkou nebo s nožíkem, kterým vyřezával pro své potěšení nebo pro potěchu svých vrstevníků zvířátka či rozličné postavičky k Betlému, doporučil jeho rodičům, aby se vyučit truhlářem - řezbářem. Tak mladý František nastoupil do učení v nedaleké Jihlavě. Brzy dosáhl takové zručnosti, že mu byly svěřovány i náročné ozdobné řezby drahého nábytku pro jihlavské měšťany.
Ještě před vyučením a složením závěrečných zkoušek odešel do Frankfurtu nad Odrou, aby se seznámil u tamních řezbářů s novými postupy a směry ve zdobení nábytku. Po návratu a složení tovaryšských potřebných zkoušek odešel do Prahy. Rozhodl se, že se pokusí studovat na uměleckoprůmyslové škole. Jeho rodiče však nebyli příliš majetní, proto mu studia platit nemohli.
On však od svého snu stát se sochařem, nechtěl ustoupit. Našel si v Praze - Bubenči malý podkrovní byt a přivedl sem i svoje dvě sestry. Živil sebe i sestry příležitostnou řezbařinou a při tom pilně studoval. Nejprve se stal žákem profesora Stanislava Suchardy a pak i Josefa Václava Myslbeka. Stal se jedním z nejnadanějších studentů. Vytvořil řadu bust, reliéfů i figurálních soch.
Jeho slibně se rozvíjející uměleckou dráhu ale přerušila první světová válka. Hned na jejím začátku, v červenci roku 1914 musel narukovat na východní frontu a již v září téhož roku padl do ruského zajetí. I tady se pokoušel tvořit. Dokonce se zúčastnil jedné tamní výtvarné výstavy a jeho práce byla vyhodnocena jako nejlepší. Z této doby pochází i socha - poprsí Michaela Vasiljeviče Lomonosova (ruský vědec, historik, umělec, je po něm pojmenována moskevská univerzita). Tehdy bylo údajně zakoupeno pro univerzitu v Kazani. Byl optimistou a věřil, že se zdráv vrátí zpět do Čech. Ovšem osud s ním měl jiné plány.
Dne 10. března 1918 v Rusku, v bitvě u Bachmače umírá jako čs. legionář ve věku 36 let. Na památku tohoto nadějného umělce byla později na jeho rodném domku ve Hřištích odhalena pamětní deska.