Jedna verze Starých rukopisů praví, že zemřel již 11. ledna 1424, druhá mluví o 21. říjnu 1424. Většina se však shoduje s historikem z časů národního obrození Wácslawem Wladiwojem Tomkem, který v roce 1879 uvedl: „W ležení před Přibislawi poručil duši swau bohu a skonal dne 11. Října we středu před sw. Hawlem”.

Papež římský Pius II., občanským jménem Enea Silvio Piccolomini (1405-1464), v knize Historie česká, kterou napsal 30 let po Žižkově smrt a do češtiny byla přeložena v roce 1687, si všímá Žižkova údajného odkazu, co má být ihned v Přibyslavi s jeho tělesnými ostatky provedeno:

“Když byl v nemoci své tázán, jakým způsobem chce býti pohřben, rozkázal prý stáhnouti z jeho mrtvoly kůži, maso hoditi ptákům a zvěři, z kůže zhotoviti buben a vésti války za jeho vedení; že se dají nepřátelé na útěk, jakmile zaslechnou zvuk toho bubnu.”


Měl král Friedrich II. buben z Žižkovy kůže?

Italovu legendu převzal Hájek z Libočan, věřili ji i další, až se dostala do evropského povědomí.

O bubnu z Žižkovy kůže psala slavná francouzská spisovatelka George Sandová a jeden z největších vojevůdců 18. století, pruský král Friedrich II., přísahal, že přesně tento buben získal, prý v Čáslavi.

Piccolomini ještě uvádí, že táborité nad městskou bránou v Přibyslavi namalovali Žižkovu podobu a anděla s kalichem v ruce.


W Hradci pochowán jest s welikau ctí

To by odpovídalo zjištění již citovaného historika Tomka. V práci vydané v roce 1879 v nakladatelství přibyslavského rodáka Jana Otty, píše:

“Hned po nenadálé smrti wůdce swého wojsko české hnalo útokem na Přibislaw, a dobylo hradu mocí, i wypálilo jej a zbořilo. Potom wedením knížete Sigmunda Korybutowiče wtrhlo mocně přes hranice do Morawy, a zatím slawen byl pohřeb Žižkův. Za místo ku pohřbení zwolen jest Hradec nad Labem, jakožto přední z měst, která stála w bratrstwu za posledních dwau let od něho zřízené. Z úmrtního místa prowodili tam tělo jeho kněz Ambrož farář Hradecký, jemu zwláště oddaný, a kněz Prokůpek… W Hradci pochowán jest s welikau ctí we hlavním farním kostele sw. Ducha před welkým oltářem. Z prvního tohoto hrobu jest wšak tělo Žižkowo později přewezeno do Čáslawě, a tam rovněž we farním kostele sw. Petra a Pawla položeno. Newí se ani, kterého určitě času se to stalo, ani z jaké příčiny, a podobno jest toliko, že teprw někdy okolo polowice 15. století.”


Pohřeb ve svátek památky 11 000 panen

Na otázku z titulku nejpodrobněji odpovídá spisovatel tzv. literatury faktu Miroslav Ivanov v literární detektivce Kdy umírá vojevůdce.

V 80. letech 20. století s přispěním českých a maďarských(!) vědců z oboru soudního lékařství, geologie, antropologie a makromolekulární chemie zkoumal, co se dělo s mrtvým tělem a hledá, kde byl Žižka 21. října 1424, ve svátek „památky 11 000 panen”, pochován poprvé, a kde s odstupem času podruhé.

Zda Ivanov našel přesvědčivou odpověď, není slušné prozrazovat. Pointa jeho detektivky by vzala za své.

Jedno je však jisté, část pravého žebra, levá stehenní kost a kalva (lebeční klenba), které byly nalezeny v čáslavském kostele v roce 1910, patřily muži, jemuž ve chvíli smrti bylo 61 až 65 let. Tento výsledek přesně korespondoval s datem Žižkova narození kolem roku 1360 a datem jeho úmrtí u Přibyslavi v roce 1424.

FOTO: Ivo Havlík
První místo, kde husité Žižkovo tělo ukryli, byl hrad Ronov. Odsud jej vezli do kostela sv. Ducha v Hradci Králové. Po přibližně 85 km dlouhé cestě tam smuteční konvoj dorazil 21. října 1424.