Na programu vzpomínkové akce u příležitosti 124. narození armádního generála Svobody je nástup vlajkonošů a čestné stráže; česká a slovenská hymna; položení květin k pamětnímu kameni a uctění válečných obětí. Následovat bude přátelské setkání ve výstavním prostoru rodného domu Ludvíka Svobody.

Klub českých turistů pořádá ve stejný den, tedy v sobotu 23. listopadu již 13. ročník turistického pochodu Po stopách armádního generála Ludvíka Svobody. Start je od 7 do 9.15 hodin od obecního úřadu v Trnavě na Třebíčsku.

Generál a komunistický politik. Ludvík Svoboda se narodil 25. listopadu 1895 v Hroznatíně do staré selské rodiny Jana (1862–1896) a Františky, roz. Chalupové (*1868). Otec mu zemřel, když byl Ludvíkovi sotva jeden rok (9. prosince 1896), podle matriky na následky kopnutí „koňskou nohou do břicha“. Po absolvování měšťanské školy navštěvoval Zemskou zemědělskou školu ve Velkém Meziříčí, kde získal agronomické vzdělání, které si doplnil praxí ve vinařství v Rakousku.
V roce 1923 se oženil s Irenou Stratilovou z mlynářské rodiny z Cvrčovic na Kroměřížsku, církevní svatba se konala na Velehradě. V témže roce nastoupil Svoboda v hodnosti štábního kapitána službu na Podkarpatské Rusi u 36. pluku. Tam setrval do roku 1931. V Užhorodě se manželům Svobodovým narodil 15. května 1924 syn Miroslav a 4. prosince 1925 se narodila dcera Zoe.
Do ruského zajetí poprvé upadl za první světové války. Vstoupil do legií, které v Rusku bojovaly proti bolševikům, a po válce se stal důstojníkem československé armády. Po okupaci v roce 1939 Svoboda emigroval a po rozdělení Polska mezi Hitlerem a Stalinem znovu upadl do ruského zajetí. Sovětské soudy jej odsoudily jako údajného špiona k trestu smrti, ovšem život mu tehdy zachránila spolupráce s KGB. Svoboda se stává velitelem zahraničního československého praporu a s ním se vrací v roce 1945 do vlasti. Stává se ministrem obrany, přispívá k nástupu komunistů k moci a nakonec je jimi i sám uvězněn. Během Pražského jara v březnu roku 1968 je tento pensionovaný generál zvolen presidentem republiky. V této funkci však v srpnu podepsal takzvané Moskevské protokoly, které legalisovaly sovětskou okupaci Československa, a spolu s Gustávem Husákem se pak stává jedním z hlavních normalisátorů.
Ludvík Svoboda zemřel 20. září 1979 v Praze, pohřben je v Kroměříži.