Sokol stěhovavý, vzácný obyvatel našich skal, lesů, měst a zřícenin a nejrychlejší živočich na této planetě dosahuje rychlosti přes 380 kilometrů v hodině. Gepard je proti němu jak hlemýžď.

Sokoli, které můžeme u nás vidět v zimě, pochází ve většině případů z oblasti Skandinávie. Zvířata, která žijí po většinu roku u nás se na zimu stěhují především do západní a jihozápadní Evropy. Hnízdní oblasti sokola stěhovavého se nachází ve střední a severní části Evropy, Asie a Ameriky. Pro hnízdění si zde vybírá především skalnaté oblasti. U nás byl sokol většinou považován za velmi vzácného dravce. V současné době k nejvýznamnějším hnízdištím sokola stěhovavého u nás patří Šumava, pískovcové skály a (Děčínské a Broumovské stěny, střední Povltaví a Českomoravská vrchovina.

Tito draví ptáci žijí většinou samotářsky. Živí se ptáky do velikosti kachny, zřídka savci - hraboši, krtci, veverky, králík, nebo i netopýr.

V druhé polovině minulého století došlo k velkému úbytku stavů těchto zvířat. Jako hlavní příčina se uvádí pokles úspěšných hnízdění. Vina za tento stav se připisuje chemickým látkám, které byli používány v zemědělství a dostávaly se přes potravu až do vajec. Díky zákazu DDT a podobných látek a regulaci odstřelu v současné době stavy sokola stěhovavého stoupají. V současnosti patří mezi kriticky ohrožené druhy naší fauny a je tedy dle vyhlášky 395/1992 sb. zákonem zvláště chráněn. Podle evropské klasifikace patří mezi druhy vzácné a vyžadující zvláštní ochranu. Je obsažen i v druhé příloze Bernské úmluvy - druh přísně chráněný. Mimo to je zapsán v příloze CITES.