Sebeobětováním navázal Evžen Plocek na odkaz Jana Palacha a Jana Zajíce. Na rozdíl od nich o jihlavské zápalné oběti široká veřejnost dlouho nevěděla. Ač se rozloučení s Evženem Plockem účastnily stovky lidí, komunistickému režimu se podařilo zabránit šíření informace o jeho činu v médiích.

Evžen Plocek (29. října 1929 Jihlava – 9. dubna 1969 Jihlava), chlapec z dělnické katolické rodiny, navštěvoval Orla a dělnický skautský oddíl. Od roku 1943 se učil nástrojařem a po válce pracoval v jihlavském Motorpalu. V roce1953 oženil se a o rok později se mu narodil syn. V roce 1955 vstoupil do KSČ a stal se placeným předsedou ROH a v roce 1968 angažoval se jako reformní komunista pro změny které přineslo Pražské jaro, reprezentoval jihomoravský kraj na (tzv. vysočanském) sjezdu KSČ, který se postavil proti vstupu vojsk Varšavské smlouvy do ČSSR v srpnu 1968. Byl rozhodnut pokračovat v reformní činnosti i po srpnové okupaci republiky.
V roce 1969 po dubnovém plénu ÚV KSČ si uvědomil neuskutečnitelnost svých snů, a tak na Velký pátek 4. dubna 1969 navštívil Evžen Plocek cestou ze zaměstnáni své rodiče. Poté odešel na jihlavské náměstí. Zde se okolo 18. hodiny polil ředidlem. Cestou k budově okresního výboru KSČ odhodil dva složené papíry s texty: "Pravda je revoluční - napsal Antonio Gramsci" a "Jsem pro lidskou tvář - nesnáším necit - Evžen".
Před sídlem strany škrtl sirkou. Ředidlo se vznítilo. Protože na náměstí stály houpačky a kolotoče, lidé se nejdříve domnívali, že jde o nějakou pouťovou atrakci. Až po chvíli přispěchali na pomoc a byl odvezen do jihlavské nemocnice.
Přes mnohé překážky se pracovníkům Motorpalu podařilo uspořádat v Jihlavě veřejný pohřeb. V tisku se o sebeupálení Evžena Plocka kromě dvouřádkového oznámení neobjevilo ani slovo.