Na prelatuře kláštera si mohou návštěvníci prohlédnout obrazy, které z velké části pořídili opaté Josef Bernard Pelikán (opatem 1756-1792) a Jan Nepomucký František Pelikán (1793-1819). Obrazy, které návštěvníci během prohlídky prelatury uvidí, tvoří pouze část poměrně velké sbírky obrazů novoříšského kláštera.

V největší místnosti prelatury, kde dříve bývala obrazárna, si mohou návštěvníci prohlédnout v prostorných vitrínách výběr z monstrancí, kalichů, relikviářů a dalších liturgických předmětů z majetku kláštera nebo premonstrátských farností.

„Jde o exponáty od gotiky až po moderní dobu. O některé vzácné předměty jsme v době totality přišli, ale velkou část se podařilo zmapovat a získat zpět. Velkým štěstím bylo, že když v roce 1950 zabrali klášter komunisté, byla většina předmětů převezena do Uměleckoprůmyslového muzea v Praze, kde je odborníci zaevidovali, a tím nedošlo k jejich rozptýlení. Obě expozice – klenotnice a obrazárna – jsou velmi cenné a odpovídá tomu i několikanásobné zabezpečení“ svěřuje se opat P. Marian Rudolf Kosík.

Společně s obrazárnou a klenotnicí se také otevřela nová expozice věnována archeologickým a antropologickým průzkumům, které se v klášteře konaly při opravě křížové chodby. Díky těmto průzkumům odborníci např. objevili základy kostelíka na starém hřbitově ze 13. století, kde se nacházelo více než sto hrobů místních obyvatel. V hrobech měšťanů byly nalezeny skleněné tabulky, nápisové destičky z rakve, které se normálně dělaly v nějaké jiné podobě či nebožtíkovy boty.

Klášter byl založen podle tradice roku 1211. První písemná zmínka pochází z roku 1248. Nejdříve zde byl konvent sester premonstrátek. Klášter byl několika násobným cílem plenění husitů, pokaždé se komunita sester dokázala obnovit a také dokázaly obnovit budovy kláštera. Na konci 16. století sestry novoříšský klášter opustily a do kláštera přicházejí bratři ze Zábrdovic (dnes součást Brna). Po roce 1733, kdy je povýšen na opatství, nastává jeho umělecky nejhodnotnější období. Premonstráti v Nové Říši se za císaře Josefa II. sice ubránili zrušení, krutě ovšem na tuto komunitu dopadly totalitní režimy 20. století.

Dne 29. května 1942 bylo zatčeno 12 řeholníků a pět z nich včetně opata Pavla Součka bylo umučeno v koncentračním táboře Osvětim. Čtyři bratři byli z Osvětimi převezeni do Buchenwaldu a poté tři z nich do Dachau. Ti, kteří přežili, se po válce vrátili do kláštera, který do té doby sloužil jako ubytovací prostor pro německou chlapeckou školu, evakuovanou z bombardovaného Porúří.

Bratřím se podařilo obnovit přerušený řeholní život. Zvolili si nového opata Augustina Antonína Machalku. Dříve, než vůbec mohl začít spolu s bratřími pracovat na opravě škod, způsobené válečnými událostmi, bylo na obzoru ještě delší přerušení řeholního života v novoříšském klášteře. Opat byl zatčen 3. února 1950 a ve vykonstruovaném procesu s řeholními představenými, který nese jeho jméno, byl odsouzen k 25 letům vězení. Při tzv. Akci „K“ v noci ze 13. na 14. dubna 1950 byli odvezeni i ostatní bratři z kláštera. Budovy kláštera od té doby využívala Vojenská nemocnice v Brně jako svůj sklad zdravotnických potřeb.

Poté, co se řeholníci mohli do kláštera vrátit v roce 1991, začali pracovat na obnově, na kterém neustále pracují. Bylo třeba zajistit nové střechy, fasády, odvlhčení apod. „Náročný projekt rekonstrukčních a restaurátorských prací včetně generální opravy varhan v opatském chrámu sv. Petra a Pavla pokryla z vetší části dotace z evropských fondů. Projekt bude probíhat až do roku 2022, kdy se budou ještě restaurovat vybrané obrazy a obnovovat klášterní zahrady. Jsme za tu dotaci velmi vděční.“ říká opat Kosík.

Prohlídky probíhají, včetně pondělí, čtyřikrát denně, kromě neděle, kdy se provádí pouze odpoledne.
Dosud měli návštěvníci kláštera možnost prohlédnout si prostory kláštera ve dvou turistických okruzích a to kostel sv. Petra a Pavla, kapli svaté Anny a knihovnu.