Iglau.cz: Publicistika, historie, zajímavosti
Sháníte
marně homeopatika? V našem eshopu XIV. svatých Pomocníků máme vše!
Výstava fotografií Jana Pikouse Neznámo kam v domě Gustava Mahlera v Jihlavě
Sdílet článek
Výstava fotografií Jana Pikouse s titulem Neznámo kam bude zahájena vernisáží v úterý 22. září v 17 hodin v domě Gustava Mahlera ve Znojemské ulici v Jihlavě a je doprovodným programem 24. Mezinárodního festivalu dokumentárních filmů Ji.hlava.
Fotografická výstava „Neznámo kam“ představuje výběr z celoživotního díla Jana Pikouse (1929 - 2017). Jeho černobílé snímky jsou většinou nezávislé na fotografované předloze, díky rozmanitým technikám montáže a prolínání se stávají spíše jakýmisi obrazovými básněmi s uvolněnou imaginací. Tímto přístupem Jan Pikous vynikl už v 60. letech jako člen libereckého Studia výtvarné fotografie. Jak v průvodním textu píše Jaromír Typlt, který spolu s autorovým synem Šimonem Pikousem výstavu připravil:
„Povzbuzením pro Pikouse přirozeně byla situace, v jaké se fotografie nacházela v 60. letech, kdy se svou tvorbou začínal. Pozorně vnímal, že fotografové jako Emila Medková, Čestmír Krátký nebo Karel Kuklík už svoje snímky vystavují jako díla plně rovnocenná s abstraktními malbami a grafikami svých vrstevníků. Zvláště tam, kde se podkladem pro fotografický záběr stávaly fantaskně prokreslené struktury zdí, rezivějících kovů nebo třeba trouchnivějícího dřeva, se už právem dalo mluvit o samostatném oboru výtvarného umění. Jan Pikous se nijak nezdráhal využít všeho, co pro něj z těchto proudů bylo zajímavé, ale rozhodující pro něj zůstávala představa, ke které mířil.“
Po roce 1992 zaznamenal Jan Pikous úspěchy svými výstavami v Japonsku. Z řady jeho výstavních katalogů a knižních publikací vyniká zvláště monografická kniha Subjektivní fotografie, která vyšla v roce 2008 v pražském nakladatelství Akropolis. Jan Pikous se věnoval také literární tvorbě a vydal několik knih krátkých próz a vzpomínek.
Kdybychom chtěli jedním slovem pojmenovat, co fotografie Jana Pikouse při vší různorodosti zvolených postupů spojuje, možná by se nabízelo slovo „přísvit“. Věci se u něj zjevují ve zvláštním, záhadném přísvitu. Připomíná to pocity, které můžeme znát z těch chvil, kdy se ocitneme o samotě v nějaké krajině a ona se okolo nás – ale zároveň i s námi – nenadále promění. Rozzáří se nebo zešeří, něco jí celou prostoupí, takže najednou působí jako dějiště, které nás někam přenáší nebo na něco připravuje. Není překvapivé, že Pikous byl po celý život náruživý pěší poutník. Všechny ty imaginární krajiny a přeludné horizonty na jeho snímcích byly možná jen snahou přiblížit se tomu, jak neskutečná umí být krajina, když ji dokážeme ve skutečnosti uvidět.
Výstava potrvá do 21. listopadu.
Jana SOUČKOVÁ
Sdílet článek na Facebooku