Denní zpravodajství:

Nejstarší regionální deník (zal. 1996):
28.3.: Žena za volant nesmí, přesto stále řídí, opakovaně odmítá test na drogy. Jen v březnu ji policisté zastavili čtyřikrát

28.3.: Z policejního deníku: nález granátu a nábojů; zloděj si odnesl kolo za dvacet tisíc

28.3.: Josef Patočka z Jihlavy oslavil sté narozeniny

27.3.: Z policejního deníku: zloděj si odnesl nářadí; za volantem bez řidičáku

27.3.: Staročeské Velikonoce na Michalově statku nabídnou nahlédnutí do časů před zrušením poddanství v Čechách

27.3.: Na operačních sálech v jihlavské nemocnici využívají anesteziologové nové přístroje

27.3.: Kriminalisté dopadli další distributory pervitinu

27.3.: Historii Velkého Meziříčí pomohou dětem poznávat muzejní programy

26.3.: Řidič Audi od nehody, která se stala u Šimanova, ujel. Policisté hledají svědky

26.3.: Z policejního deníku: vandal poškodil auta; při střetu osobního auta a náklaďáku utrpěli zranění čtyři lidé

26.3.: Velikonoce v Jihlavě zahájí na Zelený čtvrtek jarmark, řehtačkový průvod, velikonoční loupení vajíček i folklorní muzika

26.3.: Silný vítr trápí Vysočinu, hasiči odklízejí popadané stromy

26.3.: Malebnou krajinou jihozápadní Moravy s historickou Jemnickou dráhou

26.3.: Autobus z Moldavska vezl do Londýna místo cestujících přes šest set litrů alkoholu

25.3.: Řidič převrátil bagr na bok

Publicistika:

H umoresky Bedřichovské
Vzpomínky a sekvence (nejen) z jihlavského Bedřichova, Dřevěných Mlýnů a okolí:
Příběh dušičkový…

Jak hospodář Václav chtěl tak usilovně život zachránit, až o něj přišel…

Děkanovo kvarteto, aneb, jak většina má vždy patrně asi pravdu.

Listopad 1989: Koncert ve Vlašimi, demonstrace nefachčenek – a také co tehdy prorocky odhadl starý kněz.

Jak se moje pomsta udavačskému komunistickému dědkovi skrze krásné ženské nohy proměnila v trojku z chování.

Proč měl jihlavský adventní věnec nikoli čtyři, ale šest svíček?

Těžké hříšníky jejich vlastní hříchy ani do hrobu někdy nepustí…

Příběh dušičkový, aneb jak jsem se už nikdy nestal mrakopravcem.

Co povyprávěl starý skicář o poslední šachové partii s mým dědečkem?

Příběh ztraceného kocourka Mňouka…

Jak jsem kdysi rozebíral a vzápětí postavil – kremační pec!

Důstojník socialistické armády zůstane důstojníkem – i kdyby byl třebas ministrem!

O studentské lásce, o tajném biskupovi a i o tom, jak jsem se stal vlastně novinářem

Závod míru, aneb jak jsem kdysi v továrně zachránil negramotného mistra.

Doutník od papeže, aneb děda výtržníkem…

Iglau.cz: Publicistika, historie, zajímavosti

Sháníte marně homeopatika? V našem eshopu XIV. svatých Pomocníků máme vše!

K novému migračnímu plánu Evropské komise
Sdílet článek
Před jakoukoliv věcnou debatou nového migračního projektu Evropské komise, který byl minulý týden zveřejněn, je nezbytné říci, že společnou migrační politiku nemohou mít země, respektive politické síly v jejich čele, jejichž cíle, zájmy a ideologie se v otázce migrace zásadně liší. A to je právě situace dnešní Evropské unie a jejích členských států.
image-1
V západní části EU má určující vliv moderní levice a její představy o potřebnosti a prospěšnosti masové migrace pro budoucnost Evropy a evropské integrace. Tato levice spolu s nadnárodními bruselskými byrokratickými strukturami nenávidí tradiční Evropu s jejími národy a národními státy, které se nechtějí nechat glajchšaltovat, trvají na své identitě a rozdílnosti a jsou tak překážkou velkým idejím o sjednocení kontinentu a globálním vládnutí. Masová migrace je pro ně šancí, jak tuto starou Evropu rozbít a zničit. Země jako Belgie, Francie, Německo či Švédsko rychle směřují k multietnickým společnostem, v nichž přistěhovalci budou mít během pár generací většinu. Totéž plánují pro celý kontinent. Problémem je pouze správná taktika, jak tyto plány prosadit proti vůli těch, kteří je odmítají.

Masy obyvatelstva postkomunistických zemí takovou budoucnost nechtějí. Mají tragickou zkušenost s jinou podobnou extrémní levicovou utopií, mají dost chimér o spravedlivém novém světě a ničení toho normálního, známého starého. Do EU vstupovaly poháněny sny o zlepšení svého materiálního blahobytu, nikoliv blouzněním o spáse světa, za níž je třeba se znovu obětovat. Vidí, jaké skutečné dopady přináší masová migrace z nekompatibilních civilizačních okruhů na evropském západě. Sami se pokládají spíše za oběti a nesdílejí pocity viny za bílou barvu pleti a kolonialismus, v nichž se masochisticky zmítají západní elity. Již měly příležitost poznat pokrytectví západních politiků, jejich dvojí hru, kterou se slabšími partnery hrají, a tuší skryté cíle, o nichž se diskuse na Evropských radách nevede.

Je naprostou iluzí, že by se v této situaci mohlo podařit vypracovat společný postoj vůči masové migraci, který by vyhovoval jak levičáckým aktivistům a jejich politickým ochráncům, tak vládám a obyvatelstvu postkomunistických zemí.

Současná nejasná situace je výsledkem falešné pokrytecké politiky politického mainstreamu EU, který se formálně tváří, že se snaží masovou migraci omezovat, ve skutečnosti však činí pravý opak. To se ukázalo jasně v horké migrační krizi v roce 2015, na jejíž vyvolání i logistice se evropské politické špičky aktivně podílely a při tom bezostyšně obelhávaly vlastní obyvatelstvo a brutálně zneužívaly jeho altruismus a pocit solidarity. Když jim politická rizika z nekontrolovatelného přílivu orientálních migrantů začala přerůstat přes hlavu, náhle údajně dříve nezastavitelný proud okamžitě stopli.

Přesto nejsou ochotni dopustit skutečnou ochranu hranic EU a zneužívají k tomu manipulaci s mezinárodními pakty o lidských právech a dohody o mezinárodním mořském právu s cílem udržovat stálý migrační proud z Afriky a Blízkého východu do Evropy. Důkazem je i úloha velkého množství evropských neziskových organizací financovaných z různých evropských nebo národních veřejných zdrojů, jejichž lodě fungují jako pravidelné přepravní linky do jihoevropských přístavů. Jejich aktivisté mají v západoevropských zemích nimbus oficiálních hrdinů a žádné soudy se na ně za jejich formálně protiprávní jednání nezlobí.

V této atmosféře a s těmito lidmi nelze uzavírat žádné rozumné kompromisní dohody o společné evropské migrační politice. Už samotný pokus převést migrační kompetence z národní úrovně do Bruselu je jen metodou, jak překonat tvrdě odmítavý protimigrační postoj zemí V4.

Toto všechno potvrzuje předložený projekt nové společné evropské migrační politiky předložený Evropskou komisí. Jeho zásadní problém vystihl premiér Babiš slovy, že EK chce migraci zvládat, nikoliv zastavit. My ji chceme především zastavit, a poté se když tak možná společně bavit o tom, jak dosavadní důsledky masové migrace zvládnout.

Všechny sliby EK o tom, že povinné přerozdělování by platilo pouze v krizové situaci (ta nastává kdy a kdo to určuje?) a že členská země si formu povinné solidarity může zvolit – buď s dotací migranty přijímat, nebo je bez dotace za své repatriovat – jsou pouze falešnou taktickou hrou. Repatriovat odmítnuté žadatele o azyl není kam, protože lze tvrdit, že všude kromě Evropy jsou ohroženi na zdraví a životě a země jejich původu, pokud jsou vůbec známé, je obvykle nechtějí převzít. Evropská komise se tím ale snaží farizejsky předstírat, že jí jde také o odsun nelegálních migrantů.

Ve skutečnosti tento návrh potvrzuje, že zůstává zachována stará snaha vnutit zemím V4 za každou cenu mimoevropské kolonisty – buď si je převezmou dobrovolně, a k tomu dostanou z Bruselu finanční příspěvek, a nebo nikoliv, a pak si budou muset převzít ty nejproblémovější, kteří azyl na Západě nedostali, a snažit se o nesplnitelné – o jejich odsun v krátké lhůtě. Neuspějí-li, tito problémoví migranti jim zůstanou.

Takový návrh není kompromisem, jak blouzní někteří naši bláhoví novináři či politici, ale drzým a arogantním pokusem uzákonit neomezenou masovou migraci a vnutit nám kolonizaci vlastní země nepřizpůsobivými migranty. O něčem takovém nelze vůbec jednat. Základem jakékoliv smysluplné migrační politiky musí být především přijetí účinných kroků k zásadní ochraně vnějších hranic EU. Nic takového však nikdo nepřipravuje.

Aby byla ochrana hranic EU vůbec možná, bylo by nutné zásadně zrevidovat pakty o lidských právech a mořském právu, protože v době jejich vzniku nikdo nepočítal s fenoménem masové migrace. Jsou proto určeny ochraně práv jednotlivců prchajících před politickým pronásledováním a nepočítají se stěhováním národů hledajících lepší život v bohatých vyspělých zemích. Stejně tak je zcela proti zdravému rozumu dnešní legální zneužívání institutu záchrany trosečníků naloďováním tisíců migrantů na plavby neschopná plavidla s tím, že je zákonnou povinností vyspělých zemí si tyto „trosečníky“ převzít a starat se o ně.

Evropské hranice však nikdo kromě zemí V4 z výše uvedených příčin vážně chránit nechce. Přijetí jakéhokoliv společného migračního mechanismu znamená automatické snížení odpovědnosti středomořských zemí za ochranu vlastních hranic a posílení jejich pochopitelného zájmu přehodit řešení nepříjemného a nevděčného problému masové migrace na ostatní členské země. Pouze tehdy, pokud by neměli šanci poslat migranty ze svého území dál do Evropy, by se vážně snažily své, a tím i evropské hranice chránit.

Ze všech těchto důvodů je nezbytné všechny snahy o společnou migrační politiku odmítnout. Musí zůstat ve výlučné národní kompetenci a pouze národní státy musejí mít právo určovat, kdo na jejich území může žít. Zásadní omezení masové migrace je nezbytné pro naši budoucnost i pro budoucnost zemí Afriky a Blízkého východu, které přicházejí o své lidské bohatství.

29. září 2020
Jiří WEIGL
Sdílet článek na Facebooku

Dnes je čtvrtek 28. březen
(15. březen kalendáře iuliánského)
• 2024 rok křesťanského letopočtu
• 7513 let od stvoření světa
† Svátek dle katolického tradičního kalendaria na 28. 3.:
Neděle šestá postní - Květná neděle Sv. Jana Kapistrána, vyznavače
‡ Svátek dle pravoslavného kalendaria na 15. 3. (28. 3.):
14. říjen 2018Glosa
(Leo Švančara)
Poslední exemplář našeho vyhynulého druhu...
Za našich starých krásných hektických časů, v nichž jsme začínali po revoluci nadšeně budovat novou českou mediální scénu, byly pohonnými hmotami ve všech redakcích jednak hustá mlha cigaretového, dýmkového a doutníkového kouře - a jednak všudypřítomná vůně normálního kafe s lógrem. Žádné kávovary: Všude jen rozžhavené vařiče, na nichž jsem současně pálil zrnka kadidla...
Pokračování . . .


  Nejnovější:


Výpočet vašich osobních homeopatik podle data narození:

(na leosvancara.cz)

Z Jihlavy a okolí:

Jihlava - kultura, zábava:

Jihlava - ostatní:

Jihlava, zajímavosti: