První vánoční ozdoby z ořechů - s panty a zavíráním na petlici

Josef Liška, šestasedmdesátiletý senior z obce Ovčáry u Kolína, zabývající se ve volném čase zhotovováním miniatur, vyrobil z lískového oříšku unikátní ozdobu, v jejíž jedné polovině je umístěna malá zvonička (vyřezaná z bukového dřeva) s mosazným pohyblivým zvonečkem. Ve druhé polovině oříšku je maketa knihy, která je vytvořena z lipového dřeva a jejíž titulní stranu tvoří vyobrazení kostela nacházejícího se v Ovčárech. Uvnitř jsou pro dokreslení výjevu rovněž sušené a lakované části přírodnin (vratič). Oříšek má na výšku 28 mm a v nejširším místě 21,5 mm. Jeho pozoruhodnost však spočívá v tom, že obě skořápky jsou osazeny vlastnoručně vyrobenými panty a z druhé strany miniaturní petlicí. Kovové prvky (šrouby M 1,4, matky, panty, petlice s kolíkem…) rekordman zhotovuje z mosazného drátu na letování, a to za pomoci soustruhu a dalšího nářadí po otci, u něhož se autor vyučil puškařem. Dále používá temperové barvy, vteřinové a epoxidové lepidlo a nitrolak.

Ještě větší újmou, než zavřené muzeum, se pro pelhřimovskou Agenturu Dobrý den ale stala nemožnost pořádání veřejných akcí, městských slavností, festivalů, firemních akcí. „V rámci nich jsme v minulosti zapsali do České knihy rekordů i šest až osm úžasných počinů během jediného týdne. K tomu ale letos nedochází, a to z obav týkajících se nákazy a z důvodu vládních opatření) ani v měsících, kdy došlo k rozvolnění. Za rekordními počiny vyjíždíme oproti jiným rokům citelně méně, akce se nekonají, a spíše na dálku, občas uspořádáme představení nového rekordu či rekordmanů sami, ale to jen z důvodu připomenutí se", informoval Miroslav Marek.

Ze tří pilířů činnosti tedy zbyl pouze ten, který pelhřimovští brali do letošního března spíše jen jako prestiž - totiž prodej České knihy rekordů, jejíž vydávání bylo především prostředkem k tomu dát vědět o mistrech svých (byť malých a nenápadných) oborů, jako impulz k tomu, aby lidé nacházeli možnosti smysluplného, tvůrčího trávení části svého volného času. "Vždy nás potěšilo, když zápis do České knihy rekordů byl důvodem k tomu, aby se lidé začali scházet, na něčem společném pracovat, vymýšlet. Když motiv rekordu byl tím, co dávalo lidi dohromady. Na druhou stranu máme radost, že ani v této těžké době rekordmanství přece jen úplně nevymizelo. Ozývají se nám sběratelé se svými pozoruhodnými sbírkami, výrobci unikátních objektů, kteří svou prací dokládají, že úsloví o zlatých českých ručičkách má stále svou platnost. Kdysi jsme si dali za cíl pokusit se dobré zprávy o takovýchto lidech co nejvíce dostat na veřejnost. Jeden úplně čerstvý příklad za všechny, který bude od čtvrtka součástí expozice pelhřimovského Muzea rekordů a kuriozit", doplnil M. Marek.