Díky stavbě JV obchvatu Havlíčkova Brodu jsme se letos v zimě ještě jednou vrátili na plochu bývalého pracovního tábora Štrauchovna u Termesiv
Z průzkumu historický map bylo jasné, že druhoválečný lágr nebyl první zástavbou v tomto místě a že v polovině 19. století krátce existovala v záhybu silnice z Brodu do Termesiv jednotraktová samota, nicméně vzhledem k absenci popisu i toponyma ji před výzkumem nebylo možné blíže specifikovat.
Trojkanálová cihlářská pec je o rozměrech 6 x 5 metrů, vybavená nevyzděnou předpecní jámou o velikosti 2 x 4 metry. Topné kanály o délce 5 metrů byly široké přibližně 40 centimetrů, dochovaly se do výšky 30 centimetrů a v prostoru topeniště byly zúženy na šířku 25 - 30 centimetrů. Vnitřní povrch kanálů byl poškozen žárem při výpalech stavební keramiky. Stěny topných kanálů i obvodové základy pece byly v jádru vystavěny z kamene a poté obloženy cihlami a fragmenty ploché střešní krytiny, přičemž se často jednalo o nepodarky.
Základy pece byly odvlhčeny jednoduchými cihlovými drenážemi, které odváděly spodní vodu dále po svahu.
Cihelna je poprvé zachycena na Císařském otisku stabilního katastru roku 1838 - zde i s vyznačeným hliníkem, ovšem velice záhy zaniká a nejpozději od 70. let 19. století je parcela vedena jako prázdná.
Její krátkou existenci lze teoreticky spojit s potřebou produkce cihel pro výstavbu nedalekého panského dvora Julianov (Juliánov, Juliin dvůr), který byl založen někdy ve 30. - 40. letech 19. století. Pojmenován byl podle Julie von Kaufmann, první manželky Evžena Sylva - Tarouccy -Unwerth, jenž byl majitelem polenského panství (vč. Termesiv) od roku 1822. Velký čtyřstranný dvůr o rozloze 100 x 90 metrů byl postaven v mělkém údolí jižně od Termesiv, 500 metrů východně od cihelny.
Z hlediska produkovaného zboží nebyly zachyceny žádné značené výrobky, pouze cihly s otisky z průběhu sušení, ojediněle cihly s otisky zvířecích tlapek a v menším množství také plochá střešní krytina – bobrovky.

Osada Štrauchovna byla založena v roce 1941 jako tábor pro rodiny zaměstnanců, kteří pracovali na stavbě nedalekého železničního tunelu, propojujícího údolí Šlapanky a Sázavy. Rodiny zaměstnanců zde bydlely až do dokončení tunelu v letech 1948 - 1949. Dle dostupných pramenů se jednalo o rodiny stálých specializovaných dělníků (původem snad z Itálie), jelikož na stavbě jinak pracovali námezdní dělnící z Termesiv a Herlif.
Po dokončení tunelu byly dva domy rozebrány, ve zbývajících byla výkupna léčivých rostlin a v posledním u silnice bydlela početná rodina Štrauchů, zaměstnaných na nedalekém termesivském statku. Podle nich se ujal i místní název Štrauchovna, či U Štrauchů, i když osadu obývaly i jiné rodiny (např. Lhotští).
Tábor původně tvořily čtyři montované domy, postupně doplněné množstvím drobnějších hospodářských staveb. Domy nadzemní konstrukce měly pouze lehké kamenné základy, vysypané vrstvou škváry pro lepší izolaci. Každý dům byl opatřen minimálně jedním podzemním sklípkem na potraviny, některé z nich byly v průběhu let opravovány, nebo nahrazovány novými sklípky. Dům číslo 4, který vydržel až do demolice osady v 60. letech 20. století měl těchto sklípků pět. Obytné budovy doplňovalo množství drobnějších staveb. Prozatím se podařilo zdokumentovat latríny, odpadní jámu - popeliště (obsahující množství osobních předmětů, hraček, nádobí, obalového materiálu atd.), dešťovou kanalizaci včetně betonových vpustí a také studnu, která byla bezpochyby středobodem tábora. Zatím bylo získáno zcela zanedbatelné množství militárií.
Poslední zdokumentovanou situací jsou dva samostatně stojící podzemní sklepy s výdřevou podlah a stěn. Byly opatřeny vstupní šíjí, vedoucí do centrálního prostoru, odtud bylo možno vstoupit (nebo spíše vsoukat se) do jednotlivých sklípků, oddělených sypanými stěnami.
Z hlediska pramenů můžeme čerpat z pracovních poznámek a článků kolegy Pavla Rouse a z vlastivědné publikace K. Zachariáše. Podobu tábora lze alespoň obecně interpretovat díky leteckým snímkům z let 1946 až 1962 a podařilo se nám získat i několik vzácných fotografií z 50. let z pozůstalosti rodiny Štrauchů.
V průběhu letošního roku archeology ještě čeká skrývka východní čtvrtiny obytné kolonie, při které prozkoumají zbývající konce třech montovaných domů a východní studnu či studánku, patrnou na leteckém snímku z roku 1946.

Foto: Celkový pohled na základy cihlářské pece. V popředí předpecní jáma, v pozadí základy třech topných kanálů.

Zdroj: Archaia Brno z. ú.