V měšťanské domácnosti, která je součástí regionální expozice, si návštěvníci mohou prohlédnout například soubor čajového servisu pocházejícího z významné vranovské továrny na kameninu. Ve sbírkách máme také další výrobky z proslulé míšeňské či slavkovské produkce.

Míšeňskou porcelánku reprezentuje například sousoší galantní scény, která zobrazuje mladou dvojici v milostném dialogu. Ačkoli míšeňská manufaktura byla známá právě vynikajícími porcelánovými figurkami, záběr jejich výrobků byl velmi široký. A tak ve sbírkách nechybí třeba čajová konvice, kterou do muzea v roce 1947 daroval řídící učitel František Štěpánek. Štěpánek muzeu věnoval také šálky z porcelánky v Dalovicích nebo v Březové.

Život se ale samozřejmě neodehrával pouze v měšťanských domech a salonech, a tak nesmíme zapomínat ani na běžnou domácnost. V expozicích jsou k vidění formy na bábovku, džbánky a talíře s lidovými motivy, lívanečník či kropenka. V depozitáři pak nalezneme formy na pečivo nejrůznějších tvarů. Forma na vánočku a bábovku určitě nikoho nepřekvapí, ale ve sbírkách máme i tvar srdce či písmena S. Dochovány jsou také hrnčířské formy ve tvaru tykve, ozubeného srdce či s motivem raka z dílny Antonína Plachetského, které byly používány k výrobě samotných forem na pečení. Z lidové keramiky pak nechybí ani produkce bítešského hrnčíře Františka Zavřela.

Ke kuriozitám v našem depozitáři patří nakousnutá keramická mandarinka, která rozhodně není pozůstatkem svačiny kurátora, ale plnohodnotným sbírkovým předmětem.

V muzeu jsou samozřejmě uloženy také předměty reprezentující místní podniky. Vzhledem k tomu, že ve městě po staletí fungoval pivovar, nechybějí ve sbírkách ani pivní lahve z dob panského pivovaru s erbem Lobkoviců a Harrachů. Z pozdější doby, kdy pivovar provozoval Ladislav Heide, jsou v depozitáři uloženy i lahve od limonády. V souvislosti s regionální produkcí jsou součástí sbírkového fondu také lahvičky od známé francovky Alpy.

Poháry z harrachovských skláren
Součástí muzejních sbírek jsou i skleněné poháry z období biedermeieru z harrachovských skláren, které byly věhlasné svým nápojovým a dekoračním sklem. V první polovině 19. století pak produkovaly sklo barevné, a to díky přidání různých chemických prvků. Použitím chromu vzniklo sklo žlutozelené, kobalt se postaral o barvu modrou a selen barvil sklo dorůžova. Další variantou pak bylo barevně vrstvené sklo, kdy se předmět z čirého skla namočil do roztaveného skla jiné barvy, tato tenká vrstva se probrušovala, čímž se odkryla část čirého skla. Na závěr pak bylo možné hotové poháry zdobit zlacením.

Foto: nakousnutá keramická mandarinka