V galerii Domu Gustava Mahlera se na podzim představí uznávaný liberecký fotograf Šimon Pikous (*1970) známý především svojí portrétní a inscenovanou tvorbou. Šimon pochází z tvůrčího prostředí legendárního libereckého fotografa Jana Pikouse, fotografováním se živí a fotografii v současnosti i vyučuje v Liberecké škole fotografie a na Slezské univerzitě v Opavě. Jeho svébytné tvorbě nechybí vtip a nadsázka, které mnohdy hraničí se sarkasmem i provokací. Pikousovy fotografie byly opakovaně vystaveny v rámci prestižní soutěže Czech Press Photo, v roce 2016 získal v soutěžní přehlídce první cenu za portrétní tvorbu.

Cyklus Dechberoucí začal vznikat těsně před covidovými lockdowny a karanténami jako svérázná Pikousova odpověď na způsoby soukromých „záchran“, které jsme si pro sebe tehdy vytvářeli. Pikous se ještě urputněji uzavřel do vnitřního světa, dotýkal se, zaznamenával, recykloval a obnovoval témata své předchozí tvorby, které spojuje zájem zachytit struktury a vlastnosti materiálu, vnitřní, běžně neuchopitelný život předmětů i krajiny, emoce fotografovaného objektu a všudypřítomná nadsázka. Zároveň výstava v Jihlavě probíhá v čase, kdy nám téma sebeobětování a hrdinství bylo tvrdě připomenuto v blízkosti probíhající válkou. Pikousovy fotografie tak zrcadlí naše chování v době, která válce těsně předcházela – kdy se naše společnost už musela vyrovnávat s prvním omezením občanských svobod.

Prezentované fotografie představí několik sérií. Jednou z nich budou snímky osobností převážně liberecké kulturní scény zahalené do igelitových pytlů, prostřednictvím kterých Pikous „objekty“ odděluje od reálného světa a pokřivuje jejich skutečnou identitu. Jednoduchými prostředky v podobě rozostření či světelné deformace dosahuje efektu odosobnění, cynického až humorného pokroucení klasického černobílého portrétu. Další rovinu představených fotografií tvoří zájem o univerzální předměty, jejichž kuriozita tkví v jejich naprosté banálnosti. Pikous zachycuje předměty vytržené z běžného kontextu a skládá je do vlastních obrazců a významů. Vzniká např. něžně pojmenovaný cyklus „kmocháčky“ – chuchvalcové struktury burcující zvědavost a představivost diváka, či cyklus hroutící se hroudy plastické hmoty jako výstřední spojení všednosti až bezvýznamnosti materiálu s poselstvím o dočasnosti a proměně. Poslední rovina představí Pikousovo pojetí fotografované krajiny, její barevnou a tvarovou redukci na pocitový minimalismus.

Kurátorem výstavy je PhDr. Jaromír Typlt.