Denní zpravodajství:

Nejstarší regionální deník (zal. 1996):
26.4.: Z policejního deníku: žák autoškoly řídil pod vlivem drog; recidivista opakovaně kradl v obchodě

26.4.: Ve Žďáře nad Sázavou otevřou cisterciácké stezky, přiblíží ráz krajiny ovlivněné tímto mnišským řádem

26.4.: Rodinka pekariů v jihlavské zoo se rozrostla o dva nové členy

26.4.: Jak skrze kometu na obloze blesk zabil 12 dětí a bouře téhož dne protrhla osm rybníků

26.4.: Den pro zoo v Jihlavě nabídne hry, hmyzí hotel, ale i bažanta Edwardsova či gibona zlatolícého

25.4.: Z policejního deníku: zloděj řádil na stavbě obchvatu; policisté vypátrali hledaného mladíka, byl opilý

25.4.: Svatojiřská pouť v Řečici pod Lipnicí nad Sázavou s hudbou, divadlem i komentovanou prohlídkou

25.4.: Lev Simba si užívá nový výběh v táborské zoo jako malé kotě

25.4.: Dudek chocholatý se vrátil do přírody v lokalitě Na Skřivánku

25.4.: Do jihlavské galerie míří Festival umění a kreativity ve vzdělávání

23.4.: Divadelníci pomáhali domácímu hospici Bárka

20.4.: Legionář a úspěšný motocyklový závodník studoval gymnázium ve Velkém Meziříčí

19.4.: Z policejního deníku: opilý muž poškodil posuvné dveře na nádraží; způsobil nehodu a ujel

19.4.: Výstava S lilií i bez lilie připomene sté výročí třebíčského skautingu

19.4.: Mohelenská hadcová step má novou naučnou stezku i zázemí pro návštěvníky

Publicistika:

H umoresky Bedřichovské
Vzpomínky a sekvence (nejen) z jihlavského Bedřichova, Dřevěných Mlýnů a okolí:
Příběh dušičkový…

Jak hospodář Václav chtěl tak usilovně život zachránit, až o něj přišel…

Děkanovo kvarteto, aneb, jak většina má vždy patrně asi pravdu.

Listopad 1989: Koncert ve Vlašimi, demonstrace nefachčenek – a také co tehdy prorocky odhadl starý kněz.

Jak se moje pomsta udavačskému komunistickému dědkovi skrze krásné ženské nohy proměnila v trojku z chování.

Proč měl jihlavský adventní věnec nikoli čtyři, ale šest svíček?

Těžké hříšníky jejich vlastní hříchy ani do hrobu někdy nepustí…

Příběh dušičkový, aneb jak jsem se už nikdy nestal mrakopravcem.

Co povyprávěl starý skicář o poslední šachové partii s mým dědečkem?

Příběh ztraceného kocourka Mňouka…

Jak jsem kdysi rozebíral a vzápětí postavil – kremační pec!

Důstojník socialistické armády zůstane důstojníkem – i kdyby byl třebas ministrem!

O studentské lásce, o tajném biskupovi a i o tom, jak jsem se stal vlastně novinářem

Závod míru, aneb jak jsem kdysi v továrně zachránil negramotného mistra.

Doutník od papeže, aneb děda výtržníkem…

Iglau.cz: Publicistika, historie, zajímavosti

Sháníte marně homeopatika? V našem eshopu XIV. svatých Pomocníků máme vše!

Ukrajinský sběratel představí rekordní sbírku historických pasteveckých píšťal a fléten
Sdílet článek
Největší sbírku tradičních dechových nástrojů PASTEVCŮ ze Zakarpatské oblasti - historické flétny a píšťaly až 200 let staré z Ukrajiny, Slovenska, Valašska, Rumunska, Maďarska - + rekordní kolekce ukrajinských fléten zvaných Sopilka od různých mistrů a z různých materiálů a více než 150 dechových nástrojů a jejich historii představí sběratel Nikolaj Tymchak z Ukrajiny žijící v Praze.
image-1
Nikolaj Tymčak:

Historie vzniku sbírky: Když jsem byl dítě, chodil jsem do dětské hudební školy, hrál na knoflíkový akordeon, tím že jsem se lehce učil muzice, učitel už v první třídě mně nabídl, aby jsem se začal učit dostatečně i na ukrajinskou sopilku, se kterou by mně chtěl vzít do dětského orchestru. No a za pár měsíců jsem hrál v orchestru, se kterým jsme hráli tradiční Huculskou hudbu, vyhráli spoustu soutěži i účast v televizi. Jen v ten den jak jsem skončil hudebku, asi v 15, tak jsem zahodil i sopilku i harmoniku, a více než 20 let jsem se jich nedotknul.
V roce 2015 kamarád chtěl ve studiu nahrát vlastní písní, a říká mi, že potřebuje do písničky, aby někdo nahrál partie na flétnu. A já mu říkam, že kdysi, jako dítě jsem hrál, ale je to strašně dlouho i nemám na čem. Tak jsem poprosil brata, aby mi koupil v krámě, on mi poslal, ale ne líbil se mi zvuk, ale překvapivě jsem zjistil, že pamatují hrát, a dle sluchu dokážu zopakovat melodie. Tak jsem si říkam, koupim u nějakého hodně dobrého mistra, těch asi je hodně na Ukrajině, bude z čeho vybírat. I zjistil jsem, že není jednoduché vůbec někoho najít. Za pár týdnů našel jsem kontakt na jednoho, objednal 2, on mi je udělal, poslal, a zhruba za měsíc jsem je měl. Byla lepší než ta plastova z krámu, ale ještě to nebylo ono. Za pár měsíců jsem našel kontakt na druhého mistra, objednávku jsem čekál několik týdnů než udela, a potom ještě 3 týdny mi šla poštou. Tě oby už byli super i vzhledově i zvuk i ovládání.
Ale si říkam, já musím najít ještě něco lepší, věd není to drahý nástroj, naopak. Tak si ještě zkusím od několika najít. Narazil jsem v internete na článek o jednom mistri, co dělá moc krásné nástroje, ale je z vesnice nevím adresu, pouze oblast.
Po půl roce hledání, jsem našel člověka, který mi dal telefon na Ivana Kozačenka, to už byl starý dědeček, který už několik let se zdravotních důvodů nemohl vyrábět nástroje. Ale po hodině rozhovoru se mnou, on říka, víš co, leží u mně zajímavý kousek dřeva, se kterého jsem chtěl vyrobit píšťalu, furt jsem to odkladal, ale zkusím z něj ti ji udělat.
Práce mu trvalá 2,5 měsíce, při tom že píšťala se dělá středně 2-5 dní. Ale dědek jak ji vyráběl, tak 2 krát ho odvezla sanitka, potom nemocnice, vrátí se domů, jak má sílu, tak po trochu ji dělal. Jak ji udělal, poslal, za 2 týdny byla u mně. Nevěřil jsem svým očím, nakolik krásná byla, jak ji ozdobil, podepsal ale hlavně jaký má zvuk, že když jsem na ni hrál, tak jsem měl hisi kůži občas a některé hosté, co u mně byli, komu jsem na ni hrál. No a za týden, když jsem volal Mistrů Kozačenku, aby mu ještě jednou poděkovat a podělit se emocemi po pár dní, tak jsem se mu už nedovolal.... on už odešel, a u mně zůstala poslední jeho rukama vyrobena píšťala, píšťala od legendy.. bylo to v roce 2016
Tak tohle mně dalo strašnou ránou do hlavy a k zamyšlení, že takhle odchází legendy a tradice, a vůbec tohle vymírá.
Tak jsem si řekl, že budu zbirat kolekce sopilok od různých výrobců, koho vůbec najdu, a kdysi u mně bude největší zbirka ukrajinských sopilok na světě. A takhle se i stálo. Zatím jsem sám nenašel, kdo by měl větší. A když jsem kupoval sopilky, občas jsem nacházel a kupoval "klenoty", staré tradiční nástroje, které těžko najít i v muzeumu. Tak jsem se rozhodl že budu zbirat z Karpat tradiční dechové nástroje pastýře

Nejcennější předmět sbírky? Je jich několik. To jsou dárky od Mistrů (nejdražší je Fujara ze Slovenska za 650€), dárky od dospělých lidí z pozůstalosti po dědovi, dárek- pres 200 let stará flojara. Roh maďarskeho vola, který měří necelý metr (v Zakarpati v muzeumu, kde je několik podobných, největší je 75 cm) je více cenných i peněžně i emotivně

Nejstarší předmět sbírky? Asi kolem 200 let stará huculska flojara z Verchovyny, ale nedá se zjistit jméno kdo vyrobil a kdy přesně

Nejkurióznější předmět sbírky? Asi okarina dvojačka

Vaše sběratelské úspěchy: To že se mi podařilo tolik nástrojů nasbírat v bytě, že jsem tolik neviděl zatím v žádném muzeumu, a ještě za docela krátký čas, to považuji za velký úspěch

Další sběratelské cíle: Postupně doplnit sbirku kompletně všemi tradičními pastevnimi dechovymi nástroji ze Slovenska, Rumunska, Maďarska a Srbska. Nabídnout výstavy v muzeumach, dělat akce pro děti , na kterých by se povidalo o historii každého druhu píšťal, ukázalo se jak to zní a dát zkusit, pokud nějaké dítě bude mít nadání a chuť, chtěl by naučit to dítě hrát. A hlavně, aby lidi i mistri hudebních nástrojů, které se o to zajímají, mohli kdykoliv se podívát na vzorky, aby vyrobit podobné, aby historie nezanikla.
Miroslav MAREK
Sdílet článek na Facebooku

Dnes je sobota 27. duben
(14. duben kalendáře iuliánského)
• 2024 rok křesťanského letopočtu
• 7513 let od stvoření světa
† Svátek dle katolického tradičního kalendaria na 27. 4.:
Úterý po třetí neděli Velikonoční Sv. Petra Kanisia, vyznavače a Učitele Církve
‡ Svátek dle pravoslavného kalendaria na 14. 4. (27. 4.):
14. říjen 2018Glosa
(Leo Švančara)
Poslední exemplář našeho vyhynulého druhu...
Za našich starých krásných hektických časů, v nichž jsme začínali po revoluci nadšeně budovat novou českou mediální scénu, byly pohonnými hmotami ve všech redakcích jednak hustá mlha cigaretového, dýmkového a doutníkového kouře - a jednak všudypřítomná vůně normálního kafe s lógrem. Žádné kávovary: Všude jen rozžhavené vařiče, na nichž jsem současně pálil zrnka kadidla...
Pokračování . . .


  Nejnovější:


Výpočet vašich osobních homeopatik podle data narození:

(na leosvancara.cz)

Z Jihlavy a okolí:

Jihlava - kultura, zábava:

Jihlava - ostatní:

Jihlava, zajímavosti: