Dům s renesančním jádrem prošel řadou přestaveb v baroku, klasicismu i v 19. století. Brněnská diecéze Církve československé husitské získala dům ve stavu, který neumožňoval další užívání. Přízemí bylo poškozeno vysokou vlhkostí a nefunkční kanalizací, vnitřní instalace, střecha a další stavební prvky dožívaly. Postup prací odhalil závažné statické problémy některých stěn a kleneb v přízemí, kde muselo být zdivo nově založeno a přezděno. Zvolené postupy se obešly bez demolice souvisejících kleneb i bez rubových skořepin ze železobetonu.

„Krom celkové revitalizace interiéru pro nové využití došlo ke korekci rušivých stop nedávné minulosti. Exteriér se novými okny a fasádou navrátil k doložené podobě z konce 19. století, které se podřizuje i volba povrchů a detailů v interiéru“, konstatuje Jan Bazala z telčského pracoviště Národního památkového ústavu, který nad celkovou obnovou vykonával památkový dohled.

Zvláštní péče byla věnována repasi autentických dřevěných stupňů schodiště a rekonstrukci dekorativní výmalby vybraných místností podle odkrytých fragmentů.

Objekt rabinátu č.p. 4 na Tichém náměstí přímo naproti Přední synagoze v Třebíči je hmotným dokladem životního způsobu židovské komunity a dokumentuje specifické aspekty života této minority s její občanskou infrastrukturou. Rabínův dům dotváří komplexní obraz souboru židovské čtvrti. Kulturně historická hodnota objektu spočívá v jeho zasazení do urbanistické struktury, spletité vnitřní dispozici, nedotčenosti střešního pláště a půdy, a hlavně v dochované hmotné podstatě nosných konstrukcí a zbylých stavebních detailů.
Rabín žil v domě, který patří k nejstarším v židovské zástavbě, do roku 1942, po roce 1950 začala dům využívat Církev československá husitská jako farní budovu, tehdejší farář Jan Lauko v bytě v domě žil dva roky. Nejstarším doloženým rabínem v Třebíči je Aron Nepole (1596). Nyní jsou ve zrekonstruovaném domě společenské prostory a dva byty.