Když už jsme u těch betlémů, první, na který se pamatuji, byl takový prostý papírový skládací. Sloužil ještě pár let po válce, než jej nahradil o něco větší a barevnější, co měl vzadu okénko s červeným papírem a tatínek tam za něj dával svíčičku a krásně to vypadalo a všem se nám to moc líbilo. Jinak se chodívalo o vánočních svátcích od kostela ke kostelu, od betléma k betlému, a u každého se postálo. Nejkrásnější a největší betlém byl v Jihlavě u minoritů. Jednou měl malované pozadí s biblickou krajinou, jindy se starou Jihlavou, kterou maloval akad.malíř Gustav Krum. Vyprávěl mi, že když byl studentem pomáhal tento betlém nejen stavět, ale donášel k němu z okolí větve jalovce, ze kterých se potom dělaly stromečky do celé té krásně vymodelované biblické krajiny. A nejlepší jalovce byly od Pístova. Tam dnes nenajdete jediný keříček. Ono vůbec těch jalovců kolem Jihlavy mnoho nezůstalo. Velké jesličky s postavami tří králů míval betlém v kostele u sv.Jakuba, nebylo jich mnoho a byly instalovány za skleněnou stěnou v předsíni kostela. Nejmenší postavičky měl betlém u sv. Ignáce, stával po levé straně lodi, ale postaviček měl hodně a tak bylo co prohlížet. Vyjímkou mezi uvedenými betlémy byl minoritský. Když byla na pozadí stará Jihlava, bývali v popředí betléma horníci dolující v jeskyni stříbrnou rudu. Na ně se koukalo s oblibou a dlouho. A také se vedle tohoto betléma zpívaly koledy a zpěváky doprovázel důstojný pán Jaroslav Veselý na harmonium. A málem bych zapomněl. Chodívalo se do sirotčince. I tady byly vánoiční nadílky zdejším různě postiženým dětem, i tady se zpívalo a hrálo a lidé dávali peníze na provoz tohoto zařízení.
Dostal jsem před pár dny vánoční pozdrav z Prahy a odesilatel mi poslal i fotografii svého betlámu. A co nevidím. Velký papírový betlém s řadou figurek, s praporečníkem s českou červenobílou vlajkou. Právě takový jsem si zakoupil v r.1969 a pak jej rok co rok chodil instalovat před vánočními svátky spolu s dětmi do kaple sv.Antonína v lesích nad Rounkem. Ať bylo sněhu hodně a nebo málo, betlém tam vždycky musel být. Stalo se to určitou tradicí a lidé z okolí tam chodívali a dívali se a měli nejen krásnou procházku, ale i krásný zážitek z takové neobvyklé zimní návštěvy uprostřed tichého a zasněženého lesa. Občas si tam někdo zazvonil na zvonek a rychle si něco přál, protože takové přání prý se splnilo. A jak šel čas a sil ubývalo, předal jsem betlém jedné báječné rodině do Vyskytné, aby v této tradici pokračovala. S velkou radostí mohu oznámit, že jsem právě dostal od nich obrázek, že betlém i letos o vánocích v kapličce bude. A to je moc dobře. Určité tradice je třeba dodržovat.
Znovu a znovu se vracím do dětství. Vánoce, Stromeček. Vidím před sebou papírová červená jablíčka naplněná vatou, všelijaké jeskyňky posypané třpytivou drtí, papírové řetězy, papírové kouličky a různé fondánové cukroví. Víc toho za protektorátu nebylo, ale seděli jsme všichni pěkně pohromadě a povídalo se a taky zpívalo. Dodnes mám uschovánu jednu z prvních knížek, které mi přinesl Ježíšek a ze které mi maminka četla. Byly to moc smutné pohádky o myškách. Oba jsme je oplakávali. Dokonce si pamatuji, že mi tu knížku vyvázal knihař pan Ruda, co měl dílnu v přízemí domu v Benešově ulici, kde je dnes Veana a kde to voní po cukroví, zatím co tenkrát tady voněl klih a pan Ruda si vyhrával gramofonem na kliku a s velikou zelenou troubou. Vánoce. Vždycky se na ně těším, jako malej kluk. Těšit se budu i tady v Kalifornii. Prvně bude večer s Ježíškem a pak ráno se Santou. Ten bude nadělovat do barevných bot zavěšených na krbu. To jsem zvědav, co mi nadělí.
Všem čtenářům Regionalistu přeji bohatou nadílku, radost ze života a hlavně pevné zdraví. A teď už sobě dobrou noc a vám doma dobrý štědrý den.