Zápisy v sešitě byly pořízeny obyčejnou tužkou. Na mnohých místech uchvátané a málo čitelné. A končily najednou. Bez vysvětlení. Bez rozloučení. Konečně, nebylo s kým se loučit. Jen zázrakem se ušmudlaný školní sešit dochoval. Četl jsem jej jedním dechem až do konce. Hrozný a prostě popsaný zlomek jednoho života, který vyhasl v jedné plynové komoře v Osvětimi a teď se rozletěl do světa ...

22.III.1942
Som hrozne neštastná že si musel D.Rudi odist. Či sa ešte uvidime ? Táto otázka stále ma trápi. Rudi ma utišuje aby som sa nebála že pride domov. Ale ja tomu neverim. Aj sa hnevám že nemá pri mne trpezlivosť stát na tej četnickej stanice. Som už na stanici a čakáme kedi pridete a tu s hrozou vydim že idete všetci taky obstupeny, ten pocit nezabudnem. Ten človek nemože vypysat to musime citit. Ste prišli von museli ste na peron a Biednik mi kyval aby som išla za vama. Vlak sa pohina a ja musim s krvacajucim srdcom vydet ako odchadzate a mi nemáme tolko sili aby sme vam mohli vtom zabránit.

23.III. Pondelok
Chodime od samého rána ani nevarime sme hrozne rozčuleny že vám vzali veci ktoré potrebujete. Na W.Ž. som im aj nadala. Prečo stále teba volaju ? Prečo aj druhy nechadia. Ale páni su páni ty nikde nechodia. Len vy.

V utorok 24.III.
V utorok tiež stále beháme a konáme aby Lipkovič volačo vykonal. Ale velká chyba sa stala ktorá sa nedá napravyť, dnes som aj kartu od Rudiho dostala som sa snou velmi potešila ako by som ta rada tu mala. Ilonka je v meste je ½ 9. Prišla !! je hrozne rozčilená chlapi idu preč o 11 hod. Ak chceš Rudiho ešte vydet poď hneď do Žiliny. Otto Báči boli veľmi rozčuleny Joža som poprosila aby u nás spal Laci bol tieš u nás a mi slubyl že sa obzru na ne kym pridem. Išli sme s velkym strachom lebo sme išli na černo povoleni sme nedostali. Letime autom rozmišlám čo mám urobyt s Kamenickym nazad alebo či by som vás vydela. Prešli sme do Žiliny hned mi povedali že svama nemožem byť bola tam aj Juci Kohn a Ilonka u nich sme aj boli a tam sme sa všetko dozvedeli. Tak som išla hneď domov. Otto a Báči ma čakali boli radi že som prišla. Ilonka Julci tam zostali aby sa svami zišli. Mala som ist p.pos.Florekovy druhy deň.

25.III. streda
Stala som je 7 hodin v tom volakto klope. Otvorim bránu a Ilonka stoji pred ňou prišla ešte vnoci o ½ 12 s Pivovár vozom aj s Juci u Kohnou spala. Nevykonali nič zvláštného. Boli sme u Floreka nič sme nemohli vykonat mali ruky zaviazané. Sme zufale tak radi by sme vám pomohli a nemožeme. Janko Šlezinger a naši mi rozpráveli že sme nehali v Ilonkinom byte svetlo svietit rolety neboli stiahnuté a každi sa dnu dival. Celi deň bol zufali behali sem a tam nikde žiadná pomoc. Nespime celé noci, nejeme len tak pokradmo žaludok je celi rozboleny. Ilona F. už nemohla vydržat prišla nás a vás pozreť už ste neboli tu. Bola som u Šándor B. mal prist Lipkovič povedal že vykonal a on zatial nás oklamal. Je ½ 8 hod. večer Ilonu odprevádzam stretnem Molnára s celolozi ukazuje že či viem kolko je hodin. O chvilu idem domov stavila som sa u Dr. piroženka mám hrozne krče žlčové, len aby som neochorela. Ale zase to prechádza a čakáme čo zase druhý deň donesie.

26.III. štvrtok
Ilonka je v Žiline a čakame kedy pride. Zase zufali prebehali celi deň aby sme vám len voláko vypomohli.

27.III.
Je 3 hod. rano som hrozne neštastná viem iste že odchádzate moj inštinkt ma neklame plačem až do rána. Ilonka ešte nebola doma už druhy deň je tam žiadné správy. Ešte mám tu aj jednu s Iglova Bianka aj tu som zobudila mojim plačom utešuje ma ale ja viem že je všetko behanie robene nadarmo. Som stala prichystala a vtom už ide Ilonka vydim na jej tvari že mnoho prežila je hrozne vyplakaná. Viem všetko ja sa nezviknem klamat. Je to pravda pred čim som sa tak hrozne bála odišli ste o 3 hod. rana plačem skoro mi srdce pukne ale to nerozumie nikto. Ilonka je tiež hrozne zufalá a boji sa o Mikiho.

28.III. Sobota
Sme stále zufali a čakáme na voláky zázrak že nam pridete domov. Chodim od Knöpfelmacherov domov do Langov. Prišiel dopis že ste nedaleko Bohumina ako sme sa potešili.

29.III. Nedela
Stále jednaké správy.

30.III. Pondelok
Slezinger bol v Žiline doniesol správy že ste v predmestie Krakova neverim nikomu všetko je len cigánstvo. Udržuju nás v nádejech. Sme veľmi zufali lebo Ilonka je v druhom stave čo urobyme ešte nevieme.

31.III. utorok
Prišla správa že bezdetné ženy idu hneď sme boli u docenta aby nám dal voláké svedectvo že nemože predbežne isť. Len se mnou aby mala volákého pri ruke kto by jej pomohol. V najhoršej chvyle. Teraz išla do mesta aby volačo počula je už 6 hod. ešte neni doma. Vilma má tiež trápenie matka je v nemocnici je chorá. Samo leži. Mal tiež ist ale na Vrutkách odpadol tak ho doniesli domov. Pomáhali sme im čo možeme. Aj kufor som vyniesla na stanicu. Bolo 12 hodin ešte musim utekat domov lebo musim pre Ilonu F. balik na stanicu doniest aby mala čo jest.
Toto pišem keď mám trochu lepšiu volu, ked počujem čo je z mojim drahym mužom.

14.IV.
Od 3.III. sme velmi mnoho prežili nedá sa to všetko zaistit boli sme zufalé takto stále samé žiť bez mužou teras keď ich potrebujeme naiviac nemáme ich tu. Žiadná správa, den odo dňa čakáme spravu diváme sa či už poštár ide a stále nič. Pisala som aj do Ružomberku Leo a Aranka su tiež preč takyto stari ludia čo si len počnu.

15.IV.
Ráno sme stali hneď prišli nám povedať že už chodia. Čakáme čakáme je už 11-12-1-2 hod. ešte sa nie tu dlho to trvá kym v jednom dome su hotovy. Až naraz bolo na obchodne dvere klopané “už idu k vám“ budte silni každi nám to hovori a mi sa tu trasieme. Čo bude tu snami. Prišli su velmi slušny vydia že sme veľmi rozčuleny. A predsa taky klud do nás stupil keď sme ich vydeli veď su to tiež ludia ako mi. Boli najprv u Ilonky čo popisali to sme aj hneď pobalili aby sme to potom mohli aj odniest na mesky dom. Teraz prišli knám všetko čo popisali balime, zaclony deka na postele čo som skoro dva roky robyla a ešte ju druhy museli dorobyt. A najhoršie že mi zapisali aj nášho kohuta Fera a 4 sliepky vyažem ich a také sa smutné ako keby vydeli že musia od nás odist. Medzi tym sa všeličo ešte stalo čo už nevládzem tak vypisať. 15-16-17-18 jednako plinu dni stou istou otázkou kedi pride na nás rad. Medzitym je Ilonka chorá a koná si svedectvo.

19.IV.
Celi den sme boli doma až večer prišiel Laci či by som nedala Otta zaštepit proti tifu. Išla som snim. A dali sme sa obidvaja nebolelo to. Ale vnoci sme dostali hrozné bolesti Otto plakal ja som jajkala Ilonke sme nedali spat. Mame hrozné bolesti. Trochu s tažkou hlavou zaspime. Mame tažké sni stale sa mi snivá s Rudim a Mikim. Do rána sme zaspali.

20.IV.
Je pondelok. Ilonka stane chce pre nás volačo prichystat na ranajky a ču už jeji pridu povedat že zase beru. Roznášaju zvolávacie listky. Ilonka sa hrozne nalakala až sa závrávorala položili ju do postele máme len predsa ludi čo sa o nás obzru. Ja som sa nemohla ani zodvihnut. Tak sme ležali všetci traja v posteli a bači nás opatruje. Telefonovali sme pre obsluhu. A už idu 2 g. pre Ilonku museli sa aj zasmiat že nás tak našli v posteli. Ale nám neni do smiatia mi sme skoro plakali keď sme počuli kto všetko ide. Ilonka dala hneď od lekára svedectvo na ktoré nám povedali že pride kontrola. Prišiel aj četnik a lekár bol. Obsluha prišla a spala u nás. Sme hrozne vyčerpany od tychto starosti. Od vtedi prišli aj niektori zo Žiliny zpeť ale mnohy odišli.

9.V.
Vilma je stále zufalá skrze jej mamu a ešte musi aj von s bytu. Ivan tiež leži má velku horučku. Vilma bola tu Otto velmi kašle. Dneská su tu velké slávnosti Matičné boli sme v meste lebo sme mali prácu. Tak je krásne vyzdobeny ten náš Martin. Aky by sme boli na to naše rodisko hrdi keby sme nemuseli nato mislet že musime ho opustit. Takym neslavnym koncom.
- - - - - - - - - - - - - - - - -

Do sešitu byl vložen následující dopis psaný na zvláštním listu čtverečkovaného papíru, poškozený, vytržený z nějakého jiného sešitu. K jeho odeslání už nedošlo, patrně nebyla známa adresa, kam jej poslat.

Turč. Sv. Martin 27.IV. (1942)
Naši Drahy !
Nevieme čo si máme o vás mislet či ste už nie tam na mieste alebo ste moj dopis nedostali. Teraz už rozumiem prečo si vždi mala starost o nás Leider aj nás to zastihlo. Rudi Miki Adolf Edit Dežo sa už daleko za horami išli trochu na tramp a nás tu nehali ale mislim že aj mi pojdeme za nimi. Čo robyte ste zdravy to je dneská največia naša prosba. Čo roby, Roly Adolfy Vaši v čechách piš nám o všetkom. Ilonka Striček ja Otto sme doma a vždi máme čo robyt. Piš na adresu Joža. Čim prvej aby sme vedeli volačo o vás. Poslala som ti fotočky naše piš či ste ich dostali. Nevem raz čo je svami že tak málo pišete. Vy ste nás hrešili a vy ste nic lepši. Mala by som vám mnoho o nás rozprávat ale ako ? Teraz vám už nemám čo pisat nemám nato hlavu. Pište nám ale vy čim prvej.
Majte sa zbohom nech vás naš dobri Pánbožko opatruje a modlite sa za nás aby všetko dobre dopadlo aby sme sa ešte v radosti zišli.
Boskávame vás všetkych vaši neštastny Erži Ilonka Striček Otto

Mily Adolf Irenka a Bubko. Vcera bilo temu 2 roky čo som vašu dobru Menilu fanka na jej Otpočinek odprovadil, mam vedle ujej placz kupeny ale Boch vje kdy moje pozavsdavky ležat budu. Z bohom djeti moja nyezapominate jak živ na vasa stareho Strica
Heinrich Winterstein
Srdecni pozdrav.

ZÁVĚR
Na posledních dvou stránkách tohoto sešitu zůstaly jenom krátké zápisy týkající se nějakých dámských a pánských oděvů či souprav různých velikostí a počtů, které pisatelka šila či přešívala nebo jenom třídila v rámci nějaké akce určené pro židovské ženy před nástupem do transportu.
Ušmudlaný čtverečkovaný sešit bude pečlivě uložen v archivu. Jeho obsah se tímto čtením rozletí do světa a Erži, Ilonka, Otto, Heinrich a všichni ostatní z Martina či ze Žiliny zůstanou navždy mezi námi.

Židovští lékaři museli okamžitě opustit ordinace i nemocnice. Z psychiatrické léčebny byl k datu 1. května 1939 odvolán MUDr.Benno Václav Laskafeld. Spolu s rodinou našel dočasný domov v obci Unerázka a pak v Bezděčíně u Moravské Třebové. Na poslední cestu se vydal sám. Odjel z Prahy do Terezína 11.února 1945 transportem AE 3 a tam se šťastně dočkal osvobození. Do Jihlavy se navrátil 28.září 1945.
Většina židovských chovanců jihlavské léčebny byla propuštěna domů a jenom několik bylo přemístěno do Bohnic. Všichni nakonec nastoupili cestu do Terezína, odkud poslední trasa vedla v přecpaných dobytčích vagónech do koncentračních táborů. Všichni bez vyjímky, často v doprovodu svých blízkých, zahynuli v plynových komorách a na popravištích. V jediném případě bývalé chovankyně Sofie Epsteinové z Jihlavy archivní dokumenty prokázaly sebevraždu. A nelze opomenout ani ty chovance, kteří zemřeli v léčebně krátce před a nebo po okupaci. Byli pohřbeni bez řádného obřadu za Němci zdevastovanou obřadní síní a dodnes nenajdeme na jejich hrobech ani malou tabulku se jménem.
Rudolf Deutsch nar. 16.7. 1902 Svratka, svobodný, úředník, posledně bytem v Jihlavě Čajkovského 67, v léčebně v Jihlavě od 18.1. 1939, pak přemístěn do léčebny v Praze-Bohnicích, kde 13.3. 1942 zemřel. Jeho rodiče a sourozenci byli 24.4. 1939 vystěhováni násilně z Jihlavy do Olešné u Rokycan, odkud potom odjeli přes Plzeň do Terezína. Otec Max zahynul v Terezíně a další děti v koncentračních táborech v Trawnikách, Treblince a Varšavě.
Sofie Epsteinová nar. 14.3. 1873 Jihlava-Bedřichov, pekařka, posledně bytem Jihlava Havlíčkova 7, v léčebně r. 1938. Potom opět doma, kde se v červenci r.1940 pokusila o sebevraždu upálením. Byla převezena do jihlavské nemocnice a tam 29.7. 1940 zemřela. Pohřeb se konal bez přítomnosti rabína a pozůstalých na židovském hřbitově v Jihlavě, kde smutnou kulisu tvořila obřadní síň vypálená počátkem dubna r. 1939 německými fanatiky. Její hrob nebyl dodnes opatřen žádným pomníkem ani prostou tabulkou.
Alois Feimann nar.15.5. 1874 Jihlava, ženatý, soukromník, posledně bytem Jihlava Divadelní 4, zemřel v léčebně 28.1. 1939 a byl pohřben na židovském hřbitově v Jihlavě. Jeho manželka Hermina byla násilně vystěhována po 15.3. 1939 do Prahy X. a odtud pak do Terezína a koncentračního tábora v Treblince, kde r. 1942 zahynula..
Karla Friedjungová 27.1. 1853 Znojmo, vdova, soukromnice, zemřela v léčebně 8.6.1939 a byla pohřbena na jihlavském židovském hřbitov. Její hrob nebyl dosud opatřen žádným náhrobkem.
Isabela Glücklichová nar. 21.9. 1895 Brno, svobodná, dcera obchodníka, 15.2. 1940 přemístěna z léčebny v Jihlavě do Prahy-Bohnic. Spolu se svým bratrem Bedřichem byli transportováni do Terezína, kde Isabela 2.2. 1943 zahynula.
Ignaz Edmund Goldschmiedt ing. nar.10.10.1883 Náchod, ženatý, obchodní cestující, posledně bytem Jihlava Masarykovo nám.29. V jihlavské léčebně byl r.1937. Spolu s manželkou Gabrielou byli 27.9.1939 vystěhováni násilně z Jihlavy do Podivína. Odtud je čakal transport do Terezína a Osvětimi, kde oba r.1943 zahynuli.
Karel Hahn nar. 4.5. 1877 Uherský Ostroh, posledně bydlel v Berlíně, úředník, v ústavu v Jihlavě do 8.3. 1939. Není uveden v Terezínské pamětní knize a jeho osud není znám.
Bedřich Hanák nar.17.8. 1914 Brno, svobodný, obchodník, posledně bytem v Třešti čp.730, r. 1939 přijat na nervové oddělení jihlavské léčebny. V r. 1940 vyplnil v Třešti přihlášku židovského majetku a pak byl vystěhován do Prahy. Dne 13.7.1942 byl transportován do Terezína a hned druhého dne do koncentračního tábora v Malém Trostinci, kde zahynul.
Bedřiška Hauserová nar. 30.11. 1906 Prosiměřice, soukromnice, posledně bytem Telč, přijata r. 1939 na nervové oddělení. Není uvedena v Terezínské pamětní knize a její další osud není znám.
Paul Hayek nar. 29.7. 1917 Brno, svobodný, student, posledně bytem Brno Tivoli č.20, do 26.9.1939 na nervovém oddělení léčebny v Jihlavě. Pak zaregistrován v Olomouci, odkud byl transportován r. 1942 do Terezína a následně do koncentračního tábora v Baranoviči, kde po r. 1942 zahynul.
Alice Marie Hechtová nar. 5.3. 1912 Vídeň, svobodná, studentka německého gymnázia v Jihlavě, úřednice, posledně bytem Jihlava ul.Jana Masaryka 26, v léčebně v Jihlavě r. 1934. Pak provdaná za JUDr.Ericha Bartha ze Znojma. Společně r. 1939 odjeli do Prahy a tam jejich stopa končí. Manželé nejsou uvedeni v Terezínské pamětní knize a zřejmě se jim podařilo emigrovat.
Aloisie Hitzká nar.15.5. 1865 Brno, svobodná, zemřela v jihlavské léčebně 28.2. 1938 a byla pohřbena na židovském hřbitově v Jihlavě. Smuteční obřad se s ohledem na počasí konal patrně až 3.3.1938. Na náhrobku je uvedeno chybné úmrtí 3.3. 1939.
Josef Holzbauer nar.17.6. 1891 Myšlany, ženatý, obchodník, posledně bytem Telč I./20, v jihlavské léčebně r. 1935. Spolu s manželkou Adelou gestapem zatčeni r. 1941 a internováni ve věznici gestapa v Jihlavě. Josef zavlečen do koncentračního tábora Buchenwald, kde 17.12.1941 zahynul a Adela odvezena do koncentračního tábora v Ravensbrücku, kde zahynula r. 1942. Jejich syn Bedřich byl transportován r. 1942 z Prahy do Terezína a potom do Osvětimi, zahynul r. 1944.
Heinrich Jockel nar.26.2. 1874 Olbramkostel u Znojma, obchodník, ženatý, zemřel v léčebně v Jihlavě 31.5. 1934, ale není pohřben na židovském hřbitově v Jihlavě.
Maria Božena Kohnová nar. 19.2. 1892 Batelov, svobodná, modistka a později soukromá ošetřovatelka, posledně bytem Jihlava Hluboká 9, v léčebně v Jihlavě r. 1935. Od 6.5. 1940 vystěhována násilně z Jihlavy do Prahy, odkud odjela 31.10. 1941 transportem D do Lodže, kde zahynula.
Otilie Kohnová nar.10.11. 1880 Horažďovice, vdaná, manžel statkář, do 26.9. 1939 pobývala na nervovém oddělení jihlavské léčebny. Není uvedena v Terezínské pamětní knize a její osud není znám.
Kateřina Landsmannová nar.15.8. 1887 Strachotice u Znojma, svobodná, soukromnice, v r. 1939 odešla z léčebny v Jihlavě do lázní. Odjela z Prahy do Terezína 13.7. 1942 transportem AAq a potom 14.7. 1942 transp.AAx do koncentračního tábora v Malém Trostinci, kde zahynula.
Marietta Löwenthalová nar.29.9. 1893 Brno Cejl, svobodná, v domácnosti, v léčebně v Jihlavě do 7.9. 1939. Odvezena z Brna do Terezína 23.3. 1942 transportem Ad a pak 1.4. 1942 transp.Ag do koncentračního tábora v Piaski, kde zahynula.
Jiří Mandelík nar.28.2. 1914 Praha XII., svobodný, syn advokáta, přijat do léčebny r. 1939. Odvezen z Prahy do Terezína 6.3.1943 transportem Cv a tam 23.6. 1943 zahynul.
Marie Nováková nar. 19.11. 1900 Rosička u Kunštátu, svobodná, dcera obchodníka, léčebnu v Jihlavě opustila r. 1936. Odjela z Prahy do Terezína 6.3.1943 transportem Cv a tam 27.3. 1943 zahynula.
Ludvík Patek nar. 15.10. 1890 Telč, svobodný, sklenář, původně bytem v Telči, později se rodina odstěhovala do Prahy. Ludvík přemístěn 15.2.1940 z Jihlavy do léčebny v Praze-Bohnicích. Odjel z Prahy do Terezína 24.10.1942 transportem Ca a tam 17.1.1943 zahynul.
Ignaz Pokorný nar. 21.6. 1852 Puklice, řezník, posledně bytem Jihlava Masarykovo nám.5, zemřel v léčebně v Jihlavě 3.1.1940 a byl bez obřadu uložen na vandaly poničeném jihlavském židovském hřbitově. Hrob není dodnes opatřen pomníkem ani tabulkou.
Paul Pollak nar. 22.1. 1897 Jihlava, svobodný, invalida, posledně bytem Jihlava Kosmákova 25, v léčebně Jihlava r. 1938. Od 22.6. 1940 v Praze, odkud odjel do Terezína 13.7.1942 transportem AAq a pak 14.7. 1942 transp.AAx do koncentračního tábora v Malém Trostinci, kde zahynul.
Ludwig Popper nar.30.7. 1869 Luže, vdovec, obchodník, utečenec ze Sudet, posledně bytem Jihlava Křivá 1, zemřel v léčebně v Jihlavě 18.1. 1939 a byl pohřben na jihlavském židovském hřbitově.
Wilhelm Reich nar.13.8. 1878 Krakov, soukromník, posledně bytem Jihlava Čajkovského 12, r.1939 přijat na nervové oddělení léčebny v Jihlavě. Manželé vystěhováni násilně r. 1940 do Prahy III. Podle poznámky na domovním listu Wilhelm tam r. 1940 zemřel a manželka Berta byla transportována 10.12. 1941 do Terezína a pak 15.1. 1942 transportem P do Rigy, kde zahynula.
Olga Růžičková nar.25.12. 1878 Havlíčkův Brod, soukromnice, posledně bytem Jihlava Komenského 27, r. 1939 přijata na nervové oddělení. Dne 7.6. 1941 byla celá její rodina vystěhována násilně z Jihlavy do Moravských Budějovic, kde Olga obdržela registrační číslo 99772. Pak odvezena do střediska pro Židy Oberlandratu Iglau do Třebíče, odkud odjela 22.5. 1942 transportem Aw do Terezína a následně 25.5. 1942 transp.Az do Lublinu, kde zahynula.
Ernst Schutz nar.7.10. 1897 Jihlava, ženatý, obchodník s lahůdkami, posledně bytem Jihlava Masarykovo nám.59, krátce r. 1938 v léčebně Jihlava. Ernst spolu s maželkou Emilií vystěhováni násilně 5.4. 1941 z Jihlavy do Polné. Odtud odjeli do sběrného střediska pro Židy Oberlandratu Iglau do Třebíče, kde obdrželi registrační čísla 101193 a 101192 . Dne 18.5.1942 transportem Av odjeli do Terezína a pak 25.5. 1942 transp.Az do Lublinu, kde oba zahynuli.
Klara Silbersteinová nar.2.10. 1884 Třebíč, rozloučená, v domácnosti, posledně bytem Třebíč Masarykova 15, zemřela v léčebně v Jihlavě 27.8. 1937 a byla pohřbena na jihlavském židovském hřbitově. Její hrob nebyl doposud opatřen pomníkem ani tabulkou.
Margarette Spitzerová roz.Schmidtová nar.23.2. 1891 Velké Meziříčí, soukromnice, posledně bytem ve Znojmě, v rubrice vyznání uvedla „konfes.“, přijata do léčebny v Jihlavě r. 1942. Není v Terezínské pamětní knize, její osud není znám.
Adolf Steiner nar.20.5. 1869 Jihlava, vdovec, obchodník, poslední bydliště Masarykovo nám.7. Zemřel v psychiatrické léčebně v Jihlavě 14.6. 1936 a byl pohřben na jihlavském židovském hřbitově.
Alfred Suschitzky nar.7.2. 1884 Humpolec, rozloučený, invalidní důchodce, posledně bytem Humpolec Pražská č. 155, v léčebně v Jihlavě r. 1937. Odvezen z Pardubic do Terezína 5.12. 1942 transportem Cf a pak 23.1.1943 transp.Cr do Osvětimi, kde zahynul.
Herman Thalheimer nar.15.1. 1900 Fürth (Německo), svobodný, obchodní cestující, v léčebně v Jihlavě od r. 1938. Odjel z Prahy do Terezína 10.12.1941 transportem L a pak 9.1. 1942 transp. O do Rigy, kde zahynul.
Marta Weiselová nar. 25.11. 1885 Telč, v domácnosti, v léčebně v Jihlavě od r. 1937, kde 8.11. 1938 zemřela a byla pohřbena na jihlavském židovském hřbitově. Manžel Max, ing., důchodce, bývalý měřičský rada v Chustu na Podkarpatské Rusi byl jihlavským gestapem zatčen 30.10. 1940 a internován v jihlavské věznici gestapa. Zemřel na následky krutého zacházení 9.2. 1941 v nemocnici v Jihlavě. Byl pohřben bez řádného obřadu na zdejším židovském hřbitově. Hroby obou manželů nebyly doposud opatřeny náhrobními kameny ani tabulkami.
Uveďme ještě židovské lékaře psychiatry, kterým se podařilo ještě před okupací vycestovat a usadit se a dál pracovat v cizině. MUDr. Theodor Werner nar. 1898 ve Vídni, syn zubního a praktického lékaře v Jihlavě, student jihlavského německého gymnízia, stal se významným psychiatrem v Londýně a MUDr.Karl Blan, jihlavský rodák, od r. 1940 v Palestině, kde působil v Tel Avivu jako profesor psychiatrie.
Během pátrání po osudech židovských chovanců psychiatrické léčebny v Jihlavě byla sledována také stopa vedoucí do Ústavu eutanasie v Pirně u Drážďan, kde byly konány pokusy v rámci akce 14 f 13. Jedním z těch, kteří při pokusech se smrtícím plynem cyklon B tady zahynuli byl poslední jihlavský rabín Dr.Arnold Grunfeld. Zahynul 19.července 1941 a urna s jeho popelem byla doručena jeho manželce Selmě do Prahy, do bytu, kam byla násilně vystěhována z Jihlavy v září r. 1939. Tak důsledná byla nacistická mašinerie. Tak hrůzné bylo celé období holocaustu a protektorátu.