MUDr. Jana Smékalová nastoupila na chirurgické oddělení novoměstské nemocnice v době, kdy mělo čtyři oddělení a vlastní JIP, přičemž urologie a ortopedie byla její součástí. Začátky byly náročné, byla jediná lékařka na oddělení, které bylo doménou mužů. Dnes je uznávanou specialistkou na operace karcinomu prsu.

Posledních dvacet let se profilujete v operacích karcinomu prsu. Proč jste si vybrala právě tuto oblast?

Prso není pro většinu žen jen anatomický orgán. Je to symbol ženství, krásy, sexuality, mateřství i partnerství, a není vůbec jednoduché přijmout takovou diagnózu. Jedna nejmenovaná paní docentka, která se touto problematikou zabývá, říká, že ženu může pochopit jen žena. V problematice karcinomu prsu je toto rčení více než pravdivé.

Je tato diagnóza častá?

Nádorem prsu onemocní v České republice každý rok zhruba 7 2OO žen. Převažujícím stadiem je díky screeningu stadium I. (zhruba 50% případů). Nádory stadia II. a III. tvoří asi 40% a metastatické nádory stadia asi 5%. Mammární chirurgie má v naší nemocnici velmi dobrou tradici. Historicky nabízela všechny druhy klasických operačních technik. Po zakoupení mamografu s digitální substrakční jednotkou a nástupem nové moderní generace radiologů se podařilo rychle sestavit pracovní skupinu, která se začala karcinomu prsu, zejména časnému (nehmatnému), věnovat. Chirurgické pracoviště naší nemocnice se stalo čtvrtým pracovištěm v republice, které s velkou úspěšností zahájilo operace nehmatných lézí prsu a své výsledky prezentovalo na pravidelných mammoonkolgických dnech v Praze již v roce 2001. Sklízelo pochvalu jak od profesora Pafka, který tuto akci zajištoval, tak i od specialistky na tuto problematiku, paní docentky Abrhámové. Vysoký počet vyšetřených a odoperovaných pacientek a aktivní snaha lékařů se zúročila natolik, že Nemocnice Nové Město na Moravě byla zahrnuta do seznamu nemocnic, které mají tu čest, že jsou zařazeny do mammárního screeningu České republiky. V současné době standardně provádíme vyšetření sentinelových uzlin. Během operace odebereme vzorek, který je ihned odeslaný na histologické vyšetření. Podle výsledků je pak zvolený další postup probíhající operace.

Rozumím tomu dobře, že je to hlavně týmová práce?

Diagnostika a terapie karcinomu prsu je založená na multioborové spolupráci téměř všech oddělení, kterým patří velké poděkování. Málokdo si uvědomuje, kolik lékařů, sester a v neposlední řadě i sanitářů se podílí na mnohdy „neviditelné“ práci, která vede k uzdravení pacienta. Každá pacientka má možnost si spolurozhodovat o své terapii v rámci onkologického týmu, společně s nimi a na základě jejich poznatků a doporučení se pak domlouvají na další léčbě. Součástí terapie je samozřejmě i naše rehabilitační oddělení, které pomáhá ženám zachovat si samostatnost i po náročných operacích, kdy musíme odstranit celý prs a vyoperovat z podpažní jamky předepsaných šest uzlin. Pacientka v tomto případě dostává s sebou tzv. epitézu, což je z psychologického hlediska hodně důležité. Snažím se s každou pacientkou vést před operací osobní pohovor, uklidnit ji a řádně vysvětlit, co ji čeká. Velikou oporou jsou pro pacientky i kolegyně z radiologie zejména MUDr. Irena Hladká a MUDr. Agáta Anderková, které se specializují na danou problematiku. Jejich přístup je velmi profesionální a zároveň empatický.

Přijmout diagnózu karcinom prsu není pro žádnou ženu lehké. Jak se s tím vyrovnávají?

Každá žena je jiná, pro každou z nich má „prso“ jiný význam. Odvíjí se to pochopitelně od věku, ve kterém ji tato diagnóza zastihla, jaký je věk jejich dětí, jakou má oporu v rodině, jak je silná, atd. Ale pro každou z nich je důležité vědět, že ten problém s nimi sdílíte. Laskavost, jemnost a pochopení ženy potřebují. Nesmíme opomenout v problematice karcinomu prsu ani muže, kteří se většinou za svůj nález stydí a přichází v pokročilejším stadiu.

Jaké vlastnosti by podle vás měl chirurg mít?

Chirurg by měl být vzdělaný, odborník nejen v zásadách chirurgie, ale i v medicíně. Vynalézavý, přizpůsobivý k novým okolnostem, a to nejenom na operačním sále. Musí mít šikovné ruce, ale aby byl dobrý, musí být zkušený. Zkušenost získáte tak, že toho hodně vidíte a hodně zažijete. Řešíte řadu náhlých komplikací, jste „vyoperován“, a přitom jste ještě v dobré kondici. Chirurg by měl být také taktní k nemocným, ohleduplný k jejich příbuzným a opatrný v předurčení průběhu nemoci. Pacientovi by měla zůstat důstojnost, lékaři by měl být vlastní soucit s nemocným a jisté milosrdenství.

A jak v tomto smyslu vnímáte nastupující generaci?

Nastupující generace to má těžké. Medicína klade stále větší nároky, je specializovanější a vyžaduje spíše technokratický přístup. Systém vzdělávání lékařů je naprosto nevyhovující. Nemají možnost kde a kdy zažít tak široké spektrum práce. Obecně nastupující mladou generaci u nás v nemocnici, včetně našeho oddělení, vnímám velmi dobře.

Jak relaxujete?

V přírodě. Potřebuji ke svému životu hory. Od doby, kdy jsem opustila Chile, jsem se toužila vrátit a navštívit Torres del Paine - chilský národní park, který je biosférickou rezervací UNESCO. Nachází se v nejjižnějším chilském regionu Magallanes a Chilská Antarktida. Na východě hraničí s argentinským národním parkem Los Glaciares. Symbolem horského masívu jsou nádherné žulové věže Torres del Paine, které zde vytvářejí dominantu skalních štítů uprostřed stepi. Prošla jsem během těch dní nádherné ledovce v Los Glaciares, treky kolem největších jezer a Ohňovou zemi. Ohňová země je, pokud nepočítáme trvalé základny v Antarktidě, nejjižnějším obydleným místem planety. Nachází se zde padesátitisícové město Ushuaia. Slepý konec silnice číslo 3 ústí ve formě mola rovnou do moře. Odtud odjíždí obrovské expediční lodě na Antarktidu. Je to impozantní místo.

Vaše mimopracovní činnost je spojena především s novoveselským oddílem házené. Ten je úzce spjatý se jménem vašeho otce. Jak to všechno začalo?

Na úplném začátku všeho byl příchod Josefa Smékala na místní základní školu v roce 1967. Učitel a sportovní nadšenec zde začal se svými žáky hrát házenou. Brzy padlo rozhodnutí založit oddíl. Táta byl vždy vůdčí osobností a svůj zápal přenášel i na ostatní. Vychoval několik generací sportovců, pro které se stal sport nedílnou součástí jejich života. Na hřišti trávil desítky hodin týdně a učil mladé adepty sportu nevzdávat se a bojovat, vyhrávat i prohrávat, vždy v duchu fair-play. Ve škole i při tréninku byl přísný, ale spravedlivý. Ke vzdělání vedl nejen své žáky, ale i své tři děti a házenkáře. Kdo se špatně učil, nemohl hrát. Byl výborným hráčem házené, trenérem a učitelem. Vždy se snažil převzít to nejlepší z moderních trendů, neztratit kontakt s nejnovějšími poznatky. Vždy pracoval obětavě a nezištně pro druhé, pro školu, obec, házenou. Vychoval řadu svých následovníků, kteří se snaží dál podle jeho vzoru o to, aby sport získal v životech mladých lidí své místo, aby mladí lidé i děti díky sportu všestranně rozvíjeli svou osobnost a povědomí sounáležitosti s kolektivem, se školou a obcí.

Od založení klubu už uplynula spousta vody, můžete připomenout, čeho všeho jste za tu dobu dosáhli?

Od založení klubu v roce 1970 se nám podařilo pokročit o pěkný kus. V letech 2014 a 2015 jsme byli mistry České republiky a vítězi Československého poháru v kategorii staršího dorostu, rok na to jsme získali první mistrovský titul v mládežnické kategorii a postup do Extraligy mužů. Historické okamžiky jsme prožívali na přelomu let 2019/2020. První účast klubu v evropském poháru Challenge Cupp a postup do finále Českého poháru mužů. Následovala druhá a třetí účast v evropském poháru EHF Cupu, postup do finále a zisk 2. místa v Českém poháru mužů, 2. místo v celorepublikové Žákovské lize starších žáků, 2. místo v kategorii staršího dorostu. V současné době máme sedm týmů ve všech kategoriích. Jsme jediný extraligový tým v Kraji Vysočina v kolektivních olympijských sportech. Máme zastoupení v nejvyšších soutěžích v kategoriích mužů, mladšího a staršího dorostu.

Sport ale nejsou jen úspěchy, ocenění a medaile. Je to především spousta práce. Jak často se scházíte a máte v oddílu dost nadšenců, kteří se starají, aby vše fungovalo?

V klubu pracujeme všichni až na dřeň, většina z nás úplně zadarmo. Není to vždy jednoduché, ale snažíme se. Aktivita a činnost našeho klubu je závislá na nikdy nekončící práci dobrovolníků, kteří se starají o výchovu mládeže a chod oddílu, za což je potřeba všem řádně poděkovat.

Jak je to s mladou generací, mají dnešní děti o sport zájem?

Práce v našem klubu začíná už v mateřské školce a na příměstských táborech, které každoročně pořádáme. Základem je tedy výborná práce s mládeží. U nejmenších se snažíme orientovat na všeobecný pohybový rozvoj. Teprve postupně se víc a víc zaměřujeme na házenou, v přípravce a minižácích pod vedením Milana Šedého se ji učí na menším hřišti v hravější podobě. Kapitán extraligového týmu a současně kouč mladších žáků Vít Schams ví, že nejdůležitější je, aby si děti vytvořily vztah ke sportu a házená je bavila. Trénuje mladší žáky spolu s dalším extraligovým hráčem Davidem Melicharem. Účastníme se spousty turnajů, pravidelně se umísťujeme na medailových pozicích. Na výchově nejmenších talentů se v posledních letech podílí i partnerský oddíl ve Žďáře nad Sázavou. Trénuje se ve sportovní hale na Bouchalkách – třikrát týdně s kategorií mladší žáci a dvakrát týdně s kategoriemi minižáci a přípravka, kde je trénuje můj bratr Petr Smékal. Ve školách a školkách v Novém Veselí a Žďáře pořádáme ukázkové a náborové hodiny házené. Se žďárskými školami Švermova a Palachova jsme navázali užší spolupráci a pomáháme jim provozovat pohybové kroužky se zaměřením na míčové sporty. Všechny házenkářské naděje z obou měst se potkávají ve starším žactvu. Kategorie starších žáků sahala v uplynulém ročníku dokonce po domácím titulu, když v žákovské lize skončila mezi 25 týmy z celé České republiky na stříbrné příčce. Od zlata ji dělilo jediné vítězství.

Právě díky tomuto neutuchajícímu zájmu o práci s mládeží jste získali zřejmě status Tréninkového centra mládeže (TCM)…

Status TCM jsme získali už potřetí, což má na rozvoj mládeže výrazný vliv. Zvlášť když TJ Sokol funguje jako jedna z pěti házenkářských akademií v celé republice. Naším cílem je vychovávat co nejvíce hráčů pro českou házenou, ať už mužskou extraligu, nebo reprezentační výběr. Na letošním mistrovství světa dorostenců v Chorvatsku zastupovala Nové Veselí hned šestice hráčů! Doprovázel je šéftrenér našeho TCM Robert Bárta, který je zároveň asistentem trenéra reprezentace. Výborná koncepční práce se začala postupně projevovat i v kategorii mužů. A-tým si v roce 2016 vybojoval postup do nejvyšší české soutěže a od té doby je jejím stabilním účastníkem. Navíc už se představil také v evropských pohárech. Jan Běloch je trenér „áčka“ a asistent kouče mužské reprezentace Xaviera Sabaté. Před pěti lety se klub znovu rozhodl založit B-mužstvo, jehož cílem je usnadnit přechod hráčů z dorostenecké do seniorské kategorie. Tým tvoří odchovanci a házenkáři s větším pracovním či studijním vytížením. Aktuálně hraje „béčko“ druhou ligu pro jihovýchodní část republiky, kterou v posledních dvou sezonách vyhrálo. Snažíme se vytvořit prostředí především pro mladé hráče, pomoci s jejich rozvojem, aby nabrali co nejvíce zkušeností v seniorské házené. Zaměřujeme se i na vytvoření vztahu ke klubu, trenér B týmu Jan Strejček to svou prací v pozici managera klubu dokazuje. Historickým milníkem pro mužskou házenou v Novém Veselí bude i nová sezóna, před níž se poprvé povedlo poskládat kádr extraligového družstva výhradně z „domácích zdrojů“.