Z Hrbova odešel ještě jako mladík za studiemi techniky. Stal se z něj stavební inženýr. Kde ho zastihl začátek války, přesně nevíme, víme, že rukoval k 10. pěšímu pluku, který sídlil v pevnosti Přemyšl. Do zajetí padl už 2. listopadu 1914 u Opatówa. Putoval na Sibiř, kde se v Tjumeni 26. srpna 1916 přidal k Československým legiím. Zařazen byl k 5. střeleckému pluku „Pražský T. G. Masaryka". Josef Šabacký byl jedním z prvních vojáků tohoto pluku při jeho vzniku v Borispolu. U pluku sloužil v tzv. inženýrské rotě, která byla vlastně rotou ženistů. Ta se později nazývala Inženýrská rota 2. československé střelecké divize. Dne 9. června 1918 dorazila rota do Vladivostoku, kde se měla nalodit a odjet do Francie. Z toho nakonec sešlo a rota skončila na tzv. Ussurijské frontě, kde měla na starosti opravy železničních tratí a železničních mostů přes sibiřské řeky. V září se pak rota přesunula na Uralskou frontu a v listopadu se přejmenovala na 2. samostatnou technickou rotu. To se stalo v Jekatěrinburgu. Tam také nastoupila cestu do Vladivostoku, kam přes Tomsk, Irkutsk, Charbin a Nikolsk Ussurisjký dorazila 1. května 1920.

Domů se vracel v hodnosti poručíka na lodi Amerika, která 23. dubna 1920 vyplula z Vladivostoku a přes Shanghai, Hong Kong, Saigon, Singapur, Colombo a Port Said dorazila 7. června 1920 do Terstu. Jeho technická rota se vracela o něco později na lodi M. S. Dollar, ale Josef Šabacký cestoval domů se svým původním 5. střeleckým plukem.

Po návratu do vlasti se vrátil ke svému původnímu zaměstnání. V roce 1927 byl vyznamenám československou revoluční medailí.