Olejomalba na plátně představuje typické zpracování námětu Piety s Bolestnou Pannou Marií sedící u paty kříže a oplakávající svého syna. Ánfas zobrazená Panna Maria s pohledem upřeným na diváka je situována v ose obrazu. Po její smutné a odevzdané tváři stékají slzy, je oděna v rudý spodní šat a dlouhý modrý plášť, který zakrývá také její hlavu. Na jejím klíně spočívá v diagonální poloze bezvládné Kristovo tělo podpírané Mariinou pravicí. Na Kristových nohou a rukou zůstávají otevřeny rány po hřebech a pravý bok je proboden. Za Mariinými zády vystupuje břevno paty kříže na tmavém pozadí s oblačným nebem a melancholicky potemnělou kopcovitou krajinou. Pod drapérií splývající z Mariiny levé ruky vyrůstá architektura města, patrně Jeruzaléma. V levém dolním rohu obrazu jsou zpodobněny znaky Kristova umučení (trnová koruna, hřeby, kleště) a část stržené bílé nápisové blány s iniciálami Ježíše Nazaretského. Tmavý kolorit kontrastující s výrazně světlým odstínem Kristova těla sděluje divákovi poselství obrazu, jehož celková kompozice jinak působí klidným dojmem. „Ačkoli obraz vznikl v klasicistním období, přesto je zde zřejmá návaznost na barokní umění. Umělec stále pracuje s tradiční symbolikou, ale již se zde projevuje novější přístup odpovídající klidnějšímu duchu období biedermeieru“, domnívá se Miloslav Záškoda z Národního památkového ústavu.

Obraz je cenný především svým příběhem. Ten činí památku nejen badatelsky zajímavou, ale přidává jí také na historické hodnotě. Díky věnování na rubu obrazu totiž víme, kdo nechal obraz pořídit, komu byl určen, kdo ho namaloval a kdy vznikl. „I v případě těchto mladších děl je to spíše ojedinělé, a to z něj dělá raritu“, je přesvědčen Záškoda. Volný překlad latinského nápisu, který provedl Tomáš Gaudek z generálního ředitelství Národního památkového ústavu, zní: „Štědrostí farníků Nákřenských, zvláště pak žen z Dívčic a Prášivé Lhoty, tento obraz pro P. Jakuba Schustera, toho času majícího na starost duchovní péči, opatřen byl. 1839.“ Jak se obraz dostal z farnosti Nákří v jižních Čechách až do Polné, není přesně známo.

Další zajímavostí, vedle provenience, je samo autorství obrazu. Jeho autor Felix Faber, který pocházel z umělecky založené rodiny, byl významným regionálním malířem činným především v jižních Čechách, zvláště na Prachaticku a Českobudějovicku. Nepřekvapí, že na Vysočině není příliš znám a jeho dílo zde bude sotva zastoupeno, a tak bylo třeba nejdříve zjistit něco více o osobnosti tohoto autora. Mezi Faberovy práce patří například obraz sv. Mikuláše z hlavního oltáře v kostele v Němčicích v jižních Čechách. Ve 20. letech 19. století se podílel též na restaurování soch z hlavního oltáře v děkanském kostele sv. Jakuba Většího v Prachaticích. Vedle církevních zakázek se věnoval i tvorbě se světskou tematikou, neboť je autorem několika desítek malovaných střeleckých terčů. „I když je to dílo mladší a odpovídající standardu dobové produkce, stále se jedná o kvalitně provedenou řemeslnou práci profesionálního a poučeného malíře, který dostával zakázky z církevního prostředí“, pokusil se shrnout význam díla Záškoda.

Obraz však nezůstane před zraky návštěvníků Polné skryt. K tomu současný polenský děkan P. Miloš Kolovratník uvedl: „Obraz je vystaven na prohlídkové trase v kostele Nanebevzetí Panny Marie v tzv. církevním muzeu, kde je k dispozici laické i odborné veřejnosti v rámci prohlídek zajišťovaných informačním centrem chrámu po celou turistickou sezonu.“

Pieta z Polné od Felixe Fabera, kterou lze bez nadsázky označit jako „obraz s příběhem“, se tak může stát dalším lákadlem a zároveň důvodem, proč navštívit děkanský chrám v Polné. „Mnoho návštěvníků míří na hrady a zámky, ale srovnatelně významné historické areály, zvláště církevní památky, na větší příliv turistů stále čekají. Přitom mají velký památkový potenciál“, myslí si Libor Karásek, ředitel telčského pracoviště Národního památkového ústavu, a dodává: „Vysočina se v tomto směru může pochlubit například premonstrátskými kláštery v Želivi nebo v Nové Říši a již zmíněným děkanským chrámem v Polné, který je díky svým výjimečným hodnotám prohlášen od roku 2008 národní kulturní památkou.“