Pohřeb každého, byť jen trochu známějšího člověka, se v této zemi totiž začíná stávat jakousi všelidovou komediantskou poutí, spojenou s nevkusnou přehlídkou všemožných pidi až maxi-celebrit. Bez ohledu na to, zda dotyční mají či nemají u nebožtíkovy rakve co pohledávat.
Tomu se nevyhnul ani sobotní pohřeb Jiřího Šindeláře (Katapult) v Čechticích na hranicích našeho kraje. Očekávanou přítomnost plaček druhu Petra Jandy (Olympic) ostatně avisovala již četná televizní vystoupení českých popových troglodytů od chvíle, kdy Šindelář vydechl naposledy. Prolévání krokodýlích slz do kamer se pochopitelně s blížícím datem pohřbu stupňovalo od zpráv ke zprávám, až vygradovalo v tradiční nevkusné kvílení. "Byl to hodnej kluk," zaštkal do namířených objektivů v den pohřbu truchlenec Janda svoje duchaplné zhodnocení situace.
Jakoby si nikdo nevšiml, že se nalézá nikoli na kapitány show-bussinessu pečlivě zrežírované truchlohře v pražském krematoriu, ale na křesťanském pohřbu ve venkovském kostele. Přičemž pohřeb tohoto typu není ničím jiným, než především výrazem naděje na opětovné shledání nás živých s těmi, kteří nás v této chvíli - nikoli naší zásluhou, ale jen a jen čirou náhodou - předcházejí. A tak se celoživotní Dědkův muzikantský partner Olda Říha raději s přítelem rozloučil v soukromí, v zavřeném kostele hodinu před obřadem.
Plně ho chápu!
Když jsme spolu naposledy mluvili, přišla mimo jiné také řeč na odpouštění. "I kdyby mi dnes stokrát kdokoli podával ruku s tím, abych mu prominul co za komunistů dělal či nedělal, odmítnu! Nám totiž ta ztracená léta, kdy jsme z vyprodaných stadionů ze dne na den museli jít hrát maximálně tak na svatby pro padesát opilců, nikdy nikdo nevrátí," prohlásil tehdy resolutně frontman Katapultu. A dodal, že teprve dnes se cítí na české "umělecké scéně" plně nezávislý. "Mám na webu svojí kapely vlastní internetové noviny, mám svoje vydavatelství a agenturu a nemusím se nikde před nikým hrbit. Nemusím jako jiní rok léčit několik písniček ve studiích a mohu si dovolit - když chci - vydat živé DVD bez zásadních střihů a úprav z celého našeho koncertu od prvního tónu až po závěrečný potlesk," vysvětlil mi Říha.
A tak je jasné, že tento muž musel v sobotu odmítnout i předem "sestříhaný" funerální scénář pohřbu svého nejbližšího kapelního druha. Že se odmítl podílet na trapných srdceryvnostech a poslední rozloučení s kamarádem pojal tak, jak to cítil jen on sám.
Škoda jen, že mu to díky neomalenému hulvátství a "samožerství až za hrob" jeho okolí nemohlo být dopřáno jinak, než v před médii a pop-hvězdami uzamčeném Čechtickém kostele...