Dnes již zbořený zámek Mirošov krátce před demolicí... (foto autor)

Procházíme kamenným ostěním s mohutnými dveřmi nad nimiž je v kameni vyryt nápis hlásající, že jsou zde uloženy starožitné sbírky. Majitel pan Vilém Richlý zde má celou řadu vykopávek z nedaleké tvrze u Vestenhofu. Motyky, sekery a také železný meč s rukojetí dlouhý 1,5 metru a sošku Jana Žižky z Trocnova ze 17. století, kterou nalezl v Dolní Cerekvi. Oči přecházejí.
Potichu jdeme dál. Času není mnoho. Zámek se bude co nevidět bourat. Jsme posledními návštěvníky. Tohle je poslední reportáž ze zámku v Mirošově. Jdeme po schodišti do prvního poschodí. Před námi se otevírá krásná mříž a my vstupujeme do zámecké kaple. Byla zbudována v 18. století z bývalého pokoje. Je kryta obdélníkovou českou klenbou. Na menším oltáři lemovaném baldachýnem je umístěn obraz Mouřenínské Panny Marie z 18. století. Po stranách jsou menší dva obrazy, ale v přítmí nelze rozpoznat jednotlivé světce. Na menze stojí šest svícnů, ale svítí pouze jediný. Uprostřed je umístěn malý dřevěný krucifix. Na stropě visí věčné světlo. Starobylá lampa. Už nesvítí. Na boční zdi je další obraz představující smrt sv. Xavera. V levém rohu obrazu je nápis: IOA - HOGNI - PINX - 1744. Jak zapsal jeden ze znalců "jest to obraz správné komposice, karnace i rozvržení světla - roucha tvarů banálních".
Pojednou, kde se vzal, tu se vzal, zavanul do kaple průvan. Mříž zavrzala v pantech a v uších to znělo jako sténání. Svíčka zhasla. Opouštíme zámeckou kapli, kterou nám jednou připomene zažloutlá fotografie neznámého návštěvníka. Ještě letmý pohled po celé síni. Po stěnách desítky parůžků a paroží. Hlava muflona, jelena, šavle, mohutné skříně, květiny, u stropu kovová lampa. Stěny a strop jsou zdobeny štukovým ornamentem a rámováním, Přidržujeme se chladného kovového zábradlí, pěkná kovářská práce, a pomalu sestupujeme do přízemí. Po cestě míjíme vstup do věže, která má čtyři patra. Nahlížíme do její přízemní části s křížovým klenutím a s malým okénkem pro hlídače či strážného. Už tu nikdy žádný nebude.
Jsme zase venku. Slunce září. Nic nevidíme. Nic. Zámek už není. Nedaleko je zámecký park. Pobouraná ohradní zeď. Zmrzačené a zlámané stromy. Ta tam jsou cestičky. Zmizelo jedno z největších venkovských sídel na Jihlavsku. Zmizel kus historie, kus krásy, dominanta vesnice. Zůstala opět jen "lejstra" v archivu. Dokumenty arogance, lhostejnosti a lidské blbosti. A draze vykoupené. Demolice stále v období budování rozvinutého socialismu asi dva miliony Kčs. Většina kamenných ostění zmizela u milovníků starožitností a část na skládce. Romantiku obce dnes zachraňuje kostelík sv. Josefa na návsi, orientovaná stavba z 18. století, stejně stará jako přestavba bývalého zámku, socha sv. Jana Nepomuckého a nádherná příroda v okolí. Cesty lemované stromořadím dubů a bříz, oblé stráně pro zimní radovánky a louky plné květinových vůní. Roň slzy ...máš důvod pro pláč, příteli.

Ladislav VILÍMEK, Rounek 25

Zpět nahoru na začátek stránky