Ve sbírkách se od roku 1930 nachází například ozdobný pokojový teploměr s rtuťovou náplní, který je opatřen dekorací v podobě busty dívky s květinami. Na rozdíl od současných teploměrů se stupni Celsia je tento konkrétní označen Réaumurovou stupnicí v rozsahu 0 až 40 °R. Tuto teplotní stupnici navrhl v roce 1730 francouzský přírodovědec René Antoine Ferchault de Réaumur a v některých částech Evropy se běžně používala do poloviny 19. století.

V depozitáři je uložena také měrka určující stupeň vlhkosti obilí vyrobená podle profesora Brauera Fridrichem Luxem v Ludwigshafenu. Jak se píše v Zemědělských a lesnických novinách z 5. července 1890, jedná se o poměrně jednoduchou a přesnou metodu, která pracuje s hmotností a objemem zrn. Výhodou tohoto přístroje byl fakt, že postačovaly poměrně malé vzorky o váze 150 g, zatímco ostatní typy zařízení pracovaly s množstvím několikanásobně větším. Díky malým rozměrům bylo možné přístroj snadno přepravovat.

Poměrně podrobné informace se dochovaly o původu kupeckých vah, které do muzea v roce 1978 darovaly Hilda a Marie Škardovy. Pákové nerovnoramenné váhy byly používány v obchodě se smíšeným zbožím v Radnické ulici, jehož posledním majitelem byl Stanislav Sýkora. Váhy jsou označeny V. J. ROTT, což odkazuje k pražskému železářství založenému v roce 1840 Vincencem Josefem Rottem. Největšího věhlasu dosáhlo ve 30. letech minulého století.

K vážení větších a těžších předmětů sloužily váhy decimální, které měly deskovou plošinu na položení břemene. Mezi hmotností závaží a váženého předmětu je poměr 1:10, tedy hmotnost váženého tělesa je desetkrát větší než hodnota závaží na misce. Do našich sbírek se dostala decimálka, kterou podniku Kablo dodal v roce 1947 výrobce vah Karel Černý. Svému účelu sloužila až do roku 1991.

Oproti tomu mezi menší předměty můžeme zařadit přezmen, u kterého se závaží posouvalo po delším rameni, kde byla vyryta stupnice. V místě, na kterém došlo k rovnováze mezi břemenem a závažím, se odečítal výsledek. Oblíbený mincíř byl pružinovou váhou, která se často využívala například na vážení košíků s natrhaným ovocem.

Pivní váha
K méně obvyklým předmětům patří pivní váha, která sloužila k měření hustoty piva. Jedná se o trubičku z foukaného skla, ve spodní části se nachází dutá koule se zrnky kovu vybíhající do úzkého hrdla vyplněného kouskem vaty. Nad zúženým hrdlem je umístěna další kruhová baňka zakončená dlouhou tyčinkou s proužkem papíru rozděleným číselnicí na jednotlivé dílky. Po vložení do piva určovala hloubka ponoru jeho hustotu. Celý nástroj je uložen ve dřevěném soustruženém pouzdře opatřeném etiketou s upozorněním, že před použitím je třeba nástroj pečlivě očistit, aby naměřené hodnoty byly správné.

Zdroj:
https://www.velkomeziricsko.…