Závěrečný doprovodný program a dernisáž výstavy, která mapuje literární a vydavatelské
dílo Zdeňka Řezníčka (1904 – 1975), nabídne prostřednictvím komentované prohlídky a
besedy trochu jiné setkání s osobou tohoto třebíčského rodáka – zákulisí příprav výstavy,
informace, které se do výstavy nevešly, či osobní vzpomínky jeho syna Petra Řezníčka.

Pomyslnou finální tečkou výstavy bude uvedení katalogu, který zhodnocuje bohaté vstupní
materiály z pozůstalosti Zdeňka Řezníčka poskytnuté jeho rodinou. Stejně jako na výstavě se
na katalogu vedle odborných pracovníků Muzea Vysočiny Třebíč podíleli také externí
spolupracovníci Mgr. Ivo Binder, PhDr. Pavel Jindra a Mgr. Daniela Růžičková.

Třebíčský rodák Zdeněk Řezníček (1904 – 1975) byl básník, překladatel, vydavatel bibliofilské edice Magnificat a publicista. Pracoval jako úředník a správce nejprve ve znojemské, později v kroměřížské nemocnici.
V první polovině dvacátých let minulého století se dal strhnout bouřlivým dělnickým hnutím a začal publikovat v levicově zaměřených novinách a časopisech. Zásadním pro jeho další směřování bylo seznámení s Josefem Florianem, staroříšským výrazně katolicky orientovaným vydavatelem, který mu nabídl spolupráci. Pro jeho vydavatelství, zejména pro edici Archy, publikoval překlady i vlastní básně, současně byl celý život jeho velkým obdivovatelem.
V letech 1939 – 1947 vydával ve spolupráci s Bohuslavem Reynkem vlastní bibliofilskou edici Magnificat, která se soustředila na původní i překladovou poezii spirituální orientace. V edici vyšlo celkem patnáct svazků, po komunistickém převratu byla nakladatelská činnost zastavena, další připravené tituly již po únoru 1948 vyjít nemohly. Zdeněk Řezníček se odmlčel, stáhl se do ústraní, k autorské tvorbě ani k vydávání knih se již nevrátil.