Jakkoliv dominantní podíl měly ve středověkých a raně novověkých knihovnách vazby s dřevěnými deskami, vždy byly doprovázeny vazbami „lehčími“. V katalozích se setkáváme s termíny jako libri sine asseribus, tedy kniha bez tvrzení, sine postibus, bez zárubně, nebo sine tabulis, bez desek. Další nalezené termíny in quaterno nebo in quaternis mohly označovat i nesvázané knižní bloky, tedy knihu ve složkách, stejně jako v případě termínu non ligatus.

Důvod, proč byly tyto vazby tak dlouho opomíjeny z hlediska technologického průzkumu vazební struktury, je zřejmě skromnost výzdoby a absence klasických zdobných prvků. Gotická a následná renesanční knižní vazba byla a je většinou prezentována bohatě zdobenými vazbami s dřevěnými deskami potaženými kůží, která je zdobená řezbou nebo slepotiskem, později i zlacením. Nechybí mosazné prvky, zejména zdobné nárožnice, středové kování a spony. U měkkých vazeb se v případě kožené obálky setkáváme se slepotiskem, v případě pergamenové obálky s jinými zdobnými prvky. Nalézáme zde zajímavější způsob zdobení, který se musel přizpůsobit pružnosti celé vazby, jako například u řemenových vazeb s ozdobným prošíváním. U měkkých vazeb s vyztuženým hřbetem pak nalézáme ozdobné knoflíky, vytkávané dlouhé stehy a prolamování samotných hřbetních výztuh.

Výstava v domě Gustava Mahlera potrvá do 9. února.

Foto: Jakub Koumar (zdroj FB)