Iglau.cz: Publicistika, historie, zajímavosti
Sháníte
marně homeopatika? V našem eshopu XIV. svatých Pomocníků máme vše!
Projížďka jihlavskou tramvají
(1909 - 1948)
Sdílet článek
Slunný den a navíc sobota. Tak, že bychom si dnes udělali celodenní výlet po Jihlavě tramvají?
Takže začneme hezky na konečné u nádraží Severozápadní dráhy...
Tramvaje odtud vyjížděly z výhybny, která vedla podél okraje parku až dozadu k poště.
A naproti poště je také stále ještě památka na provoz našich jihlavských tramvají.
Až do dnešních dnů je ve zdi železničního zdravotního střediska zazděn hák, na němž bylo zavěšeno ukončení tramvajových trolejí ve výhybně.
Více jak 65 let osiřelý nenápadný držák dodnes vypovídá o historii těchto míst...
Havlíčkovou dolů k řece...
Tramvaj nám vyjela se skřípěmím kol po výhybce před nádražní budovou, projela přes násep na tunelem v údolí Drážního potoka přes rozcestí s Kollárovou ulicí (tehdy Palackého), odkud bychom lehce došli k proslulé hospodě Na Růžku, a sjíždí nyní od Vyhlídky Bahnhofgasse, tedy "Nádražní ulicí" k Černé cestě.
A za chviličku vjede do první výhybny na jednokolejné trati, aby v ní vyčkala na protijedoucí tramvaj od města.
(Tato výhybna byla umístěna v dnešní Havlíčkově ulici zhruba v místech, kde jsou dnes schody do Riegrovy ulice nad dnešní zastávkou Černá cesta.)
Nad bývalou výhybnou v Havlíčkově ulici. Vpravo dnes stojí už od 30. let domy, vlevo dnes jsou nahoře do svahu schody do Riegrovy ulice...
Po výjezdu z výhybny "pod schody", kde jsme se křižovali se soupravou jedoucí proti nám od města nyní my pokračujeme stále
z kopce do podjezdu pod železniční trať (u dnešního desetipatrového domu na Černé cestě).
Dřevěné mlýny...
Cililink!!!
A už sjíždíme obcí Dřevěné Mlýny (k Jihlavě připojena roku 1923) kolem Státní menšinové školy,
která byla postavena roku 1925. Nebyla to škola pro "menšiny" v dnešním slova smyslu, ale pro jihlavskou menšinu českou!
Obec Dřevěné mlýny byla spíše než jen nějakou vsí městečkem - podle Pátkova popisu mělo toto městečko před Světovou válkou 984 obyvatel,
kteří zde žili na rozloze 295 hektarů. Dřevěné Mlýny se rozkládaly od Kalvarie po nádraží a celé dnešní sídliště v Kollárově ulici až po Sokolovskou ulici.
A zde jsme v nejstarší části našeho města, v místech pod Jánským kopcem, kde stávala od šera raného středověku Stará Jihlava.
Tramvajové koleje zde klesají do nejnižšího bodu celé městské trati, ke 470 metrům nad mořem.
Dobová fotografie zachycuje zajímavé trasování dráhy, která od mostu přes řeku nahoru k nádraží byla zaříznuta do svahu u dřevěnomlýnské školy,
podstatně výše, než dnes vede Havlíčkova ulice..
Zde je na jinak dosti nekvalitní dobové fotografii dobře vidět, jak trať nahoru k nádraží uhýbala doleva k dnešní škole a tam se její koleje zařezávaly do svahu.
...a nyní projíždíme kolem kina Edison. Na co bychom tak dnes večer mohli do biáku zajít? Že by na ty slavné Foxovy Bídníky z roku 1924, v nichž Jeana Valjeana vytvořil tak mistrně slovutný americký tragéd William Farnum?
Ale teď ne, kdepak! Film až případně na zpáteční cestě večer.
Teď musíme naší tramvají jet dále, přes most a řeku, abychom ještě před večerem dojeli do města!
Secesní krasavec, kino Edison těsně vedle starého mostu přes Jihlavu u Jánů. Budova byla zbořena v 70. letech.
Přes zemskou hranici zpět na Moravu...
Přejeli jsme hranici z Čech na Moravu (při naší jízdě tuto hranici přejíždíme již podruhé - poprvé jsme z Moravy do Čech vjeli pod Černou cestou,
podruhé nyní na mostě přes řeku u Jánů) a jsme u městských jatek.
Cink, cink, zastávka...
A na zdi dávno zbouraného domu, který stával naproti hostinci U Jánů, si můžeme přečíst reklamu jihlavského stavitele pana Dršaty.
Někde zde v těchto místech kdysi za války zabránil zdejší vodník prý velkému neštěstí. Ale to je jiný příběh -
někdy si jej za dlouhých podzimních večerů řekneme.
Cililink, vyjíždíme ze zastávky před hostincem u Jánů a míjíme v oblouku, v místech dnešního kruhového objezdu Havlíčkova / Březinova krásný železniční viadukt přes údolí řeky Jihlavy.
U vozovny...
A jsme u Elektrizitätswerk - tedy u tramvajové vozovny, nacházející se přesně v 1,455 kilometru trati počítáno od nádražní pošty.
Zde se nyní budeme míjet s protijedoucí tramvajovou soupravou od města.
A pak nás čeká nejstrmější stoupání na celé tramvajové dráze až nahoru k Tabákové továrně. Celých 77
promile bude muset naše souprava za pomoci pískování na koleje pod kola v tom krpálu vyjet! Jen reostat jiskří...
Jediná stavba sloužící tramvajím, která stojí v Jihlavě dodnes. Nachází se na křížení Havlíčkovy a Gorkého a dnes je to soukromý objekt. Garáže a dílny...
Vyjíždíme od kolem vozovny v Havlíčkově ulici a blížíme se se skřípotem k místům, kde došlo na konci 50. let k největší havárii v celé 110 leté historii městské dopravy v Jihlavě.
Nyní, když jsme vyjeli za prokluzování kol na kolejnicích po Havlíčkově ulici ten hrozný kopec až nahoru, před bývalou Tabačku, jsme na - ještě za mého dětství velmi živém - náměstíčku.
Cililink, zastávka!
Havlíčkova ulice, pohled z někdejší lékárny nahoru k městu...
Kdo vystoupil, může jít buď doleva do krásné lékárny, která zde kdysi bývala - a nebo odbočit doprava do dnešní Fritzovy ulice. Ano, tam kde stojí ten dřevěný vůz. A dojde možná právě k čerstvě dostavěnému Legiodomu.
Dnes jsou zde jen nekonečné řady aut, hluk a prach...
A tentýž pohled, pro změnu s tramvají jedoucí opačným směrem, tedy k nádraží...
Tam, kde to dnes nepoznáte...
A už teď hurá nahoru k výhybně pod (dnešním) náměstím Svobody, tehdy Josefsplatz. A kdo chce, může vystoupit a dát si v Třešťské - na snímku vlevo - skvělou večeři.
Jo - tam za mého mládí vařívali!
Ale já odolám, a pojedu dále, nahoru, když už jsem si koupil u nádraží v tramvaji tu jízdenku.
A musíme trochu nabrat tempo, než se nám zešeří. Výhybna pod dnešním náměstím Svobody byla v kilometru 2,054, počítáno od nádražní pošty. V ní se počkáme na tramvaj jedoucí v protisměru z Komenského ulice a pak - cink, cink - už vzhůru ke Katolickému domu...
Celá výhybna byla dobře patrná v dlažbě ještě za mého dětství až do konce 70. let. Pak její obrysy vzaly za své při pokládce asfaltu před dnešní Billou a při demolici celé Havlíčkovy ulice.
Havlíčkova ulice, pohled z náměstí Svobody dolů na výhybnu. Dnes domy ani na jedné straně neexistují. Od roku 1960 je na levé straně Dům kultury, "odborák"...
...a z náměstí Svobody vjíždíme u Katolického domu do Komenského ulice. Za mého dětství zde bývala skvělá cukrárna - na snímku kolem ní ještě vedou koleje - do níž jsem z tátovy kanceláře v "Kaťáku" běhal pro větrníky a indiány.
Nikdy už jsem takové pak nejedl....
Ale nechám si teď zajít chuť, jsme už přece nahoře ve městě, a tam je jiných lákadel! Jejej...
Roh náměstí Svobody a Komenského. Díváme se přímo na bývalou cukrárnu, dnes elektro Souček...
Komenského ulicí kolem divadla k poště...
Cililink!!!
Ještě průvodem se s tramvají prodírat!
Naštěstí nemáme za sebou poštovní vůz. Museli bychom jej totiž za pár metrů v Komenského ulici u pošty odpojovat a zajíždět s ním přes výhybku na vlečku do hlavní pošty. Tato odbočka od tramvajové trati, na kterou se odstavoval vůz s poštou
určenou z hlavní pošty na poštu nádražní, byla zřízena v roce 1934 ve 2,422 kilometru trati. Ještě nedávno tam po ní býval k vidění průjezd do budovy pošty až na dvůr.
Bohužel už je také asi deset let zazděn.
Holt, mizí nám vše před očima.
Komenského ulice, vlevo je vidět ještě na budově divadla požární schodiště a v dáli už náměstí...
Jsme u cíle...
A jsme v poslední zastávce před konečnou.
Zastávka Neugasse!
Jinak horní část náměstí císaře Františka Josefa. A vidíme tramvaj se stejnou reklamou, se kterou jsme ráno začali naši dnešní sobotní jízdu od nádraží -
akorát nám tramvajka cestou během dne někde ztratila vlečňák. :-)
Tramvaj nyní vidíme v nejvyšším bodě celé jihlavské dráhy, v nadmořské výšce 524 metrů nad mořem. Slušný výkon na třinácti stech metrech od zastávky u
Jatek překonat 54 metrů výškového rozdílu. A to vezměme v potaz, že elektrárna u Jánů, která napájela celou trať, kde se pohybovalo současně až pět
tramvajových souprav, disponovala dvěma dynamy o celkovém výkonu jen 32 kW!
Z dnešního pohledu tedy směšně málo - pro porovnání, tento výkon, díky němuž po Jihlavě jezdily od rána do noci všechny tramvaje, by dnes "utáhl" maximálně 16-17 rychlovarných konvic současně!
Ano, a tento elektrický proud, díky němuž se ročně po Jihlavě dokázalo přepravit až 3 miliony lidí, si navíc vyráběla naše jihlavská dráha sama v městské elektrárně u Jánů. Nu, bývaly časy, bývaly...
...ale dost vzpomínání, nevystupovat už, dámy a pánové, sjíždíme konečně přes náměstí na konečnou...
Nejvyšší bod celé trati, 524 metrů nad mořem, byl na horním náměstí před chrámem sv. Ignáce...
Tramvaj vjíždí do konečné stanice, míjí výhybku na pravou kolej, protože na levé za našimi zády čeká souprava, která vyjede vzápětí k nádraží.
A my jsme za celý dnešní den absolvovali po jihlavských kolejích skoro tři kilometry.
Z Hlavního nádraží až na dolní náměstí ke kašně - celou sobotu, ale ve skutečnosti cesta po jihlavských kolejích z nádraží na náměstí trvala
okolo 12-14 minut (jak ve které denní době, křižování tramvají ve výhybnách provoz trochu brzdilo).
A důkaz, že jsem nelhal: ta tramvaj čekající u Gretzlu na odjezd zpátky k nádraží už skutečně vyjíždí.
A na úplný závěr tramvajové soboty jasný důkaz, že jsme nikdo z nás rozhodně nejeli načerno.
Plán tramvajové trati v Jihlavě
(1909 - 1948)
Průběh tramvajové trati v Jihlavě v letech 1909-1948. Černě jsou zvýrazněny výhybny, kde se tramvaje křižovaly.
Autor mapy: L. P. Švančara, Iglau.cz
Sdílet článek na Facebooku
autor:
Leo P. Švančara
Psáno v říjnu 2016 pro "Fotografie z Jihlavy".
Znovu doplněno, dopracováno a vloženo zde na Iglau.cz v říjnu 2018.
Velmi děkuji všem dnes již většinou neznámým autorům zde mnou přiložených fotografií. Díky Bohu a jejich úsilí a umu - a také díky iniciativě těch, kteří jejich dědictví opatrovali a zachránili - že se nám jich tolik dochovalo až do našich časů.
Autor