A tak nezbývá než se otázat: "Co je důležitější: prostředek anebo cíl?" Je tzv. demokracie jako ustálený politický pojem důležitější než svoboda jednotlivce; je ze svého principu nadřazena všem duchovním, morálním, estetickým či jiným v lidovém hlasování zcela neověřitelným zásadám? Nebo je to jen jeden z občas fungujících způsobů, jak spravovat NĚKTERÉ (a zdaleka ne všechny) veřejné věci?
Neboť paradoxně jen velmi málo záležitostí lze skutečně kvalitně vyřídit pomocí hlasování. Vezměme si například onu mantru české politiky posledních 18 let - tolik velebené i zavrhované referendum. Je rozumné cokoli důležitého svěřovat k rozhodování "lidu", tedy ulici, která, jak známo, nikdy odpovědnost za své počínání nepociťuje? Koho z nás by napadlo, v případě náhlé příhody břišní, požadovat na operačním sále po chirurgovi nejdříve než řízne "všenemocniční hlasování" - tedy od lékařů až po vrátné - o svém způsobu léčby? Přičemž samozřejmě zcela demokraticky by váha hlasu uklízečky či bufetáře byla nutně stejná jako váha hlasu primaře či lékařů.
Inu, ne nadarmo Aristoteles považuje demokracii spolu s tyranií a oligarchií za jednu ze tří pokleslých forem vlády. Doslova o ní říká, že jde o vládu davu. Pročež velký filosof doporučuje ke správě věcí veřejných raději spíše monarchii či aristokracii, vysvětlenou jím samým jako "vládu těch nejlepších". Protože zatímco ve svobodě a lidských právech jsme si všichni rovni absolutně, v rozhodování o celku raději ne. Stačí se totiž kolem sebe - někdy i jen docela maličko - pozorně porozhlédnout...