Zejména obrázky z Francie, na nichž s Hollandovými plakáty v rukou jásají muslimští imigranti, jejichž otcové i dědové již z peněz franouzských plátců daní žili, musí nahnat husí kůži každému tvůrčímu a samostatnému člověku od Calais do Košic!
Ve stínu toho proběhla českými médii zdánlivě nijak nesouvisející zpráva o tom, jak „kapitáni“ českého průmyslu požadují vyšší zdanění živnostníků a osob samostatně výdělečně činných. Na poslední tripartitě požadovali představitelé velkých firem po premiéru Nečasovi, aby každá OSVČ, která nevydělá byť třeba ani korunu, musela za „pojištění“ (roz. zdravotní a sociální daň) již v letech 2013-14 zaplatit minimálně osm tisíc korun měsíčně, tedy dvakrát více než dosud!
Toto vše dohromady nám dává jasnou skládačku, co můžeme očekávat v letech příštích. Nepůjde – podle všeho – tentokrát o přesné technické opakování roků 1946 a 1948, což ale neznamená, že výsledek nebude nakonec pro nás, obyvatele Česka – stejný.
• Levice v Česku má nečekaného spojence: Montovny!
Tentokrát militantní levice representovaná ČSSD a KSČ(M) totiž po převzetí moci nejdéle v roce 2014 neudeří v žádném případě na velké korporace a podniky (jako v letech 1945-46), nýbrž naopak – v úzké spolupráci s nimi – zaměří brutální státní útok na všechny samostatné lidi, kteří stojí takříkajíc jen na svých vlastních nohou.
Velké firmy i současná levice se totiž, ač se to na první pohled tak nezdá, shodnou na několika pro ně zásadních společných bodech. Montovny a řetězce v Česku, stejně jako Sobotkova a Filipova strana, chtějí zejména jedno: Udržet stůj co stůj co nejvíce Čechů v zajetí bludného kruhu spotřebitelských úvěrů, hypoték a dluhů a tím, v důsledku toho, v otroctví u pásů továren.
A Češi na toto rádi slyší. Za dovolenou v Turecku na spotřebitelský úvěr, nová auta na leasing či domácí elektroniku na dluh kreditních karet jsou ochotni obětovat vlastní svobodu dělat jen takovou práci, která je baví a naplňuje.
Pro ČSSD a KSČ zdejší velké firmy v továrnách postavených za „daňové prázdniny“ – navíc ve spolupráci s bankami a úvěrovými společnostmi – vyrábí nemyslící stádo, které v zajetí relativně vysokých výdělků a kolotoče osobních úvěrů ztrácí navždy možnost volby. Volbu mají tito lidé jedinou – volit jedině toho, kdo jim zajistí současnou životní úroveň na dluh bez ohledu na fakt, že se oni sami se již od pásu své montovny do pense nehnou. K tomu je nutno připočíst statisíce parasitů v podobě státních byrokratů (kteří v životě nevytvořili sami nic) a další statisíce notorických příjemců všemožných dávek, které jsou jinak běžnému občanu, dostavším se náhle v životě do úzkých, prakticky nedostupné. I tito lidé mají jediný zájem – udržet stávající systém co to půjde.
• Nepřítelem je svoboda člověka
A v těchto společenských dohodách levice, velkých firem, bank, korporací a parasitních – na výběru daní životně závislých – mas je jediný společný nepřítel: Svobodný nezávislý výdělečně činný jednotlivec! Ten totiž není ani voličem levice, ani příznivcem montoven či řetězců (neboť on daně a pojištění, narozdíl od nich, platit musí vždy, a to i když nevydělá někdy ani skoro na živobytí), neorganisuje stávky a nehuláká na odborových schůzích – a ke všemu tento člověk většinou navíc přemýšlí.
Což je v dnešním světě pro stát, obec, velkou firmu i statisíce pijavic na státním rozpočtu krajně nežádoucí.
Proto lze očekávat v následujících měsících a letech patrně následující: Výrazné zvyšování regulačního, daňového i psychologického tlaku na osoby samostatně výdělečně činné (i když jich je v této zemi skoro milion!) a současně snahu omezovat jejich svobody.
Jednak se tímto halasným honem na živnostníky poněkud ukojí řvoucí davy levicových primitivů na náměstích a jednak část OSVČ stát tímto nátlakovým terorem nažene svým partnerům – korporacím a továrnám – z vlastních obchůdků a živností za pokladny velkých hypermarketů či k pásům montoven. Popřípadě minimálně na pracovní úřady, kde se bývalí svobodní lidé promění do několika měsíců v poslušné objekty státního sekýrování…
• Poučení: Založte si zavčas – třebas i malinkou – firmu v zemi, kde stát nesekýruje a kde za svoje daně dostanete svobodu!
Pro každou českou OSVČ z těchto prognos, které nám naznačují i právě proběhnuvší volby zejména ve Francii (a následný jásot české sociální demokracie nad jejich výsledkem) plyne jednoduchý závěr. Máme dva roky na to, abychom – když už máme nějaké daně platit – je neplatili zde a současně neriskovali svoje živobytí. Žijeme v EU a pravidla unie jsou jasná: Pokud si založíte svoji malinkou osobní firmu například ve velmi svobodném a k podnikatelům vlídném prostředí Velké Britanie, můžete působit i v Česku a nemůže vám v tom žádný Filip, Sobotka, a už vůbec ne Kalousek zabránit. A vztahují se na vás nikoli české, nýbrž britské zákony!
A pokud by náhodou, nedej Bože, po volbách roku 2014 došlo k dalším útokům na osobní svobody občanů, není problém se i fyzicky přesunout například na Slovensko či do Rakouska. Ani tam vám, jakožto britskému podnikateli, nemůže nikdo házet klacky pod nohy!
• Přemýšlejme – máme na to cca 25 měsíců!