V ex-komunistické Jiskře se ani za 23 let stále česky nenaučili...
Přichází volební podzim a s ním obvyklý folklor. Místní pisálci, stejně jako loni a předloni, aktivisují lopotně několik svých neuronů s cílem vypotit nějakou tu "causu". Dá rozum, že cílem je - jak obyčej v kraji velí - ODS. Strana zajisté plná lumpů, grázlů, gaunerů a podvodníků...
Není bez zajímavosti, že o těchto ódeesáckých "grázlech", "tunelářích" či "podvodnících" obecně nejraději hovoří ti, kteří sami - jakožto někdejší nadšení svazáci a později stejně tak nadšení "demokratisátoři" - po roce 1989 "odkláněli" milionové majetky do svých kapes. Nebylo tomu jinak ani v případech mnohých novin, zejména většiny těch lokálních.
Causa kupříkladu Jihlavských listů, které si "zprivatisoval" jako někdejší městský radní a někdejší člen Rotary clubu Petr Klukan a nynější dlouholetá zastupitelka za ODS Eva Krpálková, je v Jihlavě již dostatečně známa (viz zde:
www.jihlavske-listy.…
Nicméně vidno, že vše má svoje technické meze. Ani funkce v bývalých Socialistických svazech mládeže či v Revolučním odborovém hnutí (a kupodivu ani poté v ODS), totiž člověku nezaručí, že se stane časem moudřejším, inteligentnějším či vnímavějším. Možná dokonce spíše naopak...
A tak si dnešní ředitelky a šéfredaktoři již raději na svoje chrabré prťácké plivání po ostatních najímají místní dyslektické amatéry, zřejmě pro jistotu i proto, aby je honoráře těchto "Kojzarů" nezruinovaly. (Inu, i lakota je jedním z průvodních znaků charakterového pokřivení).
Zřejmě tedy už dochází dech i místnímu plátku, který kdysi - v době, kdy jej Petr Klukan a Eva Krpálková do své soukromé firmy "obdrželi" od města Jihlavy zcela zdarma - míval mnoho tisíc předplatitelů a dnes stojí patrně na pokraji holé existence. Soudě tak minimálně dle jazykové a gramatické úrovně tohoto "média".
Úsměv budící neobratné pokusy tvrdošíjně skandalisovat neskandalisovatelné tak dostávají díl za dílem stále útrpnější rozměr a proměňují se ve veřejnou křeč, křeč takřka předsmrtnou.
Zřejmě si někteří, šálivě opojeni vědomím vlastní "významností", dosud stále ještě neuvědomili, co průměrný člověk ví už dávno: Že doby, kdy bylo možno někoho zničit pouhým plácáním v místních novinách, čtených dnes prakticky jen v domovech důchodců kvůli pohřbům a kremacím, už dávno, dávno zůstaly kdesi v dřevních časech ofsetem potištěných papírů.
Inu, časy se mění - jen někteří to nějak nepostřehli. Není ale ostatně divu - od novinářů, kterí neumějí ani pravopis své mateřštiny, není možno jakýkoli sebeztpyt očekávat...