Ačkoli přímý popis zatím největšího zemětřesení v historii našeho města roku 1328 nikde v archivech prakticky neexistuje, jeho následky byly v Jihlavě patrny po mnoho dalších století.

„Bože pospěš mi na pomoc - slyš naše volání“ šeptají rozpraskané rty kněží... Do slov tiché modlitby skřípot železných vrat a dupot těžkých bot dozorů po chodbách v ranní tmě. Tak počíná ve tři hodiny ráno „hodinka Laudes“, ranních chval breviáře, v podzemí jihlavské věznice. Poslední ranní chvály na tomto světě, které se ve svém pozemském životě modlí kněží František Pařil a Václav Drbola.

V místech budovy bývalého okresního úřadu v Jihlavě v Tolstého ulici vedle dnešního kina Sokol se ještě v 30. letech 20. století nacházela zahrada obehnaná zdí. Tajemný kout v centru Jihlavy, do jehož útrob se jen málokomu podařilo proniknout. Zahrada lidumila a osvíceného jihlavského lékaře, doktora Leopolda Fritze.

Na území dnešního Rantířova u Jihlavy byl původně pouze brod. Ve 13. století však začali přicházet z Německa kolonisté a tak okolo brodu vyrostla ves Rantířov, německy Fussdorf. Obě jména - české i německé - si tato obec nad brodem přes řeku Jihlavu podržela až do roku 1945, kdy došlo k odsunu velké části původního obyvatelstva Jihlavska.

Můj dědeček vždy vyprávěl, že z dětství prý pamatoval, jak mnohé jihlavské adventní věnce měly - kdovíproč? - namísto čtyř dokonce šest svíček... Nikdy jsem to nechápal. A až v posledních létech tuším, že mohl mít pravdu.

Jedno z mnoha jihlavských popravišť. Dnes lokalita určená ke stavbě rodinných domků, popraviště na Krkavčím vrchu. Tento zdaleka viditelný jihlavský kopec nad Telečskou ulicí nad Skalkou se proměnil v popravčí vrch v roce 1582. A dodnes jsou zde uprostřed pole umístěny železné kříže. Toto výjimečné jihlavské popraviště na Krkavčím vrchu se specialisovalo zejména na popravy příslušnic něžného pohlaví.

Když před 100 lety, v říjnu roku 1918, bylo po tisíciletí své existence zrušeno Království české a Markrabství moravské - a v Praze byla vyhlášena československá republika - v Jihlavě se nedělo vůbec nic. Město si dál žilo svým ustaraným životem na konci války a prakticky nikdo se zde o události ve vzdálené Praze příliš nestaral.

Doslova v poslední chvíli zachráněné dílo sochaře Jaroslava Šlezingera je dodnes k vidění v chrámu Nanebevzetí Panny Marie v ulici Matky Boží v Jihlavě. Je jím svatý Václav, poslední mistrovo dílo...

Za našich starých krásných hektických časů, v nichž jsme začínali po revoluci nadšeně budovat novou českou mediální scénu, byly pohonnými hmotami ve všech redakcích jednak hustá mlha cigaretového, dýmkového a doutníkového kouře - a jednak všudypřítomná vůně normálního kafe s lógrem. Žádné kávovary: Všude jen rozžhavené vařiče, na nichž jsem současně pálil zrnka kadidla...

Na počátku 16. století byl majitelem pernštejnského panství Jan z Pernštejna. Když tento šlechtic kolem roku 1526 ovdověl, oženil se podruhé s urozenou paní, Hedvikou se Šelmberka. Tato druhá láska pana Jana a jeho ženy Hedviky nakonec byla natolik silná, že přežila i jejich smrt...

Jeden z posledních objektů, pamatujících celých 109 let jihlavské elektrické pouliční dopravy: Remisa (dnes řečeno moderně "vozovna") jihlavských tramvají z roku 1909 - a poté i po mnoho let útulek trolejbusů v Havlíčkově ulici...

Kostely i kaple zasvěcené Nejsvětější Trojici, tedy Trojjedinému Bohu, se prakticky vždy stavěly postupně tři, aby vytvořily trojúhelník. Jedním z nich je v okolí Jihlavy velmi zajímavý trojúhelník mezi chrámem Nejsvětější Trojice na poutním vrchu Křemešníku u Pelhřimova, pod nímž pramení zázračný léčivý pramen, dále mezi chrámem Nejsvětější Trojice ve Vysokých Studnicích u Jihlavy - a nakonec mezi chrámem Nejsvětější Trojice v Babicích u Moravských Budějovic.

Jihlavský rodák, misionář – světec a mučedník. P. Augustin Ignác Strobach (1646-1684). Budoucí světec se narodil jihlavskému měšťanu Janu Strobachovi v ulici Matky Boží dne 12. března roku 1646 a hned téhož dne byl u svatého Jakuba pokřtěn jmény svatých Augustina a Ignáce.

Můj děda František mi často za mého dětství vyprávěl své zážitky ze světové války, v níž strávil na frontě nakonec celých šest roků. Nuže, o jeden z nich se s vámi dnes podělím...

Nechci chovat ještěra ve vaně.

Příběh jednoho vojáka z Jihlavska z první světové války, o osudové věštbě cikánky, o jeho strachu - a nakonec o překvapivém konci...

V roce 1959 došlo v Jihlavě zatím k největší dopravní nehodě v historii městské elektrické dopravy. V Havlíčkově ulici dole u Modety se převrátil plně obsazený trolejbus a nehoda si tehdy vyžádala několik raněných. Nepamatuji tuto nehodu osobně, protože jsem tehdy ještě další tři roky nebyl na světě. Co vím, vím jen z vyprávění rodičů a jejich vrstenvíků...

Před 14 dny bych považoval volbu Zemana za presidenta za poměrně neutrální, až snad tu lepší možnost... A v těch 14 dnech neuvěřitelné kampaně jsme dostali jakoby zázrakem z Nebes ještě jednu šanci - a nejspíše v naší generaci tu poslední.

Jen začal poslední předvolební týden, tak se zdá, jakoby už všechny jímky na kal byly vylity, stoky otevřeny a džinové z lahví vypuštěni. Zdá se, že nelze již být svědky větších lží a špíny, v nichž se pojednou k mé hrůze angažují i rodiny ústavních činitelů. Kde se berou ta představení plná neuvěřitelné nízkosti, která se teď vynořila až hrůzostrašně a jakoby ze všech stran?

V letech 1980-1990 jsem byl členem Československé strany lidové (ČSL), kterou v roce 1919 zakládali již oba moji dědové. Byla to po dlouhých 41 let jediná nekomunistická partaj v této zemi, která na na naší, venkovské, úrovni byla stranou zarytých antikomunistů, kněží bez "souhlasu", lidí prošlých komunistickými lágry, rozkulačených sedláků i pevných, zásadových venkovských "palic", tedy nikým nezlomitelných starých katolíků...

Tak v Jihlavě zaplatíme za odpadky skoro dvakrát tolik. Ano, ačkoli to není nutné - město totiž potřebuje dalších 13 milionů ročně vytahat z našich kapes nikoli na odpady (ty jsou ziskové i při stávající výši poplatků), ale na jiné věci...

Dnes jsme se definitivně ocitli v totalitě. Od této chvíle - poprvé po roce 1989 - zde nemá už nikdo pražádnou jistotu, že bude moci ještě zítra pracovat v oboru, ve kterém se rozhodl podnikat a do něhož investoval...

Přichází volební podzim a s ním obvyklý folklor. Místní pisálci, stejně jako loni a předloni, aktivisují lopotně několik svých neuronů s cílem vypotit nějakou tu "causu". Dá rozum, že cílem je - jak obyčej v kraji velí - ODS. Strana zajisté plná lumpů, grázlů, gaunerů a podvodníků...

Tak se dnes celý den docela dobře bavím - inu, dnes je přeci svátek. Velký křesťanský mariánský svátek Zesnutí Přesvaté Bohorodice! V tento den se na ostrově Kefalonie v Ionském moři, u městečka Markopulos, objevují rok co rok mariánští hadi. Tito plazi zázračně v tento den nekoušou, obklopí ikonu Matky Boží, jsou přítulní k návštěvníkům bohoslužby i k turistům, a po svaté liturgii se opět na celý rok rozlezou do okolních skal...

Dnešní zatčení hejtmana, poslance a vysokého politika socialistů Ratha prolomilo několik mýtů, politických sebejistot a nepřekročitelných tabu.

Volby ve Francii a v Řecku ukázaly nad slunce jasněji jediné: Patrně v celé kontinentální Evropě definitivně nastává čas společenské převahy těch, kteří nic nedělají a jen čerpají z veřejných rozpočtů nad těmi, kteří tyto rozpočty ze svých daní a práce naplňují.

Jen v dnešním vydání (30. března 2012) mají Jihlavské listy deset inzerátů od prostitutek (či jejich partnerů). "Vášnivá prsa, relax masáž, blond studentka..."

Zajímavé. Jen týden poté, kdy jsme v jihlavské ODS odhlasovali, že zástupci za ODS v městských společnostech budou muset trvat i zde, v těchto obchodních společnostech, ve kterých má město (roz. daňový poplatník!) většinový podíl, na dodržování pravidel při přidělování veřejných zakázek (což se dosud nedělo), se začal místní tisk v Jihlavě pojednou zajímat o mne osobně.

Případ s mými osobními facebookovými stránkami, které "kdosi" rozčileně ukazoval na úterním zastupitelstvu města Jihlavy přítomným zastupitelům, nabírá na obrátkách. Ve čtvrtek totiž na zasedání rady města naprosto totožně koloval po přítommných radních osobní facebookový profil předsedy jihlavské oblasti ODS, Michala Zigla. Jihlavské radní s notebookem v ruce kolem stolu přitom neobíhal nikdo jiný, než sám ředitel magistrátu, tajemník Dohnal...

Historie nezná kdyby. Kdyby nebyl atentát v Sarajevu, kdyby nezačala světová válka, kdyby František Josef I. dříve odešel z rakouského trůnu, kdyby Mäszarik pomocí svých bratrů, zednářských unitářů, nezlomil na poslední chvíli, 18.10.1918, presidenta Wilsona, aby odvolal svůj tvrdý odpor a naopak dal jménem USA požehnání rozmetání monarchie...

Netušil jsem, že projev Václava Klause na slavnosti sv. Václava ve Staré Boleslavi vyvolá takové reakce. Nu, ale jak je v přízemním Česku zvykem, stalo se...

Starý spor o to, kdo má mít "poslední slovo" v kalném rybníku české politiky, se opět vynořil na světlo Boží. Stalo se tak díky pondělnímu sněmu ODS v Jihlavě, kdy ve vedení ódeesky ve městě nezůstal kámen na kameni.

Pondělní sněm jihlavské ODS, ač byl jedním z nejpřínosnějších, které jsem za dobu svého členství v ODS zažil, vzbudil do několika hodin po svém skončení až nečekaně mnoho reakcí. Téměř se na mne sesypali někteří moji přátelé - někdy až s dosti ostrými výhradami - jak je možné, že já, se svými názory, mohu opět stanout v 11 členném vedení tak velké organisace Občanských demokratů, jakou je ta jihlavská. Jen pro ilustraci jeden názor za všechny: "Nechápu, jak mohou slušní lidé, konservativci a notabene monarchisté sloužit krystalickému zlu, straně, která na současném morálním, politickém i ekonomickém marasmu má podíl více než lví..."

Podle nejnovějšího průzkumu agentury Factum Invenio by údajně nyní volby vyhrála TOP09, za ní by těsně skončily ČSSD a ODS. Současně s touto zprávou se v českém tisku rozpoutala smršť analýz nejrůznějších politologů, kteří vesměs, jak jsem si dosud všiml, předvídají, že prý TOP09 perspektivně nahradí "vyčpělou" ODS... Vrcholem těchto předpovědí je Jandákova věštba (Vítězslav Jandák, poslanec ČSSD), že prý v dohledné době v Česku budou dominovat toliko TOPka a Věci veřejné. Ostatní strany se prý voličstvu již přežily.

Svátek Božího Těla (letos připadl na čtvrtek 3. června) byl jedním z prvních, na které si počátkem padesátých let nastupující komunistický režim důkladně posvítil. Bylo tomu tak zejména proto, že tato slavnost se odbývala výhradně v ulicích měst a na návsích a tak byly tmářskému lidu - určenému komunistickým režimem k zásadní převýchově - tyto idealistické přežitky nadále na očích. Nepomohlo ani zavírání kněží do lágrů a tak aktivní komunisté začali přemýšlet, jak Boží tělo nahradit něčím pokrokovějším...

Dlouhé týdny (prakticky od chvíle, kdy president Klaus určil volební datum) jsem si lámal hlavu, jak interpretovat astrologickou situaci v den letošních parlamentních voleb. Moji známí se mne celou dobu ptali, co prý říkají hvězdy a já jsem jim musel neustále velmi opatrně odpovídat, že jakoby vše ukazovalo na těžkou porážku levice v Česku. Tyto moje odpovědi ve světle předvolebních průzkumů působily natolik šarlatánsky, že jsem sám celou tu dobu pochyboval o tom, zda astrologické vztahy analysuji opravdu správně. A až nyní je, zaplať Pán Bůh, konečně jasno!

Z výsledků studentských voleb na první pohled převládá dojem, že čeští mladí lidé se výrazně vymykají z evropského průměru. Zatímco v myslích stejně starých Němců či Francouzů dominují tradičně ekologicko-levicové proudy, duše mladých Čechů stabilně ovládá zdejší "pravice".

Podle německého finančního experta Waltera Eichelburga má Německo v této chvíli "neveřejně" již vytištěnu dostatečnou zásobu svých nových marek na to, aby mohlo kdykoli náhle opět zavést národní měnu a zbavit se tak Eura. Řekl to pro Freie Allgemeine Zeitung. Eichelburg dokonce vyslovil hypotesu, že by se tak mohlo stát o svátcích již nyní (ve čtvrtek 13. května 2010 je slavnost Nanebevstoupení Páně, kdy je v Německu volno a následuje zde prodloužený víkend).

Na svátek Svaté Rodiny, v neděli 27. prosince 2009 přesně v 18 hodin se porouchal staroměstský orloj. Viz celou zprávu zde: http://www.regionalist.cz/denik/denik.php?idclanku=091227-1261942701#261942701 Událost, která by mohla projít bez povšimnutí, nebýt toho, že jde o jakési "první hodiny" v zemi. Notabene jde o hodiny umístěné přesně uprostřed silového trojúhelníku této země, na jakémsi energetickém středu českého království. Připočteme-li ke všemu, že na orloji spočívá staketá kletba jeho tvůrce, mistra Hanuše, jde již o mimořádný jev s patrně dalekosáhlými důsledky.

Současný politický chaos, započatý pohrdáním poslanců českou ústavou a korunovaný dalším gottwaldovským činem českého arciguru tuzemských politických věrolomníků Jiřího Paroubka, jak vidno ani tentokrát nepřilil rozumu do hlav mužů i žen, kteří za peníze daňových poplatníků jsou na základě mandátu daného voliči povinni zastupitelsky spravovat tento stát.

Tak Jihlava bude mít po komunistické stvůře z let normalisace - neblaze populárním Prioru, zničivším svého času největší náměstí v Česku - další pomník velkodušnosti svých obyvatel. Stane se jím (dle ohlasů zřejmě již stal) patrně takzvaný park Gustava Mahlera na rozhraní Benešovy a Věžní ulice. Protože tento vzniká na veřejném místě, v jednom z nejviditelnějších míst centra a navíc za veřejné peníze, vytahané státem z našich kapes, je s podivem, jak pramalou úroveň diskuse vyvolal v době, kdy bylo možno tento megalomanský septik na miliony od plátců daní ještě zastavit...

Současná stále drzejší prohlášení českých komunistů, kteří se viditelně už už nemohou dočkat, až společně s Paroubko-Sobotkovskou ČSSD po dvaceti letech zakroutí české demokracii krkem, nemůže člověka nenapadnout srovnání s (rovněž dvacetiletým) obdobím svobodné "první" československé republiky. A toto srovnání, vezmeme-li si k tomu na pomoc kalendář a špetku prastaré vědy astrologie, se mění náhle ve zjištění, z nichž místy mrazí...

Českou společnost čeká brzy den D. A blíží se akcelerací dosti neočekávanou. Stovky tisíc nelegálních imigrantů (dlužno dodat, že v drtivé většině muslimských), kteří takřka denně po tisících přibývají v táborech v jižních zemích Evropy - na Kypru, Sicilii, na Maltě či v Itálii - mají přijít povinně přerozdělit do všech členských zemí EU! Právě v těchto dnech se rozhoduje o tom, že v Česku možná skončí povinně první várka až desítek tisíc muslimských "nelegálů"...

S novými stranami jakoby se v poslední době roztrhl pytel. Nové politické subjekty se pojednou ostošest líhnou z popudů parlamentních přeběhlíků, bývalých zhrzených ministrů a dokonce i z úradku Hradu. Úvahy o zakládání nových ministran slyšíme dokonce i z jednoho křídla doposud až vždy jednotných Lidovců...

Mám pocit, že se příliš nehodí komentovat cizí pohřby. Poslední rozloučení totiž patří mezi ty věci v životě každého člověka, které jsou jen a jen navýsost soukromou záležitostí. Nicméně tentokrát - pravda, byť jen se skřípěním zubů - malou výjimku udělám. A to právě proto, že výše zmíněný axiom se v poslední době v Česku přestal brát jaksi na vědomí...

Tak tu máme opět další kalendářní rok. A jako obvykle se v těchto dnech zlomu kalendáře setkáváme s otázkou, jaký že bude ten nový časový interval 365 dnů, letos dokonce navíc o jednu vteřinu delší než obvykle. A není lehké odpovědět, natož předpovídat...

S politikou v této zemi je podle průzkumu Centra pro výzkum veřejného mínění (CVVM) spokojeno údajně nejméně lidí od začátku roku - pouhých devět procent. Současně s tím - podle téhož průzkumu - prakticky nijak nevzrostla důvěra v krajská zastupitelstva, v nichž mají už měsíc po celé zemi většinu levicové strany ČSSD a KSČ(M). Porovnáme-li tato sociologická data s výsledky nedávných krajských voleb, lze se domnívat, že buď výzkumníci někde udělali chybu nebo je "běžný český občan" nesvéprávný idiot...

Extremismus. Slovo skloňované po každé akci protiromských radikálů ve všech tuzemských mediích po mnoho hodin. Nejinak tomu je i po zatím největší tuzemské rvačce s policií, po litvínovském Janově...

O velkých věcech rozhodují mnohdy nepostřehnutelné drobnosti. Tak by se dala nazvat drtivá volební výhra ČSSD a současně největší prohra ODS v mimoparlamentních volbách v celé šestnáctileté historii této největší východoevropské pravicové strany.

Co mají společného neschválení injekce z veřejných peněz na záchranu amerických finančních institucí - kterou zamítli v pondělí v kongresu Bushovi republikáni - nedělní nebývale vysoké volební zisky populistů v Rakousku a truchlivá nálada ve Světlé nad Sázavou po oznámení propuštění dvanácti stovek místních sklářů? Zdánlivě nic. Jenže svět se nám opět mění před očima a tak zde vše nějak souvisí se vším! Všechny tři události totiž mají společné jedno - moderní člověk zpohodlněl a ztratil pud sebezáchovy. Domnívá se, že naseká-li dluhy, někdo je za něj vždy zaplatí. Je přesvědčen, že jeho vlastní bezpečí zajistí namísto osobní aktivní akce kýmsi zařízené odklizení nepohodlných spoluobyvatel kamsi daleko a současně míní, že výše a pravidelnost jeho výdělků je jeho svatým nedotknutelným právem, které proň musí vždy a za všech okolností na okolí vynutit všemohoucí stát, obec či kraj...

Čas neúprosně utíká a tak až nyní, více jak s měsíčním zpožděním, můžeme si připomenout 170. výročí narození významného jihlavského rodáka, Augusta Prokopa. Narodil se 15. srpna 1838 v Jihlavě na dnešním Masarykově náměstí čís.54.

1.1.: Závěr roku 1937 provázely sněhové přeháňky, obleva a mrazy. Nový rok započal sněhovou vánicí. Kronikář ve Dvorcích poznamenal : První čas po Novém roce byl v obci zdánlivý klid v soužití obou národností. Jenom zdánlivý, neboť i zdejší Němce zachvacovala vlna nacismu, především mládež. Tak bylo až do března.

Na středy má tento národ skutečně štěstí. Je to jediný den v týdnu, který by snad měl být navěky prohlášen jakýmsi Dnem půstu od politických rozhodnutí. Je k tomu totiž vcelku dostatek důvodů. Vše začalo středou 13. listopadu 1918. V tento den totiž první samozvaná lůzovláda dvacátého století - zde přesně nikým nevolené revoluční orgány říjnového převratu 1918 - rozhodla o zrušení tisíciletého českého království a o nastolení nového zřízení, takzvané "republiky"...

Jihlavsko je prakticky jediným regionem Vysočiny, který dodnes nemá svůj vlastní folklor. Pokusy naroubovat do této oblasti horácké zvyky ze sousedních regionů - například z Telečska či Žďárska - se setkaly s nezdarem a tak je hlavní město Vysočiny v této oblasti prakticky bez minulosti, bez tradic a bez kořenů.

V tajuplném úbočí řídce zalesněného svahu - je dnes La Saletta poutním místem ve francouzských Alpách blízko překrásného Grenoblu, kde se podle dávné, však stále živoucí lidové tradice - zjevila 19. září 1846 dvěma malým pasáčkům krav Melanii Calvatové a drobnému Maximinovi - podivuhodným světlem obestřená plačící Panna Maria... Vyvoleným dětem oznámila, že lidstvo čekají velké katastrofy, pokud nebude znovu poslušno Božích přikázání...

Po náhlé smrti obou rodičů v roce 1890 Otokar Březina zcela proměnil své umělecké cíle - básníka přitahovaly otázky smyslu života, které se snažil osvětlit rozsáhlým studiem soudobé literatury, starověkých kultur i přírodních věd. Duchovní tradice milovaného kraje, studium jazyků a knih starověkých filosofů (indická filosofie, Palton, Plotinos), středověkých mystiků a filosofů novodobých (A. Schopenhauer, F. Nietzsche, H. Bergson) - vtiskly Březinovu pohledu na svět metafyzický ráz.

Ministr Langer podepsal s Českým statistickým úřadem memorandum o přípravě elektronických voleb. Podle něho by tak někdy po roce 2010 mělo být umožněno Čechům volit i přes internet - údajně snad již v roce 2014. Dokonce má podle memoranda kvůli tomu vzniknout i jakýsi "centrální elektronický registr voličů"...

Nová kniha britského "mága" a showmanna Derrena Browna, jež vyšla v češtině pod názvem "Magie a manipulace mysli", nevzbudila až podnes prakticky pražádný zájem. Je to vcelku s podivem, neboť známý magik zde poměrně trefně a s humorem popisuje řadu kouzelnických triků i technik a samozřejmě se zde dotýká i fenomenu jevištní hypnosy.

Na včerejší glosu o bratrech Mašínech jsem dostal tolik zuřivých emailů, že tentokrát odpovím souhrnně. Bylo mi leckým vyčteno, že prý hájím "vrahy". Mašínové, dle některých pisatelů, neměli tolik odvahy, aby stříleli po těch, kteří tu vládli, a tak prý svoje zločinecké sklony ukojili na obyčejných "pošťácích" či "pokladnících". Rovněž jsem byl upozorněn, že údajně nelze klást rovnítko mezi nacismus a komunismus. Dokonce jsem se setkal s tvrzením, že prý zde, v Československu, již na konci 40. let nepanoval válečný stav a tak prý byly vojenské akce bří Mašínů neomluvitelnými zločiny v době míru...

Vím, že jakákoli debata o "vyšších principech" v této postbolševické společnosti je silně determinována tím, že čtyři pětiny obyvatel české kotliny jsou dodnes infikovány komunistickou ideologií. Neboť skoro každý byl v ROH, skoro každý má v rodině nějakého komunistu, skoro nikdo se svého času nedostal do klatby a vyšetřoven StB a tak nemá se zvrhlostí komunistického režimu prakticky pražádné osobní zkušenosti, skoro každý v 70. a 80. letech šmelil s bony, nakupoval v Tuzexu a činil různé morálně pochybné úlitby panující lůze, aby mohl například vyjet jednou za deset let do "Jugošky", takže to vlastně tady vcelku nikomu nevadilo. Nicméně to, že zločinný režim v podstatě schvaluje dokonce i 18 let po jeho pádu většina jeho obyvatel ještě neznamená, že by tento režim byl o něco méně zločinný...

Volba presidenta této země vstoupila do druhé třetiny. Zda bude hlava státu tentokrát zvolena a poslední volba již nebude (nebo naopak) je mi vcelku jedno. Bez hlavy státu totiž rozhodně nezůstaneme, protože se z 281 volitelů bezesporu jistě jednoho dne najde oněch minimálně 141. Takže v této chvíli je jistě jen to, že nás čeká aspoň ještě jedno online představení českých zákonodárců. Přičemž každému z Čechů doporučuji dnes aspoň několik chvil strávit u televizní obrazovky, řečeno přesněji u svého eletronického zrcadla.

Tak jsem se dočetl o tom, jak prý evropští byrokraté hodlají zakázat restauratérům v celé Unii topit přenosnými ohřívači na zahrádkách jejich hospod. Že prý jeden takový ohřívač vypustí za hodinu provozu tolik exhalací, co jeden automobil zhruba během patnáctikilometrové jízdy.

Jak praví jedno židovské přísloví, každý rok je prý průměrný. Je totiž vždycky horší než byl ten loňský, zato je na druhé straně daleko lepší, než bude ten příští. Zda má toto přísloví pravdu, uvidíme do roka a do dne. Rozhodně ale naše hodnocení, ať již bude jakékoli, bude vždy subjektivní. Rok 2007 nahlížíme filtrem našeho osobního vnímání a stejně tak budeme za rok hodnotit i právě počínající letopočet s osmičkou na konci.

"Pane Švančaro, takový radikální halasný bojovník proti nešvarům v ODS a teď k situaci v Třebíči mlčíte jako hrob. Jste vůbec ještě v ODS? A jestli jste, vám nevadí co se v Třebíči děje? A jak to, že zrovna vy teď nebrojíte proti spolupráci s komunisty?" Tak takové a podobné dotazy nyní dostávám prakticky denně, jako bych měl zrovna já mít jakýsi patent na řešení případných složitých situací v místních "ódéeskách", snad od Golčova Jeníkova až po Pacov...

Tak jsme se dozvěděli, jak se novopečený ženich Paroubek - toho času předseda sociálních demokratů - prý v sobotu řítil, předpisy nepředpisy, na svoji druhou životní svatbu. A jako z udělání si tento muž, nikoli fyzicky nepodobný bývalým stranickým Wurstům, ke své zběsilé soukromé jízdě vybral přímo výročí začátku listopadové revoluce. Inu, paměť lidská je potměšilá: jako bleskem mi vytanula na mysli prastará totalitní hádanka: "Podle čeho se pozná stranický jednoválec, dvouválec či tříválec? Nuže, přeci podle toho, kolik vepřů se na zadním sedadle válí!"

Když nám moučkový cukr zhrudkovatí a ztvrdne, jsou jen dvě možnosti: Buď jej roztlučeme ráznými ranami v moždíři do původní sypké konsistence - a nebo nám nezbývá, než trpělivě a dlouho hrudky prosívat a prosívat. (Pravda, existuje i třetí varianta - všechno vyhodit do popelnice a jít koupit cukr nový.)

Když jsem počátkem tohoto týdne opět po měsíci platil oněch povinných 165 korun za veřejnoprávní rozhlas a televizi, napadlo mne, že bych se tedy mohl překonat a podívat se, cože to za tyto vydřidušsky mámené peníze z mé peněženky vlastně dostávám. A tak mě napadlo po mnoha a mnoha měsících si pustit veřejnoprávní zprávy na ČT1. A nestačil jsem se divit...

Jihlavské hřbitovy. Dodnes většina z nás chodí uličkami a náměstími, aniž bychom tušili, že mnohdy vstupujeme na místa posledního odpočinku mnoha generací našich předků. A tak je dodnes dávno zapomenutý hřbitov skryt na Jánském kopci - v okolí nejstaršího jihlavského kostela Jana Křtitele - ve Smetanových sadech, kolem kostelíka sv. Ducha a nebo kolem chrámu sv. Jakuba. Stejně tak, jako na Minoritském náměstí u kostela Nanebevzetí Panny Marie.

Tak je ten každoroční podivný obyčej oslav svátku země, která už drahných 14 roků není na žádné mapě, za námi. A ani tentokrát se obyvatelé i představitelé Česka nedopustili sebemenší nápaditosti. Pokud by člověk nevlastnící po 18 let televizi pojednou po letech včera pohlédl na některé nedělní pořady, snadno by nabyl dojmu, že se nachází stále na konci 80. let. Kladení věnců a přísahy vojsk; servilní, sterilní a občas i senilní projevy a zejména všudypřítomný naftalinový odér jakéhosi polotrapného povinného národovectví...

Pondělní vyjádření presidenta Václava Klause pro MF Dnes, kdy týž označil odmítavé postoje pražských zastupitelů za ODS ke Kaplického chobotnici na Letné za nezbytný projev demokracie, opět dává příležitost k zamyšlení nad oním termínem, jímž se v posledních 18 letech zaklínají všichni odleva doprava - od komunistů samotných až po ty, kteří díky jejich hlasům sedí na vrcholu české demokratické pyramidy...

Podle Ottova slovníku naučného z r. 1903 je posvícení výroční podzimní slavnost, která se koná na památku posvěcení chrámu. Posvícení se podle tohoto zdroje vyvinulo z pohanského obyčeje oslavovat šťastnou sklizeň a příchod zimy. Na Vysočině bylo posvícení nazýváno místy hody, v jihlavském jazykovém ostrově pak Kirmes...

Oteplování planety, blížící se soudný den či změna klimatu. Tak to jsou pouze jedny z mála oblíbených vysvětlení nejrůznějších klimatických katastrof. Toto řádění živlů se nám, lidem moderního věku, jeví občas svým rozsahem nebývalé. Zřejmě je tomu tak i proto, že lidský život je krátký a málokdo tak může pamatovat, že k podobným událostem docházelo v průběhu dějin vždy a čas od času dokonce i opakovaně.

„Vidíš, kdybys nekouřil, neměl bys teď zdravotní problémy,“ slyším v posledním týdnu téměř denně od nejrůznějších zdravovědců – amatérů. A hned následují rozličné teorie o srdečních onemocněních, o jejichž skutečných příčinách nicméně ve skutečnosti není stále dodnes pranic známo ani profesorům mediciny - což tito, jsou-li opravdu poctiví - otevřeně v rozhovoru s inteligentními lidmi sami přiznávají...

Když člověka z ničeho nic postihne vážná nemoc, je to vždycky nepříjemné. Když je to navíc první infarkt myokardu v životě, je to navíc fakt neobyčejně překvapující...

Nuže, je tu nový školní rok a s ním další počin z říše postcivilisační idiocie. České dráhy od září - údajně zcela a bez výjimky - zakazují kouření ve všech svých vlacích, tedy i tam, kde ještě náhodou zbylo několik takzvaných kuřáckých vozů.

V době doznívajícího léta uplývá 40 let od skonu mimořádně disponované osobnosti a výjimečného zjevu moderně se již rozvíjející "nové vědy parapsychologie" Břetislava Kafky (14. května 1891 - 27. srpna 1967). "Jako badatel v oboru dosud neznámých jevů hypnosy, telepatie, jasnovidnosti apod. po více jak čtyřicet let jsem se zabýval touto disciplinou...", píše svým brilantním intelektem s pojmovou pregnantností "vidění geniova" (A. Schopenhauer) - Břetislav Kafka ve své knize PARAPSYCHOLOGIE, která vychází až v roce 1992 v pozoruhodně objevitelském nakladatelství ROAD Praha.

Zařizovat pohřby není nic o co by člověk dvakrát stál. Nicméně je to občas nutnost, navíc nutnost takříkajíc jedna z nejjistějších v našich pozemských životech...

Poloreforma veřejných financí se blíží pomalu do finále v podobě parlamentního divadélka okolo procentíček, miliard a milionků a ozývají se stále další a další pochybovači. Jak již je v kraji zvykem, veškerá kritika většinou směřuje k jedinému: sousedům kozu poražte, hlavně když ta naše zůstane mečet.

Tak nám další ze Stalinových pohrobků opět ukazuje ledví. Někdejší ředitel kolchozů, funkcionář KSSS a poslanec Nejvyššího sovětu - nyní běloruský diktátor Saša Lukašenko - oznámil, že v jeho zemi bude zregulován internet...

Právě před 93 lety probíhaly první dny mobilisace do nadcházející války, do roku 1945 označované jako válka Velká, poté, na základě zkušeností s válkou ještě větší, jako První světová...

Našli jsme před časem na půdě nástroj. Tedy snad patrně nástroj - nebo možná spíše náčiní - o jehož účelu nevíme zhola nic. Jakýsi napůl vrták, napůl otvírák, zkrátka zřejmě kuchyňský pomocník, vytvořený kdysi k účelu druhdy všednímu, dnes ovšem naprosto zapomenutému...

V duchovně nedostižném prostředí "aniž víme, kde jsme překročili neviditelnou mez..." (J. Čep) - úchvatné kapitulní síně Starobrněnského kláštera na Mendlově náměstí v Brně, uskutečnilo se právě před deseti lety III. setkání verných přátel DĚDICTVÍ JAKUBA DEMLA... Magickým průzorem gotického lomení dvou monumentálních oken pronikalo mysteriosní světlo překrásného chladného dopoledne, jakoby naplňovalo dávno březinovské "Světlo umírá jenom příchodem ještě většího světla, / ještě většího, většího světla..."

Chystané odvolání šéfa dopravní policie Zdeňka Bambase rozradostnilo v okurkové sezoně český tisk. Je aspoň co přetřásat, dávat prostor oběma stranám a vůbec vševědoucně mentorovat. A tak se připojím i já...

Sobotní trapas na jihlavském Heulose, honosně nazvaný Summer r´n´r night for Highlands, máme dnes v našem listu patřičně okomentovaný od přímého aktéra Boba.

Kam asi jinam chodívali lidé v létě z rozpáleného města, než k vodě. Osvěžit se a zaplavat si do blízké řeky Jihlavy, říčky Jihlávky nebo se vydat k nedalekým rybníkům. Mezi nejpopulárnější patřil a doposud bezesporu patří Okrouhlík a Pávovský, německy Scheibenteich a Krummteich. Jejich věhlas se šířil už od poloviny 19. století.

Po několika mimořádně horkých dnech ve čtvrtek večer přišla bouře. Nádherná, osvěžující, i když přímo ve městě samotném smyslům poněkud vzdálená...

Ve středu v podvečer se po ulicích v centru Jihlavy chodilo opravdu skvěle. Na každém druhém obrubníku se povaloval zfetovaný jedinec, přičemž jako z udělání opět vedly ulice, v nichž jsou instalovány stálé policejní kamery...

Když jsme šli včera v podvečer po náměstí, právě tam z nebe padali parašutisté. Náměstí, jedno z největších ve střední Evropě, bylo prakticky prázdné, jen pár splavených okounějících lidí otráveně zíralo k obloze...

Nové Motu proprio „Summorum pontificum“ o římské liturgii, které vydal Benedikt XVI. v sobotu 8. července, je - troufám si říci - tou nejlepší zprávou v oblasti katolické liturgiky za poslední léta. Už nebude kacířstvím slavit mši tak, jak ji neměnně slavily nesčíslné generace našich předků po moho staletí!

Nejznámějším českým církevním reformátorem je bezesporu někdejší mistr pražské university, kněz Jan Hus.

První světci našeho národa. Bratři ze Soluně, věrozvěstové Cyril (Konstantin) a Metoděj.

Výstavbě královského města Jihlavy předcházela stejnojmenná ves stojící při brodu přes řeku Jihlavu. Díky vyjímečné poloze na Haberské stezce a na hranicích Čech a Moravy byla ves i střediskem farního obvodu. Již před rokem 1233 tady stál farní kostel sv. Jana Křtitele...

Už od prvního století měli křesťané v neobyčejné úctě hroby mučedníků. Přicházeli k nim a zde se modlili za přímluvu mučedníků u Božího trůnu...

Svátek Božího Těla byl jedním z prvních, na které si počátkem padesátých let hodlal nastupující komunistický režim důkladně posvítit. Na stolech církevních tajemníků narůstaly stohy zpráv a hlášení informátorů o konání průvodů Božího těla na venkově Vysočiny.

V každém městě kraje lze spatřit nějaký ten pomník. Jeden obrůstá zelení v parku, jiný šedne na náměstí, přičemž nemálo pomníků již dávno bylo zlikvidováno či roztaveno. Není ovšem mnoho takových pomníků či soch, které za dobu své existence zdobily náměstí či ulice dvou měst.

Již tradičně se 30. dubna v českých zemích pálí čarodějnice, slaví se Filipojakubská nebo Valpuržina noc. Prapůvodními zakladateli této tradice jsou Keltové, kteří právě poslední dubnový den zapalovali ohně. Podle nich dostal svátek název Beltine čili zářící oheň.

Slovem mor se na počátku středověku původně označovaly všechny prudce probíhající a nakažlivé nemoci s vysokou úmrtností. Postupně se však v našich zemích ustálil tento název pro mor dýmějový.

Popeleční středou, která letos připadá na 21. únor, vstupují křesťané do čtyřicetidenního postního období, jehož smyslem byla odedávna duchovní očista člověka.

Vzpomínám si, jak jsem kdysi jako malý ministrant u svatého Jakuba jednou dostal na dva týdny "dištanc" za opakovaný hlasitý smích v sakristii před bohoslužbou. Na stěnách tam totiž tehdy všude visely přísné barevné nápisy: "SILENTIUM - TICHO".