Denní zpravodajství:

Nejstarší regionální deník (zal. 1996):
20.5.: Z policejního deníku: opilý agresivní muž rozbil dveře; opilí řidiči skončili na záchytce

20.5.: Výstava open per4mance 2024 na zámku v Třebíči doprovází multižánrový festival Zámostí

20.5.: Vražda nevinného mučedníka na nádvoří jihlavského soudu

20.5.: V jaderné elektrárně v Dukovanech oslavují Světový den včel

20.5.: Motorkář utrpěl po střetu s dodávkou vážné zranění

19.5.: Z policejního deníku: krádež plotu, zloděj si odnesl nádobí i sekeru; opilý řidič boural

19.5.: Výstava Co přinesl obchvat v havlíčkobrodském muzeu nabídne unikátní nález středověkého rudního mlýna

19.5.: Odpoledne na Šmeralově statku v Třebíči s folklorní muzikou i pletením košíků

19.5.: Návštěvníky havlíčkobrodského koupaliště čekají nové herní prvky, třeba pískoviště pro nejmenší nebo hřiště na pétanque

18.5.: Zvířecí rodinu v táborské zoo rozšířil mýval Rocket. ZOO Tábor je jediná zoo v Česku, která mývaly může přijímat

18.5.: Ze zámku ve Velkém Meziříčí: zpracování lnu

18.5.: Výstava fotografií Jaroslava Hedvábného s titulem Toulky Moravským Toskánském v jihlavské muzejní kavárně

18.5.: Sarajevo 1914: Řidič, který vstoupil do dějin, pocházel z Telče

18.5.: Policista roku 2023 – dva tituly zamířily na Vysočinu. Vítězem v kategorii Tým roku se stal vysočinský pracovní tým Falešný bankéř

18.5.: Festival Ji.hlava se prodlužuje a otevírá se místnímu publiku

Publicistika:

H umoresky Bedřichovské
Vzpomínky a sekvence (nejen) z jihlavského Bedřichova, Dřevěných Mlýnů a okolí:
Příběh dušičkový…

Jak hospodář Václav chtěl tak usilovně život zachránit, až o něj přišel…

Děkanovo kvarteto, aneb, jak většina má vždy patrně asi pravdu.

Listopad 1989: Koncert ve Vlašimi, demonstrace nefachčenek – a také co tehdy prorocky odhadl starý kněz.

Jak se moje pomsta udavačskému komunistickému dědkovi skrze krásné ženské nohy proměnila v trojku z chování.

Proč měl jihlavský adventní věnec nikoli čtyři, ale šest svíček?

Těžké hříšníky jejich vlastní hříchy ani do hrobu někdy nepustí…

Příběh dušičkový, aneb jak jsem se už nikdy nestal mrakopravcem.

Co povyprávěl starý skicář o poslední šachové partii s mým dědečkem?

Příběh ztraceného kocourka Mňouka…

Jak jsem kdysi rozebíral a vzápětí postavil – kremační pec!

Důstojník socialistické armády zůstane důstojníkem – i kdyby byl třebas ministrem!

O studentské lásce, o tajném biskupovi a i o tom, jak jsem se stal vlastně novinářem

Závod míru, aneb jak jsem kdysi v továrně zachránil negramotného mistra.

Doutník od papeže, aneb děda výtržníkem…

Z jihlavských archivů:

Sháníte marně homeopatika? V našem eshopu XIV. svatých Pomocníků máme vše!

Sdílet tento článek
Přijela pouť...

Bylo po válce. Porůznu ještě voněla smrt. Byl jsem malý kluk a přijel jsem za babičkou a tetou do Brtnice. Bude pouť, to něco uvidíš! Krásný průvod, muziku, stánky s tureckým medem. Všechno se splnilo. Sliny se mi sbíhaly, davy lidí a hejna vos bzučely nad náměstím. Pojednou se ozvala rána a zazněly bubny. Pevně jsem uchopil tatínkovu ruku. Ty zvuky jsem znal, bývaly zlé, nevěstily nic dobrého. Už jdou, už jdou, ozývalo se od mostu přes říčku. Stál jsem na okraji silnice a podobal se sochám na mostě. Trčely nehnutě, tiše jako putičky. Rachot bubnů se blížil, dav se tišil. Pojednou se vynořila vysokánská černá postava. Šla klátivě, dlouhým krokem se dotýkala dlažby. Oněměl jsem. Takhle vypadala smrt?! Znal jsem ji z pohádek a teď se "docela živá" blíží ke mně. Nedalo se to vydržet. Vytrhl jsem se tatínkovi z náruče a jako šílený běžel přes celé městečko domů k babičce. Od té doby mám obraz brtnické pouti spojen jen a jen s tímto obrazem.

Nedávno jsme ve Státním okresním archivu procházeli uložené kroniky. Velká brtnická pouť Anděla Strážce zde nemohla chybět. Zápisů je mnoho. Bývala to odedávna významná slavnost pro celé okolí. Procesí přicházelo i z Jihlavy. Vzácných hostů bývalo prý na tucty. Však také už před druhou světovou válkou byl utvořen zvláštní odbor pro pořádání historického průvodu, zřízený při místním Okrašlovacím spolku, který se staral především o organisování historického alegorického průvodu. Ten se připojoval na konec církevní úvodní části celé té slávy.
A co říká historie: Praotcové naši zavedli tuto pouť na památku hrozného moru, který roku 1715 navštívil Brtnici a pohltil 500 obětí. Pouť se slaví vždy kolem 1. září, dle toho, na který den připadá svátek sv. Jiljí. Když připadá před čtvrtkem, koná se pouť v neděli předchozí, jinak v neděli následující.
Časně z rána panuje na náměstí i v ulicích čilý ruch, jako vždy, když jest v Brtnici něco neobyčejného. Rány z národního děla, umístěného na pahorku zvaném Kaplička, rozléhají se městysem. Kdysi vycházel průvod o pouti z radnice, nyní se seřazuje u kostela farního. (V současnosti bylo seřadiště na zámeckém nádvoří - pozn. autora). Dle soudu starých lidí ztratil přemnoho na svém původním lesku a významu. V průvodě kráčí veškeré místní duchovenstvo a několik kněží z okolí, pak opat z Nové Říše a zástupce mnichů premonstrátů z Jihlavy. V průvodě zříme zajímavé staré sošky, které nesou příslušníci určitých stavů. Větší drůžičky v rouše bílém nesou sochu Panny Marie, za nimi kráčejí malé drůžičky. Pak následují mládenci obuvníci se soškou Anděla Strážce. Krásná tato soška je po celý rok umístěna ve farním kostele na pravé straně. Dále kráčejí v průvodě drůžičky černě oděné, s vlasem rozpuštěným na znamení smutku a kajícnosti. Nesou sošku blahoslavené Juliány z rodu Collalto. Mládenci zedníci pak následují se sv. Rochem, ochráncem městyse před morem. Před řadou let měli mládenci tito odznak svého cechu - bílé kožené zástěry. Poslední sošku sv. Františka z Pauly nesou mládenci krejčí. Tolik Alois Karel Hoffmann v roce 1925.
Brtnický kraj, krajinský časopis pro zvelebení domoviny, vycházející ve třicátých letech v Brtnici čtyřikrát do roka, uváděl ještě další účastníky průvodu. Na čele tehdy kráčel v černém rouchu zahalený muž, alegorická to postava moru a smutku, doprovázená černě oděnými drůžičkami. Za nimi bílé drůžičky s jasnou postavou Anděla Strážce, jenž vedl za ruku chlapečka a děvčátko. Následoval držitel panství, před ním zbrojnoši. Pak šel primátor, po boku justiciár a městský písař. Před nimi nesla pážata odznaky jejich moci: klíče, meč a v kůži vázanou knihu. Dále konšelé, pavláni, dominikáni a jesuité, kteří zde v minulosti působili. Se svými znaky šli dále obuvníci, koželuzi, pekaři a perníkáři s voskaři, kováři a koláři, zedníci a tesaři a konečně obecní pastýř a ponocný, kteří historickou část průvodu uzavírali.
Ať již bude sestava těch současných průvodů jakákoliv, stojí ta podívaná za shlédnutí. A nejenom to. Podpořme svou účastí úsilí brtnické radnice a všech milovníků historických památek a Brtnice vůbec, aby zdejší zámek co nejdříve změnil svoji zachmuřenou podobu a zazářil opět jako perla. V minulosti se to dařilo Valdštejnům, Collaltům, ať se to v hodině dvanácté podaří i nám.! Nashledanou v neděli 3. září 2000.

Ladislav VILÍMEK, Rounek 25, Vyskytná nad Jihlavou


Zpět nahoru na začátek stránky


Z jihlavských archivů:
Pro servery Regionalist a Iglau.cz exklusivně píše
Ladislav Vilímek...

(Další desítky článků Ladislava Vilímka viz. také v rubrice Iglau.cz Jihlavské letopisy...")

14. říjen 2018Glosa
(Leo Švančara)
Poslední exemplář našeho vyhynulého druhu...
Za našich starých krásných hektických časů, v nichž jsme začínali po revoluci nadšeně budovat novou českou mediální scénu, byly pohonnými hmotami ve všech redakcích jednak hustá mlha cigaretového, dýmkového a doutníkového kouře - a jednak všudypřítomná vůně normálního kafe s lógrem. Žádné kávovary: Všude jen rozžhavené vařiče, na nichž jsem současně pálil zrnka kadidla...
Pokračování . . .
Diskuse čtenářů Iglau.cz:
Regionalist-Iglau
- poslední příspěvek přidán 6.10.2010 (21:24)

- poslední příspěvek přidán 7.4.2010 (07:31)