Naopak druhé Bradlo (Bradils, Pradlo, Bradlenz) východně od Jihlavy se dočkalo těchto dnů a byť je to jen velmi malá ves, má jistě hodně starý původ. Nasvědčuje tomu i umístění vsi při okraji katastru a dodnes patrná malá okrouhlá náves s rybníčkem pro napájení dobytka a plužinou ve tvaru výsečí, při čemž každý díl je oddělen cestou vedoucí z usedlosti až na hranice katastru, kde dílce končí. Zajímavé jsou také nejstarší pomístní názvy z konce 18. století: W ribnykach, Na pausstce, Za humny, U Bozy muky a W Strany, které byly zachyceny do katastrální mapy v roce 1835. Rybníky byly zrušeny už velmi dávno a Boží muka či kříž zde stojí dál. Lánové rejstříky z let 1671 - 1678 uvádějí Bradlo jako součást puklického panství. Bylo zde celkem šest zemědělských usedlostí a dva výměnky. Všichni obyvatelé byli tehdy starousedlíky. Podle dvou pomístních názvů "Na poustce" není vyloučeno, že krátce po tomto měření byly dva grunty opuštěny a jejich majitelé odešli někam jinam za lepším živobytím.
Můžeme soudit, že Bradlo bylo založeno už koncem 12. století při kolonisaci tohoto území třebíčským klášterem (1101). Patrně tudy vedla důležitá komunikace, která dala podnět nejprve ke vzniku dvorce a později malé vsi o pěti či šesti usedlostech. V roce 1318 byla v majetku olomouckého biskupa Konráda, který ji spolu s dalšími postoupil Janovi z Řecka. Po jeho smrti připadla králi Janu Lucemburskému a ten ji roku 1327 daroval Jindřichovi z Lipé. Pak patřila do majetku jihlavské měšťanské rodiny Vogelů. Dne 18. května 1374 prodává Jan Vogel svému rychtáři na Bradle Janu Holczfogelovi rychtu spolu sse svobodným pololánem a svobodnou krčmou a ponechává si pouze některé příjmy z této rychty. Činí tak za rychtářovy dobré služby a hospodaření ve vsi. V polovině 15. století zde podnikají Jan a Zikmund Beránkové z Petrovic, neboť v jihlavském archivu se dochovala listina o jejich dluhu tetě Máni z Biskupic ve výši 40 kop grošů pražských a oni ji opravňují tímto listem k vybírání 4 kop grošů úroků od poddaných v Bradle. Tato listina, opatřená pěti pečetěmi, je datována v Litovli 3. července 1451. Od roku 1535 byl majitelem rod Hordarů z Puklic. Pak se krátce v roce 1602 objevuje Šalamoun Gün ze Stürzenberka a po něm opět roku 1620 Vít Hordar. Po bitvě na Bílé Hoře byl tento byl tento nekatolický rod postižen částečnou konfiskací svých statků a tak se Bradlo dostalo v roce 1673 do držení Jakuba Manuela z Tümmelu a věnem pak na Františka Josefa z Waderbornu. Po něm dědil puklické panství včetně Bradla v roce 1731 František Antonín Grisl z Grislova. Pak se stala majitelkou v roce 1749 jeho ovdovělá manželka Marie Kateřina rozená Říkovská z Dobřic, která ustanovila dědičkou roku 1770 svou neť Maximilianu, ovdovělou svobodnou paní Malovcovou. Roku 1794 byl majitelem její syn Jan sv. p. Malovec. Roku 1807 následuje Ota sv. p. Skrbenský a od roku 1854 jeho syn Oto. Dalším vlastníkem panství se stává v roce 1878 hrabě Karel z Blankenštejna za 125 tisíc zlatých. Roku 1899 kupuje velkoberanovský statek a spolu s ním i Bradlo šlechtic Leo Tomaschek a roku 1907 pak Antonín Vlach. Za pozemkové reformy po první světové válce byl celý statekk rozparcelován. Jako osada připadalo i Bradlo k obci Velký Beranov, farou náleželo k Lukám a poštou k Jihlavě.
V roce 1980 byly nalezeny v Bradle stříbrné pražské groše Vladislava II. Jagelonského v množství kolem 500 kusů, což je obdivuhodně velký poklad. Uvedené mince byly raženy v letech 1471 až 1516 a tak se jen můžeme domnívat, že do země byly uloženy místním rychtářem, bezpochyby nejbohatším usedlým, který obýval pravděpodobně velký soubor zděných budov, které se podle plánu z roku 1835 jeví jako statek či tvrziště v severozápadní části návsi. Další nález pochází ze třicátých let a byla jím lidská kostra objevená při výkopu sklípku. Soudní lékař určil tehdy stáří pozůstatků na 300 let, což by mohlo svědčit pro nešťastnou oběť z tragického období třicetileté války, kdy se pohřbívalo i mimo hřbitovy, neboť Bradlu nejbližší byl toho času až za řekou v Petrovicích.
Tak malá ves a tak velká její historie. Škoda jen, že na návsi chátrá malá kaplička neznámého původu a zasvěcení, které se až nyní ujalo vedení obce a hodlá podniknout všechny potřebné kroky k její záchraně a obnově. Byť je to jen prostá venkovská stavba, nelze její místo pominout a po rekonstrukci bezpochyby ještě zdůrazní půvab této malé kouzelné vsi na stráni nad řekou Jihlavou.

Ladislav VILÍMEK, Rounek 25, 58841 Vyskytná

Zpět nahoru na začátek stránky