Hladké dřevo kříže, vrásčitá kůra stromu... (Kříž na Rounku u Jihlavy)

Dřevěné kříže u cest. Co o nich víme. U obce Rounek stál ve druhé polovině 18. století jeden na okraji a stojí zde dodnes. Dokládá to mapa z roku 1780. Před léty uhnil, ale byla pořízena truhlářem Rohem jeho přesná kopie a ta znovu vyzdvižena. Kdo ví, pokolikáté... Podobný osud potkal daleko větší kříž na druhém konci. Zub času tady narušil nejen dřevěnou konstrukci, ale i železné snýtované pláty Ukřižovaného. Bylo to v polovině osmdesátých let a nést tehdy přes dva metry velkého Krista z jedné vsi do druhé, už ani nevím, co mě tehdy pořádně zapotilo. Dobrá věc se však podařila. Místo nýtování bylo použito svářečky a pak už jen vybarvit, a hotovo. Všechny kříže v naší obci stojí na svém původním místě. Mám dobrý pocit, že se nám podařilo, tehdy, dobré dílo!

Nejstarší dřevěný kříž na Jihlavsku: zázračný kříž v Jamném...

A když už jsme u té historie, tak snad o nejstarším dřevěném kříži na Jihlavsku. Je v Jamném a je nejen původním nejstarším křížem, ale pro svůj zvláštní význam a krásné provedení se stal součástí hlavního oltáře ve zdejším farním kostele Nalezení Sv. Kříže. Připomínán je už v roce 1667 a vypráví se o něm, že byl původně postaven na místě, kde se událo mnoho vražd a loupeží "aby mimojdoucí se zastavili a modlitbami usmířili Boha tolika zločiny rozhněvaného a také proto, aby Bůh od příbytků a polí zdejších farníků odvrátil krupobití a zlé povětří". Není nejmenších pochyb, že jeho stavbu podpořili jesuité, kterým jamenský statek od 17. století patřil a kteří v okolí prováděli tvrdou rekatolisaci. Na ochranu před nepohodou byla nad křížem nejprve postavena stříška na šesti sloupcích a později, roku 1702, byl přemístěn do kaple, která byla postavena jen pár kroků od původního místa. Tím byl údajně zachráněn a jak již bylo zmíněno, stal se součástí hlavního oltáře v pozdějším barokním kostele, budovaném postupně v letech 1705 -1859.
Váže se k němu i několik pověstí. První vypráví o tom, že jednu krutou zimu jakási chudá žena stříšku odnesla domů a zatopila s ní. Nato s mužem těžce onemocněla a teprve když sousedé udělali novou stříšku nad křížem, rázem se uzdravili. Při instalaci kříže na oltář bylo použito úchytu na čepu a tak lze s křížem pootáčet. Tato skutečnost dala vzniknout další pověsti. Všude se zaháněly bouřky a krupobití vyzváněním zvonů, jen v Jamném se k tomuto účelu provádělo otáčení křížem v tu stranu, odkud se čekala pohroma a odkud se blížily černé mraky. Natáčení kříže prováděl místní kostelník a za to dostával od farníků míru žita. Chodili za ním také ze sousedních vesnic, ale když jednou v nedalekých Věžnicích potloukly kroupy všechno obilí, nedostal už nic. Dokonce se začalo říkat, že jamenský kostelník pohromy přivolává, inu, nevděk stále světem vládne. A tak rokem 1906 se s tímto zvykem skončilo a místní farář Simonides otáčení křížem zakázal.
Stmívá se a naše cesty míří k domovu. Procházíme tiše jabloňovými alejemi a na spadaném listí šustí první sněhové vločky. Začínají se mi vybavovat Ladovy obrázky. Chalupy se baculatí, černé skládky se bíle zaoblí a podél cest se připomenou kříže. Kamenné, železné, dřevěné a taky zlámané. Připomínající dobu docela nedávnou a nebo naši dnešní lhostejnost. Drobné památky v naší krajině neuchrání žádný, byť sebelepší, paragraf, ale jen a jen lidé. Jdoucí cestou necestou s očima a srdcem dokořán.

Ladislav VILÍMEK, Rounek 25

Zpět nahoru na začátek stránky