Denní zpravodajství:
Nejstarší regionální deník (zal. 1996):
1.4.: Výstavy Neobyčejný svět ilustrátora Tomáše Řízka a Kamila Pokorná – Jiří Sankot Věra Kohnová č. 519 v Havlíčkově Brodě1.4.: Výstava zabývající se osvobozením Třebíčska v galerii Tympanon
1.4.: Podpořte Lva stínů a prožijte s ním boj za svobodu v propracovaném sci-fi světě
1.4.: Mimořádná prodloužená zkouška sirén se speciálním kolísavým zvukovým signálem proběhne ve středu 2. dubna v Dukovanech
1.4.: Masarykovo náměstí v Jihlavě zaplní stánky s ovocem a zeleninou, tržnice zahajuje sezonu
1.4.: Jihlavská medicínská akademie slaví deset let úspěšné existence
31.3.: Pověsti z Velkomeziříčska: O bílé paní
31.3.: Kaple Panny Marie Bolestné v Kámeni bude během velikonočních svátků přístupná veřejnosti
31.3.: Jihlavské podzemí se otevírá veřejnosti, nabízí tři prováděcí okruhy
28.3.: Policisté na Vysočině odhalili loni 65 cizinců, kteří se prokazovali padělky veřejných listin
28.3.: Distributor drog skončil za mřížemi
27.3.: Přednášku v jihlavské zoologické zahradě o budoucnosti velkých zvířat v Africe doprovodí výstava Klenoty západoafrické savany
27.3.: Ohrožený sokol stěhovavý se po desetiletích vrací do Žďárských vrchů, přístup ke Čtyřem palicím je pro veřejnost uzavřen
27.3.: Muzeum v Třešti chystá expozici významnému rodáku, ekonomovi Aloisi Schumpeterovi
26.3.: Změny ve vedení policie v Třebíči, policisty povede od začátku dubna Jiří Lysák
Publicistika:
H
umoresky
Bedřichovské
Vzpomínky a sekvence (nejen) z jihlavského Bedřichova, Dřevěných Mlýnů a okolí:
Příběh dušičkový…Jak hospodář Václav chtěl tak usilovně život zachránit, až o něj přišel…
Děkanovo kvarteto, aneb, jak většina má vždy patrně asi pravdu.
Listopad 1989: Koncert ve Vlašimi, demonstrace nefachčenek – a také co tehdy prorocky odhadl starý kněz.
Jak se moje pomsta udavačskému komunistickému dědkovi skrze krásné ženské nohy proměnila v trojku z chování.
Proč měl jihlavský adventní věnec nikoli čtyři, ale šest svíček?
Těžké hříšníky jejich vlastní hříchy ani do hrobu někdy nepustí…
Příběh dušičkový, aneb jak jsem se už nikdy nestal mrakopravcem.
Co povyprávěl starý skicář o poslední šachové partii s mým dědečkem?
Příběh ztraceného kocourka Mňouka…
Jak jsem kdysi rozebíral a vzápětí postavil – kremační pec!
Důstojník socialistické armády zůstane důstojníkem – i kdyby byl třebas ministrem!
O studentské lásce, o tajném biskupovi a i o tom, jak jsem se stal vlastně novinářem
Závod míru, aneb jak jsem kdysi v továrně zachránil negramotného mistra.
Doutník od papeže, aneb děda výtržníkem…
Z jihlavských archivů:
Výpočet vašich osobních homeopatik podle data narození:
Unikátní script na Leosvancara.cz vám odtud z Regionalistu online spočítá vaše konstelace, vyhledá k nim statisticky nejčastější MOŽNÉ zdravotní potíže a současně vám vybere vaše osobní homeopatika!
Sdílet tento článek
A odpočinutí věčné...
Procházíme celým hřbitovem, kterému uprostřed vévodí farní kostel sv. Jakuba Většího. Prý se poprvé připomíná v 15. století, ale stavba je to jistě starší. Ale vraťme se zpátky a pokračujme tiše mezi hroby. Vzdejme holt mrtvým a obdivujme krásu slévačů šedé litiny. Neznáme ani jediného tvůrce. Obdivujeme jen jejich práci a fantasii. Vzpomínám si, jak před mnoha lety byly tyto skvosty vyhazovány za hřbitovní zdi a odváženy do sběru... Jeden takový rozlámaný kříž nechal jakýsi cizí státní příslušník na jedné návsi opravit a byť byl neúplný, stojí tam dodnes. A dodnes řada místních lidí nechápe, proč to vlastně udělal a proč nepořídil nový. Bylo by to jistě levnější... Další překvapení na nás čekalo na opačném konci hřbitova. Dřevěné kříže. Takové, jaké pamatujeme ze starých Alšových obrázků. Naplnění toho neopakovatelného kouzla, které nabízí jen a jen vesnický hřbitůvek. Ty je třeba zachránit především. Hřbitov by mělo být místo nedotknutelné. Pro lidi i pro památkáře. Měla by se respektovat celá jeho plocha, každý detail. I starý opuštěný hřbitov je místo klidu, úcty a pokory. Před generacemi zemřelých, bližních i cizích. Čas si poradí, jako i jinde, kde vytvořil ze starých hřbitovů tajemné zahrady plné ticha a míru. Píši o památkově chráněném hřbitově v Kamenici u Jihlavy, evidenční číslo 4931, který ač zrušen, bude dál stát či rozkládat se kolem kostela. Několik právě odstraňovaných náhrobků však mi nedává záruku, že pokoj a klid bude zaručen. Proto píši, a proto i prosím - ...a odpočinutí věčné, dej jim, ó Pane! Ladislav VILÍMEK, Rounek 25 Zpět nahoru na začátek stránky |
Z jihlavských archivů:
Pro servery Regionalist a Iglau.cz exklusivně píše
Ladislav Vilímek...
Ladislav Vilímek...
(Další desítky článků Ladislava Vilímka viz. také v rubrice Iglau.cz Jihlavské letopisy...")
14. říjen 2018Glosa
(Leo Švančara)Poslední exemplář našeho vyhynulého druhu...
Za našich starých krásných hektických časů, v nichž jsme začínali po revoluci nadšeně budovat novou českou mediální scénu, byly pohonnými hmotami ve všech redakcích jednak hustá mlha cigaretového, dýmkového a doutníkového kouře - a jednak všudypřítomná vůně normálního kafe s lógrem. Žádné kávovary: Všude jen rozžhavené vařiče, na nichž jsem současně pálil zrnka kadidla...
Pokračování . . .