Jihlava z konce 18. století

Nedivme se, sláva Jihlavy překročila hranice království a do horního města se sjížděli všichni, kdož lačnili po rychlém zbohatnutí a koho zaslepovala vidina stříbrného kovu. Rušno bylo pod zemí a ruch provázel život města od rána do noci. Nejživěji bylo právě na velkém náměstí, kde se prostíraly lavice a krámky obchodníků a kde se nabízelo všechno, čehosi jen měšec mohl přát. Vůně chleba se mísila s vůní masa, v pohárech zlátlo víno a pivní pěna stékala po džbánech.

Dvě podoby - historická a téměř současná - dnešního Masarykova náměstí v Jihlavě...

Nastala i léta truchlivá. Morové rány stíhaly město a lidé mřeli denně po desítkách. Panika a hrůza zachvátila Jihlavany při požáru 18. května 1523, kdy se celé město proměnilo v popel. Zůstalo jen několik málo domků a jako zázrakem dominikánský klášter. Celé 16. století je provázeno požáry a morovými epidemiemi, ale navzdory tomu město mění výrazně svoji tvář. Renesance poznamenává radnici, náměstí, snad kdejaký dům. Podívejme se proto společně s neznámým malířem na obraz Jihlavy z konce 18. století. Odpusťme mu, že morový sloup umístil chybně mezi kašnu a Krecl (dnes Prior). Jeho pohled je tichým loučením se s renesancí, s renesanční Jihlavou, která se navzdory barokní přestavbě připomíná ještě dnes. Podívejme se na část městské zástavby na náměstí, mezi ulicemi Židovskou a Matky Boží a sledujme pozorně průčelí jednotlivých domů kolem roku 1980 a renesančního průčelí ze 16. století. Kouzlo renesance je úchvatné a autor, restaurátor akademický malíř Antonín Novák, nás vrátil do tohoto údobí právě na základě oné kresby Jihlavy z konce 18. století. Podle krajkoví jednotlivých štítů a atik, byť znázorněných ze západní strany, pokusil se o rekonstrukci průčelí do náměstí a poskytl nám tak jedinečný pohled na Jihlavu, kterou neznáme a která nám připomíná jinde dochované honosné renesanční stavby.
Současnost je plná shonu, po ulicích už sice nechodíme s hlavou svěšenou, ale mobilní telefony pohlcují naše pohledy do prázdna a oči řidičů poskakují po fádní šedi asfaltů. Zastavme se proto na okraji chodníku a podívejme se na fasády domů. Třeba jihlavských. Barevných, bílých, s malbami na velkých plochách či jen fragmenty. Gotika, renesance, baroko, co na tom záleží, vnímejme krásu našich měst. Pestrost života je v umění dívat se kolem sebe.

Ladislav VILÍMEK, Rounek 25

Zpět nahoru na začátek stránky