Po chvíli se můj spolujezdec vrátil a podal mi obálku. Nahlížím zvědavě dovnitř a stále poslouchám večerní zvonění. V obálce je desítka fotografií. Prý dokumenty ze slavnostního svěcení zvonu. Ano, toho zvonu, který pojednou ztichl a už jen dozníval v našich uších. Je ticho. Převracím spěšně jednu fotku za druhou. Usedáme opět do auta a jedeme k domovu. Po cestě poslouchám vyprávění o celé té slavnostní události, která se zde před jeníkovským kostelem Narození Panny Marie odehrála během jednoho docela všedního dopoledne dne 1. srpna 2000. Někoho možná napadne, proč ještě po měsíci o tom psát. Tak tedy proto, že v případě, že bude jednou někdo psát historii kostela, nemůže pominout zvony. A právě o nich, jak to dokazují, či spíše nedokazují archivní prameny, víme dnes velmi málo. Zápisy se věnují nejčastěji rekvírování, jejich váze, méně již výrobci či pojmenování a už ojediněle dárci. U vesnických kapliček, a že jich je všude více než vesnic, chybí zprávy jak ve farních fondech, tak i v místních kronikách. Více jak padesát let se dbalo na něco zcela jiného.
Ale teď už k našemu zvonu. MARIA. Krásné jméno pro tento krásný zvon. Mistrovské dílo zhotovila, odlila a vykouzlila a na místo dopravila naše věhlasná zvonařská dílna Marie Tomáškové - Dytrychové z Brodku u Přerova. Váha zvonu je 320 kg, průměr 80 cm. Zvonovina obsahuje asi 75% mědi a 25% cínu. Ladění do C 2. Ve střední části je reliéf s vyobrazením Panny Marie, jméno MARIA a letopočet A. D. 2000. V dolní části pak nápis VĚTRNÝ JENÍKOV a znak zvonařské dílny. Částku bezmála 185 tisíc korun věnovaly na jeho pořízení dvě zdejší věřící - paní Božena Vosmíková a její sestra Marie Rokosová. Také další výlohy uhradily místní farníci.
V úterý dne 1. srpna 2000 byl zvon slavnostně vysvěcen za účasti více jak dvouset lidí zástupcem kapitulního vikáře P. Josefem Břicháčkem z Pelhřimova, vikářem P. Ladislavem Michaličkou ze Sezemic u Pardubic, který zde v letech 1958 - 19820 působil a zdejším farářem P. Petrem Bulvou. Přítomni byli dále představitelé obce a další vzácní hosté. Celé té slávě předcházela slavnostní mše doprovázená hudebníky - varhanicí Liběnou Ropkovou, houslovým virtuosem Františkem Bulvou a trumpetistou Josefem Zámečníkem. Svým hlasem je doprovodil operní zpěvák Petr Chytil.
Zvon byl vysvěcen a vyzdvižen na své místo do zvonice. Co ještě dodat závěrem? Snad jen letmý pohled do historie zdejšího kostela, který zde mohl stát již v první polovině 13. století, neboť první písemná zmínka o Jeníkovu je z roku 1226. Počátkem 18. století byl kostel značně zchátralý. Měl příjem pouhých 14 zlatých ročně, úroků 5 zlatých, z almužen do pytlíčku 6 zlatých a 3 zlaté za drobné svíčky. V tuto dobu patřil pod farnost v Úsobí a farářem zde byl Daniel Antonín Dvořák, který ještě spravoval Herálec a Branišov. Z Větrného Jeníkova dostával místo desátku ročně čtyři sudy piva. V roce 1719 už byl kostel v tak špatném stavu, že majitel panství Jan z Minetti jej nechal do základů zbourat a postavit nový. K úplnému dokončení díla došlo v roce 1735. Kostel byl filiální a od roku 1747 patřil pod faru v Branišově. První oprava proběhla již v roce 1792 a další 1813. V roce 1836 byly do zdi kostela zasazeny dva náhrobní kameny s daty 1595 a 1606 nalezené na zrušeném starém hřbitově a patřící patrně dětem zdejších protestantských úředníků. V roce 1851 byl kostel hrabětem Karlem Rumeskirchem znovu přebudován a v roce 1867 opatřen novými zvony. Snad to byly právě ty dva, které byly v roce 1942 odvlečeny a od té doby zůstala zdejší zvonice hluchá. Dne 1. srpna 2000 v 11.30 hodin se tak uskutečnilo první historické zvonění nového zvonu Maria. Kéž provází Větrný Jeníkov nastávajícím novým tisíciletím vždy jen po cestách dobrých.

Ladislav VILÍMEK, Rounek 25, 58841 Vyskytná n. Jihl.

Zpět nahoru na začátek stránky