Akademický malíř Gustav Krum čestným občanem města Jihlavy
Malířův tatínek byl zaměstnán v jihlavském pivovaru. O jeho zálibách a umu svědčí nejlépe dosud dochovaná vstupní pseudobarokní mříž na kapli sv. Antonína nad Rounkem. Při renovaci před několika lety zde byl na krásně a důmyslně vypracovaném robusním zámku objeven mosazný štítek s nápisem UTAV KRUMM, RASCHINIST, 17.6.1908. Životní dráha a malířské začátky jeho syna, rovněž Gustava, nebyly lehké. Ten svoji pozornost věnoval zámku na Plandrech, kde spolu s přítelem Bulantem malovali tehdy romantickou zámeckou budovu s parkem a mohutnou zářící oranžerií. Tehdy také obdržel od majitele barona Wiedersperga svůj úplně první honorář. Dnes se o tomto obrazu nic neví, slehla se po něm zem, stejně jako po zámku. Pak se hovor zatočil kolem jména Krum. Byl vzpomenut jmenovec, humanista a kněz Marek Krum, kazatel v české kapli sv. Václava v Jihlavě v roce 1570 a později farář v Rančířově. Nebyly opomenuty ani rybníky v okolí, z nichž KRUMTEUCH se dosud nachází u Bílého Kamene, KRUMENTEICH u Rančířova a další KRIMTEICH či KRUMMTEICH byl kdysi malířovým objektem a najdeme ho u Pávova. V dávné minulosti bylo spojováno slovo KRUMM s hornickou činností, byla to součástka důlního zařízení, a snad právě proto se vyskytuje tak často v místech starých důlních děl. Tak tedy, KRUMM v jiném významu než jako křivý, snad. Návštěva skončila, malířovy obrázky zůstaly rozloženy po stolech. Naše putování minulostí Jihlavy můžeme začít spolu s neznámým jezdcem, který hledá místo k přenocování v cizí zalesněné krajině. Pojednou se na pasece objevuje hrnčířská pec a docela malý domek. Jsme u zrodu královského města Jihlavy. Ještě pár okamžiků a ve střepech nádob se objeví stříbro, aby potom, v krátkém čase, objevily se zde stovky horníků. Kresba k pověsti o založení města. Básník píše...
Vzkvétej, ozdobo všech ctností,
A malíř usedá a pokládá čáru k čárce. Kreslí. Maluje. Naplňuje naše pohledy minulosti. Spolu s ním vítáme na náměstí vzácné královské hosty, spolu s nimi bráníme v roce 1402 hradby města před vpádem nepřátel. Je to on, malíř, který nás provází ruinami Jihlavy po ukončení okupace města švédskou posádkou v roce 1647. Jemu vděčíme za procházku ulicemi, bránami a náměstím všech věků. Slyšíme hlasy a dusot koňských kopyt, to když vojska táhnou městem na místa tragických bitev. Můžeme stát či sedět v místnosti, kde voní hořící louče a je slyšet jen tiché škrábání kronikářova brka po papíře...
Ladislav VILÍMEK, Rounek 25 Zpět nahoru na začátek stránky |
(Další desítky článků Ladislava Vilímka viz. také v rubrice Iglau.cz Jihlavské letopisy...")