Špýchar v Prostředkovicích... (foto L. Poltan)

První písemná zpráva o této vsi pochází údajně z listiny z roku 1379. V zemských deskách najdeme zmínku o Mytnndorffu v roce 1390. V roce 1798 se poprvé objevuje české pojmenování Prostržedniwes a v roce 1846 pak dnešní Prostředkovice nebo také Prostředný Wes. Osada byla založena mezi Dolní Vsí, dnes Suchá, a zaniklou Horní Vsí. Odtud tedy její název.
Byla či nebyla zde tvrz? Toť otázka. Vladimír Nekuda a Josef Unger se ve své knize Hrádky a tvrze na Moravě o její existenci v Prostředkovicích vůbec nezmiňují. Podíváme-li se pozorně na plán této vsi, který je k disposici ve Státním okresním archivu v Jihlavě a byl pořízen v roec 1779, vidíme, že v místech dnešního špýcharu u domu čp. 13, který dal podnět k dohadům o možné tvrzi v této vsi, stojí na konci 18. století pouze větší a stavebně složitý statek bez nějakého náznaku opevnění. U silnice samé pak není žádná jeho součást mající čtvercový půdorys. Faktem je, že na konci 18. století to byl jediný statek na této straně silnice a svou rozlohou patřil k těm největším v Prostředkovicích. Jeho majitelem byl Martin Weeber a později Mathias Mikschy. Při podrobnějším studiu tohoto statku na již zmíněném plánu se jeví dnešní čtvercový objekt jako část později demolovaného obdélníkového zděného objektu stojícího tehdy při císařské silnici do Vídně. To konečně potvrzuje i další plán z roku 1835, rovněž dochovaný v jihlavském archivu, který půdorys námi uvažovaného objektu má skutečně rozdělen na dvě skoro čtvercové poloviny. Celý statek pak za dobu necelých šedesáti let, což je doba mezi pořízením obou plánů, zaznamenal celou řadu významných a výrazných přestaveb.

Chátrající zdivo špýcharu v Prostředkovicích... (foto L. Poltan)

Dalším argumentem proti existenci tvrze v Prostředkovicích je skutečnost, že tato malá ves, v době založení počátkem 14. století čítající kolem šesti osedlých, byla vždy jen osadou a byla spravována stonařovským rychtářem. V nejistých dobách skýtaly ochranu zdejšímu obyvatelstvu hned dvě stonařovské tvrze případně samo město Jihlava.
Při této příležitosti nemůžeme zde opomenout ani skutečnost, že celá stavba byla po požáru v roce 1954 obnovena a její vzhled není původní, naopak renovovaný vzhled celého objektu se přímo nabízí co by dochovaná součást obranného systému jakési tvrze. Tu snad měl podpořit i objevený letopočet 1581 na jedné ze "střílen".
Dodnes je v okolí Jihlavy možné spatřit několik špýcharů či sýpek, které byly budovány v různých obdobích. Na všech těchto stavbách poutají pozornost úzká okénka v podobě střílen, která však nejsou ničím jiným, než větracími otvory a jiný účel jim nelze přisuzovat.
Tak je tomu i v případě tzv. Prostředkovické tvrze, o které se poprvé zmiňuje Karel Peltan v Jiskře v roce 1963. V závěru tohoto článku je zmínka o tom, že objekt je památkově chráněn, ale dosud není využit. Měl se tehdy stát okrskovým museem, kde měla být instalována stálá exposice historie Stonařovska "doby feudalismu, doby bojů proti nacistickému násilí i nástin budování socialistického dneška". Zdá se však, že ani ten dnešní dnešek není objektu příliš nakloněn, nemluvě o jeho využití. Severní strana této nemovité kulturní památky evid. číslo 5243 vykazuje již delší dobu silné narušení zdiva, které je bezpochyby zapříčiněno stále rostoucím průjezdem těžkých nákladních vozidel po přiléhající mezinárodní komunikaci do Rakouska.

Ladislav VILÍMEK, Rounek 25

Zpět nahoru na začátek stránky