Zde měl téhož roku o Vánocích, než dorazil do želivského kláštera, pobývat krátce olomoucký biskup Jindřich Zdík. Z obou dat vyplývá, že zdejší osada ležela na důležité stezce spojující Čechy s Moravou, po níž směřovala do Jihlavy a také do zdejšího okolí řada horníků a dalších kolonistů, kteří zde hledali ve stříbře své štěstí. Procházela tudy nebo navazovala čilé obchodní styky se zdejšími usedlíky také řada Židů, což dokládá i zápis v jihlavské městské knize, podle kterého v roce 1372 Mikuláš Prodil a Pertl, jeníkovský rychtář, dluží Barochu Židovi z Jihlavy 3 kopy a 2 groše. Pro přítomnost Židů hovoří také to, že v nedalekém Humpolci a Herálci existují významné židovské komunity, později pak jejich odchod do Jihlavy, či na vinopalny a lihovary do Plander, Úsobí, Branišova, Rantířova a jinam.
Z roku 1569 je zaznamenána událost, při které majitel zdejšího panství Jaroslav Trčka na Větrném Jeníkově nechal polapit a popravit svého nevěrného písaře Abrahama Grynwalda, který mu zpronevěřil 1.500 kop grošů.
Vzhledem k nedostatku archivních materiálů, které byly na zdejším panství postupně zničeny, spáleny nebo rozdány na obaly do obchodnických krámů, se dostáváme k dalším záznamům o zdejší židovské komunitě až do let 1785 - 1788. Tehdy bylo provedeno gruntovní měření městyse Větrný Jeníkov. Celkem zde bylo zaregistrováno 83 čísel popisných: číslo 6 bylo zapsáno římskou číslicí VI, což dokládá přítomnost Žida, neboť jejich domy byly číslovány zásadně římskými číslicemi. V tomto případě šlo o objekt vinopalny.
Plán se nezachoval, a tak další osídlení nelze určit. Nevíme, kolik židovských rodin zde pobývalo. Není vyloučeno, že také panskou flusárnu mohl provozovat Žid. Výrobou drasla z dřevěného uhlí se tradičně zabývali právě Židé v tomto kraji.
Další příležitostí pro Židy byla výstavba lihovaru v roce 1840, což se později potvrdilo. Pronájem spolu se zámeckým pivovarem držel Žid Lövít od roku 1882, když předtím se zaměstnával zemědělstvím, což dokládá dochovaný plán na přestavbu jeho usedlosti ve Větrném Jeníkově. Majetek však získal až při obchodování a v Jihlavě pak zakoupil v dnešní Benešově ulici dům čp. 30. V majetku židovské náboženské obce pak je uváděn jako Lewitův nadační dům a dopis z 30.7.1936 ohledně jeho obnovy je opatřen oválným razítkem KURATORIUM DES MARIE LEWIT`SCHEN STIFTUNGSHAUSES a podepsán tehdejším správcem Karlem Bondim. Pro úplnost je třeba uvést, že zde byla umístěna zimní modlitebna a řada společenských místností a o navrácení objektu do majetku židovské náboženské obce usilovalo několik jihlavských Židů po roce 1945, po návratu z koncentračních táborů.
Ale vraťme se zpět do roku 1866. Tehdy, dne 10. července, se usadila ve Větrném Jeníkově pruská posádka a zabavila ve vinopalně Jana Lowíta celkem 16 věder kořalky a další zboží i jinde. Doklad o tom podává "Výkaz rekvisice a kontribuce, ježto nepřátelské vojsko vymáhalo a stravy, kterou ubytovatelé dávali". Soupis je datován 16. září 1866. Postižení byli: Ján Levít na čp. 6 - 15 1/2 věder kořalky, Herman Seinder na čp. 36 - odebrané zboží za 60 zlatých, Julius Jelinek na čp. 65 - odebrané zboží za 42 zlatých, Kateřina Delert(ová) na čp. 60 - 12 mázů vína za 9 zlatých a 60 krejcarů, Eduard Schanul na čp. 5 - 83 věder piva.
Podle uvedených popisných čísel lze usuzovat, že zdejší židovské osídlení bylo rozptýlené po celé obci a netvořilo pravděpodobně ani v minulosti uzavřené ghetto, a to především pro malý počet usedlých Židů. Přítomnost zdejšího hřbitova a nejstarší čitelný náhrobek z roku 1700 však napovídají, že židovská náboženská obec zde existovala a patrně v závěru 2. poloviny 19. století byla připojena k nedalekému Úsobí. Hřbitov však sloužil všem Židům v okolí, a to až do počátku 20. století, kdy se na moderních náhrobcích objevují jména Salamon Gross, Rudolf Bauer (rod známý z Humpolce) nebo Moses Hecht. Na starých deskách psaných hebrejsky můžeme číst jména Jakov Den Cvi Levi - zemřel 1861, Jakova Raiban - zemřela 1834, Šimon Levi, Šmuel - zemřel 1876, Elion, Ba Lizar Troil - zemřel 1866, Abraham Naivirt.
Ve Státním okresním archivu v Jihlavě, fond Obecní úřad Větrný Jeníkov, je i seznam rekrutů z 11.4.1856, kde na čp. 116 je zaregistrován Jan Kraus, s poznámkou "jest v Praze". Na "Konskriptním roztřídním a losovním listu" z roku 1856 je uveden na čp. 6 Levit Theodor, spolupachtýř na vinopalně, a již zmíněný Jan Kraus na čp. 116, obuvník.
Do období prusko-rakouské války nás zavádí další listina. "Rozvrh dle daně za přípřež pro pruské vojsko", kde jsou uvedeni Seiner Herman čp. 36 - 8 zl. 36 kr., Lewit Ján čp. 63 - 21 zl. a 28 kr. a konečně Seiner Herman čp. 76 - 6 zl. a 8 kr. V závěru listiny je uvedeno datum 25. červen 1867.

Povinná daň pro rok 1867 uvádí v seznamu tyto Židy:

Herman Seiner, obchodník, čp. 76 - 70 zl. a 10 kr.
Jan Levit, sládek, čp. 63 - 52 zl. a 24 kr.
Julius Jelinek, obchodník, čp. 65 - 25 zl. a 2 1/2 kr.
Isák Vassermann, zelinář, čp. 80 - 8 zl.
Salamon Vassermann, domkář, čp. 54 - 97 kr.
Emanuel Vittmann, domkář, čp. 88 - 95 kr.
Jeníkovská kronika uvádí, že obchody v obci byly výhradně v majetku Židů. Z různých pramenů vyplývá, že v roce 1836 zde žilo 23 Židů, roku 1920 jen 2 Židé.
V roce 1884 zde působí židovský lékař Zeiver Pereles, jehož osobnost je známa v širokém okolí. Rod Jelínků podniká na hospodě (později hostinec "U Jelínků"), kde se konají schůze zastupitelstva, hrají se divadla; v roce 1907 je Josef Jelínek v obecní radě. Dochoval se plán na přestavbu hostince, který nese prvky typické i pro jiné židovské stavby, např. půlkruhově zakončená okna bohatá secesní fasáda ap.
Nahlédněme nyní do seznamu příslušníků obce z let 1921 - 1926. Objevuje se tu řada Židů, z nichž nakonec odcházejí dva poslední, a sice rabín Marek Jedlinský a Hedvika Jedlinská, pomocnice v domácnosti na čp. 99. Dům kupuje obec za 1.900,- Kč a upravuje jej na chudobinec. Dnes je dům zbořen. Dost možná, že sloužil dočasně i jako náhradní modlitebna. Informace o jeho uspořádání a o posledních Židech ve Větrném Jeníkově nebylo možné zjistit v žádných dostupných pramenech. Stojí za zmínku, že Marek Jedlinský byl rabínem v Humpolci, a to od roku 1898 do roku 1922. V letech 1902 - 1914 byl starostou Židovské náboženské obce Humpolec a na slavnosti konané při příležitosti 150. výročí postavení tamní synagogy měl velmi působivé kázání ke všem věřícím, jejichž počet rok od roku klesal. Zemřel v roce 1924 a je pochován na židovském hřbitově v Humpolci. Pro nemoc strávil pravděpodobně poslední léta svého života v tichém a klidném prostředí Větrného Jeníkova. Po jeho smrti žena Hedvika odjíždí neznámo kam.
Skutečností je, že z Jeníkova nebyl nikdo z rasových důvodů deportován do koncentračního tábora, či jinak během Protektorátu omezován.
Ve dvacátých letech zde však podnikali Adolf Brock s rodinou - obchodník, Šimon Blann s rodinou - výrobce lihovin, Gustav Bergmann s rodinou - obchodník, rodina Čížkova - berní ředitel, kožešník, vinárník, dr. Jakub Fluss - pensista, Julius Glücklich - universitní profesor z Brna, Marie Goldmannová, Karolina Guttmannová, Hugo Hauscheider a Oskar Haller - obchodníci, Karel Hitschmann s rodinou - obchodník, Rudolf Kolein - výrobce lihovin, Robert Kumermann s rodinou - obchodník střižním zbožím, Eduard Kaufman - hostinský, Adolf Kaufman - nákup obilí, Franz Kohn - obchodní pomocník, Jakub Klein s rodinou - krupařství, sklenářství, Otto Kraus - obchodník střižním zbožím a povozník, Antonie Porgesová - soukromnice, Matylda Spitrerová - obchod s vlnou, Josefa Seidlová - obchodnice, Samuel Schneider - soukromník a obchod střižním zbožím, Marek a Kateřina Schäfrnerovi - obchodník a soukromnice, Josef Tachovský s rodinou - hostinský, syn zubní technik, Rudolf Ullman s rodinou - obchod s vlnou, Emanuel Vratislavský - hodinář, Max Závodský s rodinou - obchod s dřívím, povoznictví, soukromník.

Z "Matriky příslušníků obce 1923 - 1938" vyjímáme:

- Wassermanová Barbora s vnučkou Pavlínou a vnukem Šalamonem odjíždějí 1934 do Prahy
- Polák Moric s rodinou, nájemce dvora; syn Alfred odchází do Lvova, ostud ostatních není znám
- Wassermann Jakub s rodinou - další osud neznámý
- Polák Simon s rodinou, sládek - další osud neznámý
- Polák Maxmilian s rodinou, manželka Regina roz. Ebstein, rodina přišla z palírny v Čáslavicích, 5 dětí, z nich Moric se oženil do Znojma, František rovněž do Znojma, osud dalších není znám
- Wassermannová Anna a Karel (sourozenci) z Vídně - další osud neznámý
- Polák František s manželkou Kateřinou přicházejí v roce 1938 do Prahy a jsou zde přijati - další osud není znám
Tady můžeme své putování za Židy do Větrného Jeníkova ukončit. Většina zmizela neznámo kam. Nevíme, kolik z nich přežilo nacistické běsnění. Nikdo nepodává svědectví, nikdo se ve Větrném Jeníkově nepřihlásil. Na archivní dokumenty začíná opět usedat prach...

Ladislav VILÍMEK

Zpět nahoru na začátek stránky