K jeho rodině a k místu se pak vztahuje řada velmi zajímavých písemností, které jsou uloženy ve Státním okresním archivu v Pelhřimově. Stojí za přečtení. Pohledy do historie mohou být pro dnešního čtenáře nevšední cestou doprovázenou tajuplnostmi a záhadami...
Jak nám sdělil ředitel archivu PhDr. Zdeněk Martínek, je hlavním zdrojem poznání fond Okresního úřadu Humpolec, neboť archiv obce Kaliště je dochován až od roku 1884. Tamní škola má sice stručnou pamětní knihu, vedenou od roku 1787 a v archivu se nachází i řada katalogů od roku 1878, ale ty neobsahují žádné údaje o Mahlerech. Zmínku nenajdeme ani v opisu matriky narozených z let 1850 - 1851, uloženou u tamního farního úřadu. Prvního příslušníka rodu Mahlerů objevíme až v zakládacích spisech pozemkových knih pro obec Kaliště při fondu Okresního soudu Humpolec. Knihovní lustrum o držbě hostince čp. 9 kupodivu neobsahuje žádné údaje o rodině Mahlerů. A přesto se zde, jako druhorozený syn, malý Gustav Mahler narodil. Zde totiž žila v počátcích rodina Bernarda a Marie Mahlerových, zde zemřel jejich prvorozený syn Isidor. Další knihovní lustrum o držbě vinopalny čp. 52 je už pro nás mnohem zajímavější. Od roku 1848 jsou zde jako majitelé uvedeni Marie Mahlerová, rozená Bondyová, respektive její muž Šimon Mahler. Konečně, první zmínka o Mahlerech v Kališti! Později, pouze v dílčím zápise ze dne 7. července 1852, je zde také jmenován jejich syn Bernard. V roce 1855 kupují tuto vinopalnu od Morice Mahlera manželé Leopold a Eleonora Hallerovi, aby ji v roce 1873 prodali Morici a Herrmannu Sternschussovým.
Další zprávy poskytuje archivní fond Okresního úřadu Humpolec. Tak tedy opět další Mahlerové. A dokonce Bernard, otec našeho Gustava. Neměl to však ve svých začátcích vůbec lehké, konečně, posuďte sami. Dne 9. února 1856 žádá o povolení k obchodu s obilím. Je mu uděleno 13. února, tedy za pouhé čtyři dny. Téhož dne je ale udán obecní radou v Humpolci pro nedovolené provozování obchodu, což se asi následně vysvětlilo a urovnalo. Inu, bdělé oko zákona či závist, a dost možná obojí. Dne 12. března téhož roku žádá opět Bernard o povolení k barvení, doslazování a prodeji pálenky. Snaží se podnikat ve výnosnější oblasti, ale štěstí mu nepřeje. Jeho žádost byla dne 2. dubna zamítnuta. Ale on se nevzdával. Dne 22. září, a stále téhož roku 1856, žádá opět o udělení povolení, tentokrát k destilaci pálenky studenou cestou. Žádost putuje od Obecního úřadu Kaliště až k Okresnímu úřadu v Německém Brodě. Marně, protože už 8. listopadu žádá o povolení k obchodu s viktuáliemi. Tentokrát se asi dočkal. Trpělivost mu přinesla růže, byť na nich neměl nikdy v budoucnosti ustláno. Od 18. prosince mohl tedy obchodovat s viktuáliemi čili potravinami, jak uvádí slovník cizích slov. Stal se váženým obchodníkem. Musel se něčím stát. Schylovalo se ke svatbě. A on miloval dceru váženého a dokonce majetného mydláře.
Dne 5. ledna 1857 žádá Bernard o udělení povolení sňatku se svou nevěstou Marií, dcerou Abrahama Herrmanna z Ledče. Zpráva byla odeslána už následně 8. ledna na Krajský úřad v Čáslavi a ten 16. ledna zasílá licenci k uzavření tohoto sňatku. Obdivuhodná je pružnost a schopnost tehdejšího c.k. aparátu, jen několik listů papíru, jen několik dnů, a hotovo! Sňatek se mohl konat, úřední požehnání bylo učiněno. Rodina byla založena a začala se nebývale rychle rozrůstat... A v židovských rodinách to tehdy nebyla žádná vzácná výjimka mít kolem deseti dětí. Bernard a Marie jich měli později čtrnáct, osm z nich v útlém věku zemřelo.
Rodina, jak známo, se odstěhovala do Jihlavy. Ve spisech Okresního úřadu Humpolec však najdeme ještě další z rodu Mahlerů. V roce 1857 žádá Josef Mahler o licenci ke sňatku s Barborou Neumannovou. Z let 1864 a 1866 je zde odkaz na narození Davida a Fanni a na úmrtí dítěte Karla Mahlera, všichni z Kaliště. Již zmíněný Josef žádá o povolení k řeznictví a pas k podomnímu obchodu. Jiná Marie Mahlerová z Kaliště, nyní v Německém Brodě, zasílá v roce 1867 celkem 7 zlatých a 41 krejcarů daně z podomního obchodu a později je uváděna se svým mužem Šimonem rovněž v záležitosti potravní daně. Poslední zmínka je o Filipu Mahlerovi z Kaliště, který obdržel cestovní pas na jeden rok DO St. Pöltenu.
Nikdy nekončící pátrání a objevování se končí, alespoň pro dnešek. Poděkujme Státnímu okresnímu archivu v Pelhřimově a jeho řediteli PhDr. Martínkovi za putování zažloutlými stránkami naší historie, které nadepsal Prameny k dějinám rodu Mahlerů. Jak vidno, cesta od pramene přináší stále nová překvapení v podobě neznámých přítoků. Výjimkou není ani tolikrát popsaná životní dráha světově proslulého dirigenta a skladatele Gustava Mahlera a jeho rodiny.

Ladislav VILÍMEK, Rounek 25

Zpět nahoru na začátek stránky