Kronikářova představa pevnosti Vestenhof u Dvorců... (obrázek z kroniky, archiv autora)

Prvním pisatelem a také autorem barevných obrázků byl Richard Machek, správce této školy. Úvod patří pochopitelně historii zdejšího okolí a obce. Poutavý a podrobný popis svědčí o autorově nebývalém zájmu o dávnou minulost a nenechává nikoho na pochybách, že na počátku byla návštěva v jihlavském archivu, museu a studium farních dokumentů v nedalekém Kostelci.
První zajímavou zprávou je nález dvou kamenných seker z doby neolitu, které daly podnět ke vzniku domněnky, že zde mohlo být keltské sídliště. Oba předměty byly předány do musea v Pelhřimově a po odborném posouzení byl pouze jeden označen jako neolitický nástroj a druhý jako přírodní útvar. Také profesor Dr. Fried odmítl tehdy existenci keltského sídliště v místě nálezu a doporučil průzkum celé lokality. Co se však dělo dál, kronika neuvádí.
Velkou pozornost věnoval autor dalšímu objevu, tentokrát pozůstatkům vodní tvrze v místě zvaném Vestenhof. Pořídil dokonce zajímavý jednoduchý nákres s popisem odkrytých základů zdiva a části vodního příkopu. Dodnes se dochovaly pouze dva záznamy o tomto jedinečném nálezu. V současnosti je celý prostor zaplaven vodou a po tvrzi není ani památky. Učitel Machek se domnívá, že tvrz se počátkem 15. století změnila na hospodářský dvůr a nakonec zanikla. Nedaleko odtud na skalnatém ostrohu pak stála další tvrz, na kterou upozorňovaly v té době již jen zbytky hliněného náspu. Ani tu dnes pozorné oko návštěvníka nespatří. Celý prostor byl již dříve aplanován a dnes bude sloužit zemědělské výrobě. Archeologický průzkum se na těchto dvou místech neprováděl a tak zůstalo pouze několik málo archivních dokumentů a laické popisy obou tvrzí či jenom jejich nepatrných částí.
Samostatná pasáž kroniky je dále věnována obydlí. A není divu. Učitel při svých návštěvách jistě viděl mnohé. Většina zdejších stavení byla od počátku 19. století nedotčena. Zajímavý je i popis interiérů, rozmístění skromného nábytku, umístění černé kuchyně a později pece. A nejenom viděl, ale také slyšel různé povídačky. Mimo jiné také tu, kterou mu vyprávěl Ondřej Teltscher:
Urbandl z Kostelce se vracel jednoho večera domů z Jihlavy. Prošel bradelským lesem a tu pojednou mu cosi skočilo na záda. Prý vestenhofské strašidlo. Jak tak šel, bylo stále těžší a těžší a tak klel a láteřil, až došel ke kapličce nad Kostelcem. Tam teprve, když poklekl a přestal s klením, strašidlo zmizelo. Dodejme, že kaplička tam stojí dodnes a po silnici dnem i nocí jezdí auta jako o závod... Kampak na ně strašidlo.
Druhá polovina kroniky je věnována škole. Ta byla původně německá a tak stěhování nebylo jednoduché. Konečně, přečtěme si úvodní část:
Ve třídě zůstaly dvě tabule opotřebené, dvě prázdné skříně a lavice. Na stěně visel obraz p. presidenta vystřižený z nějakého časopisu, zasazený neuměle do rámu, v němž byla dříve podobizna císařova. Také kříž s polorozbitou sochou ukřižovaného zde zůstal. V koutě válela se mapa Čech a Palestiny. Nová studna byla zřízena na severní straně budovy, hluboká osm metrů. Hloubení muselo býti prováděno prachem.
Rok za rokem, zápis za zápisem. Občas zažloutlá fotografie se skupinou cvičenců. Na závěr školního roku 1937 - 38 pan učitel Machek píše:
Konec prázdnin. Obloha je zatažena těžkými mraky, hrozivě jsou zastřeny i obzory mezinárodní... k tomu expanse Itálie a Německa může každé chvíle vrhnouti svět do strašné války. Zapsal dne 26. srpna 1938 R. Machek, třídní učitel.
V červenci 1939 se česká škola s třiceti dětmi stěhuje do jiné obecní budovy. Nová učebna obdržela lavice ze zrušené školy až z Petrovic. Poslední zápis zní: Válka zachvátila již téměř celou Evropu a přesunuje se dnešním dnem do druhého roku. A dál už nic. Než zavřeme kroniku, připomeňme si jen motto z první stránky: Nás vzbudil svit zašlých věků a byl nám zdrojem nové důvěry. Kéž by... I dnes.

Ladislav VILÍMEK, Rounek 25

Zpět nahoru na začátek stránky