Synagoga v Schillerově třídě v Jihlavě (dnes Benešova) stála v místě, kde se nyní nalézá centrální tržiště (snímek z pol. 30. let)

Další modlitebna byla zřízena až kolem poloviny 19. století v místnosti soukromého domu vedle hotelu Jihlavský dvůr. Uvádí se rok 1856 a byla určena jen pro několik věřících.
Vzhledem k velkému přílivu Židů do Jihlavy bylo v dalších letech přikročeno k výstavbě nové velkolepé synagogy a to podle plánů stavitelů E. Rathauského a A. Theuerera. Stalo se tak v místě dnešního tržiště v Benešově ulici. Za pomoci sbírek a velkolepých finančních darů ze všech Židovských náboženských obcí celé monarchie byl opatřen nutný kapitál a dne 9.9.1863 se uskutečnilo slavnostní svěcení. Věčné světlo zapálil rabín Dr. Unger a slavnostní řeč přednesl vídeňský zástupce Dr. A. Jellinek. Stavba byla provedena v románskomaurském slohu. První renovace proběhla v roce 1896 a bylo během ní zavedeno plynové osvětlení, interier byl dekorativně vymalován a byly rovněž pořízeny nové varhany od firmy Gebrüder Rieger z Krnova. Téhož roku bylo provedeno nové svěcení a to dne 3.10.1896. V roce 1921 byla synagoga opět důkladně opravena a opatřena elektrickým osvětlením. Během stavebních úprav byla rekonstrukce krovu doplněna mohutnými táhly, které měly zabránit nadměrnému zatěžování zdí.
Dne 30.3.1939 byla synagoga vypálena. Stalo se tak v noci ve dvě hodiny. Dokladem je zápis - protokol ze dne 6.4.1939 sepsaný za účelem dalšího případného restaurování celé stavby a jejího bezprostředního zajištění, neboť shořelý krov a uvolněná táhla způsobila vážné narušení obvodových zdí a hrozilo zřícení objektu. Protokol byl pořízen za účasti městské rady a zástupců Židovské náboženské obce v Jihlavě, předsedy R. Weissensteina a člena výboru K. Meisela. Dalším pramenem je zpráva v Mährischer Grenzbote ze dne 2.4.1939 a zápis pečlivě vedené kronice obce Německá Vyskytná (dnes Vyskytná nad Jihlavou), kde na str. 285 je u data 30.3.1939 uvedeno zapálení synagogy a následně požár ve 2 hodiny ráno.
Další doklad, který potvrzuje vypálení synagogy dne 30.3.1939 je kronika Bedřichova (fond OÚ Bedřichov - inv. č. 29 A), kde je této události věnováno hned několik zápisů. Citováno doslovně:
"Zápis č. 12 - Ze dne 28. na 29.3.1939 prožívalo české i židovské obyvatelstvo v Jihlavě první velkou "Kalvárii" ze strany německých spoluobčanů, kteří projevovali své vlastenecké nadšení vytloukáním okenních tabulí českých i židovských obchodů a demolováním jejich výkladních skříní. Této akce, prováděné za součinnosti některých říšskoněmeckých vojínů zúčastnilo se z Bedřichova celkem 31 místních německých nadšenců, vesměs samých mladých lidí. Rovněž tak v noci na den 30. března 1939 při vypálení a plenění židovské modlitebny v Jihlavě v Schillerově třídě, byli aktivně účastni mnozí bedřichovští Němci."
"Zápis č. 14 - Během dopoledních hodin dne 31.3.1939 vypravili se někteří z bývalých českých komunálních činitelů v obci, pod vedením řídícího učitele místní české obecné školy p. Karla Pravdy, aby nenápadně shlédli vandalské dílo německých ordnerů a poštvaného německého obyvatelstva v Jihlavě, na němž měli bedřichovští ordneři lví podíl. Kromě celé řady demolovaných českých i židovských obchodů uviděli zejména vypálenou židovskou modlitebnu v Schillerově třídě a dále vytlučené obchody českého nožíře p. Františka Hájka v Husově ulici".
Následují zprávy o vytloukání oken ordnery, přejmenování ulic, zbití p. Jana Havelky a jeho svázání do kozelce v hostinci, kde byl celý den; řešení se ujalo gestapo, byl zatčen Emil Schrammel s dalšími účastníky incidentů, ale po 14 dnech se vrátil domů.
Ve dnech 12. a 13.5.1939 došlo k obdarování německých příslušníků říšské pracovní služby různými předměty - šatstvo, prádlo, obuv apod.: "...které byly beztak nakradeny v českých i židovských obchodech v Jihlavě", jak uvádí autor kroniky.
Zápis č. 35 - V noci ze dne 11. na den 12.6.1939 provedli místní Němci novou, tentokráte dokonalou úpravu obce. Téměř všechny české domy v ulici Masarykově a Habermannově byl pomalovány divnými karikaturami, zobrazujícími české a slovenské státníky, diplomaty, politiky a počmárány různými německými nápisy jako: "Böhmen und Juden heraus!", "Sauerböhm raus!", "Alle Böhmen sind leuter Zigeuner!", atd.
Autor zápisů dále uvádí všechna místa, kde byly nápisy umístěny a není nejmenší pochyby o tom, že celé toto období sám prožíval a dokumentoval. Na str. 100 ještě v poznámce zachytil jednoho z bedřichovských Židů, píše: Při pronásledování Židů byla deportována do Terezína rodina Mořice Haupta, kde všichni zahynuli. (Podle Židovského musea v Praze zahynul Mořic Haupt a Růžena Hauptová 15.10.1942 v Treblince).

Pohled na synagogu v novorománskomaurském slohu z věže Matky Boží (konec 20. let).

Přes všechna tato písemná svědectví o vypálení synagogy dne 30.3.1939 se stále objevují osobní svědectví jihlavských spoluobčanů, že k tomuto aktu došlo dne 16.3.1939. Vzhledem k velkému časovému odstupu je třeba tato tvrzení zpochybnit. V Židovském museu v Praze je uložena fotografie synagogy, pořízené pravděpodobně ve dnech krátce po okupaci, která je neostrá a rozmazaná, snad dokumentující požár, ale exponovaná za bílého dne. Na zadní straně je uváděno další datum tragedie - 25.3.1939, což je třeba opět odmítnout.
Nicméně, úřední listy a kroniky zcela jednoznačně dokazují, že datum vypálení synagogy je 30. března 1939 v nočních hodinách.
Nabídla se i svědectví, že v tomto dni bylo uloženo vzadu na prostranství za synagogou několik sudů s hořlavinou, snad benzinem, jiní svědkové tvrdí, že v noci byla střecha a interier polity benzinem a následně zapáleny a že celé akce se zúčastnilo větší množství osob.
Policejní hlášení ze dne 14.4.1939 z Jihlavy, situační zpráva k čís. 14.857/pres ze dne 13.4.1939, adresovaná Presidiu zemského úřadu v Brně, poukazuje především na stržení busty z Masarykova pomníku před Masarykovou školou v dnešní Žižkově ulici a dále na stržení Smetanova pomníku ve Smetanových sadech.
Zápis zcela jednoznačně potvrzuje naprostou neochotu vyšetřit tyto případy. Šéf jihlavského gestapa Dr. Wirth i přednosta Schutzpolizei v Jihlavě Leutnant Sellinger zcela evidentně všechny tyto provokace ponechávají bez povšimnutí. V textu se mimo jiné uvádí, že Dr. Wirth vypověděl: "...že šetření nemělo dosud žádných výsledků, jelikož prý není bodů o něž by bylo lze vyšetřování opříti". Z budovy Schützenheimu však dál vychází německá mládež a hází kamením na Masarykův pomník, což starosta města Dr. F. Brummer řeší postavením stráží.
Požár synagogy je komentován nepřímo a to v souvislosti s pomalováním domu MUDr. A. Fürsta, kde po několik nocí jsou hnědou barvou v německé řeči psány nápisy: "Judenknecht hinaus aus Iglau" - "Hurenkerl" apod. Zápis podotýká, že "MUDr. Fürst jest Čech, římskokatolického vyznání, manželka katolička, Němka". Dále se uvádí: "Dle doslechu pomalování domu se stalo proto, že Dr. Fürst jako soused upozornil hasičstvo na zapálení synagogy. Dle šetření u Dr. Würtha nebyli pachatelé dosud zjištěni. Dr. Würth však poukázal na to, že upozornil Kreisleitera Siegla v Jihlavě, aby poučil své lidi, aby se podobné zjevy více neopakovaly".
V další stati se doslovně uvádí:
"IV. České a židovské obchody a výklady byly vytlučeny pouličními elementy. Židovské obchody byly vytloukány a pomalovány bez výjimky a také některé české.
Dr. Würth ujistil zdejší úřad, že u českých obchodů šlo o omyl. Dle jeho prohlášení byli pachatelé částečně zjištěni a učiněna trestní oznámení válečnému soudu (Kriegsgericht). Dr. Würth však nemohl uvésti ke kterému válečnému soudu a na dotaz, zda může ukázati koncepty udání a pachatelů, odpověděl, že z paměti to neví a že akta nemá po ruce!!"
K bohoslužebným účelům sloužil i nadační dům v Benešově ulici č. 30. Ten byl pořízen z nadace manželů Jan a Marie Levitových z Větrného Jeníkova v roce 1918. Byla v něm zasedací síň, spolkový sál synagogálního pěveckého sboru "Schir Zion", knihovna Dr. Ungera a byt rabína. Jedna místnost byla adaptována na modlitebnu v zimním období. Po vypálení synagogy sloužila ještě krátce svému účelu, potom však byla přidělena jako skladiště německé firmě Politzer, která po osvobození přešla pod národní správu (národní správce p. Kalina - viz přípis JUDr. J. Smolína z 11.1.1947) a stala se tak po dobu několika let sporem mezi MNV a Židovskou náboženskou obcí Jihlava.
Díky Pamětem tělocvičné jednoty SOKOL v Jihlavě 1892 - 1945, které zapsal sokolský činovník František Masopust (SOKA Jihlava fond Spolky - Sokol - přír. č. 1178) se dovídáme o posledním místě, kam byla přestěhována pracovna Židovské náboženské obce v Jihlavě v období Protektorátu a to ve druhé polovině roku 1939. Na listě č. 10 je mimo jiné zapsáno: "...Němci dělali stále demonstrace, zdravili provokativně Heil März. Sokolovna musela býti hlídána ve dne i v noci. Docházelo ke srážkám; tak jsme to prožívali až do března 1939. V noci ze 14. na 15. března o 2. hodině přišel můj zeť br. Chmela z noční hlídky. Probudil nás, oznámil nám situaci, německé vojsko je již na hranicích, nejblíže od nás v Dačicích. Ordneři ihned zabrali policii. Já, kterého znali, jako pracovníka sokolského, musel opustit ještě v noci Jihlavu, abych jim nepřišel hned první do ruky. Jel jsem nočním vlakem do Brna k provdané druhé dceři. V Jihlavě ráno bylo boží dopuštění. Němci řádili. Českému obyvatelstvu a obchodnictvu mlátili okna, výkladní skříně, provokativně se shlukovali na ulicích. Prováděli zvěrstva se Židy a jinými lidmi. Před polednem přišlo vojsko. Pak teprve trochu byl pořádek. Po deseti dnech když to trochu se uklidnilo, vrátil jsem se v noci z Brna. Sokolovna i biograf byl zabrán vojskem, sokolské cvičiště přeplněno tanky. Utrpení naše se stupňovalo. Začínalo zatýkání. Synagoga a židovská hřbitovní kaple spálena. Na podzim 1939 zatčen náš starosta br. Dr. Bláha - odvezen do Znojma, Brna, Prahy, Terezína a na konec Dachau. Židům zabrán majetek movitý, jejich peněžní ústav, který potom se přestěhoval do mého bývalého obchodu a také celá náboženská obec židovská. Denně k nim chodilo gestapo, k nim svážen majetek židovský (psací stroje, kola, kožichy aj.). Valnou hromadou Sokola za účasti gestapa byl zvolen br. Saturka starostou...". Posledním místem Židovské náboženské obce v Jihlavě byla tedy ulice Palackého č. 30 - přízemí vlevo. Dnes obchod s hudebninami SONG.
Významnou židovskou památkou je místní hřbitov založený v roce 1869. Rozkládá se poblíž nové jihlavské nemocnice, dříve sousedil s vojenským cvičištěm. Před tímto datem se pohřbívalo v nedalekých Puklicích. V roce 1903 - 1904 byla postavena při vstupu obřadní síň v novorománském stylu. Vítězný projekt realisoval stavební rada Wilhelm Stiassny, významný vídeňský architekt. Ve SOkA Jihlava se dochoval i nerealisovaný projekt jihlavského stavitele Ignace Langa, který naopak navazoval svým vzhledem na stávající židovskou synagogu ve stylu románskomaurském.
Síň byla vysvěcena 8.12.1904 rabínem Dr. Ungerem. Na počátku okupace ji stihl podobný osud jako synagogu, byla vypálena a konečně koncem 60. let zcela asanována, aby na jejím místě mohla být postavena malá obřadní síň, kam byly umístěny dvě desky s hebrejskými modlitbami a jedna deska se jmény donátorů z původní obřadní síně.
Jako představitelé synagogy působili Abraham Tassig, Maxmilián Metzl, Max Wurmsohn, Heinrich Weissenstein, Josef Grünfeld a Emanuel Fried.
Pohřební bratrstvo Chevra Kadischa bylo založeno v r. 1889. V jeho řadách byly všechny významné osobnosti ŽNO v Jihlavě. První Stanovy pocházejí rovněž z r. 1889 a první výbor tvořili H. Pokorný, N. Schulz, W. Oestereicher, A. Podzahradsky, A. Taussig. V roce 1929 K. Bondi, B. Ornstein, R. Bruck, R. Weisenstein, H. Kafka, K. Weinberger. Poslední volba se konala 4.4.1937 a členy byli - předsedou B. Ornstein, I. náměstek J. Kafka, II. náměstek L. Pollák, jednatel F. Sander, náměstek jednatele O. Beran, pokladník A. Grünfeld a jeho náměstkem B. Weisenstein. Dne 9.2.1940 zasílá B. Ornstein na žádost Vládního policejního úřadu v Jihlavě nové opravené Stanovy spolku. Ty jsou zaregistrovány ještě k 1.12.1942 úřadem SD Zentralamt a Sicherheitspolizei v Praze. O obnovení činnosti žádají jihlavští Židé po II. světové válce dne 16.12.1946. Výbor tvořili R. Weinsenstein, A. Weinsenstein, O. Kohn. Konec Cherva Kadischa v Jihlavě oznamuje JNV - referát pro vnitřní věci, dne 24.11.1950.
Dopis je adresován panu Richardovi Weisensteinovi v Jihlavě.
Co napsat na závěr? Po požáru jihlavské synagogy hořely další i v jiných městech. Hořely až do konce války pece krematorií ve všech nacistických koncentračních táborech. Smrt obcházela Židy, smrt obcházela celou Evropou, celým světem. Odpustit mohou jen ti, kteří hrůzu přežili. Mrtví neodpouštějí, mrtví věčně varují. A ve jménu milionů mrtvých, nesmí miliony živých zapomenout!

Ladislav VILÍMEK, Rounek 25

Zpět nahoru na začátek stránky