Denní zpravodajství:

Nejstarší regionální deník (zal. 1996):
1.4.: Výstavy Neobyčejný svět ilustrátora Tomáše Řízka a Kamila Pokorná – Jiří Sankot Věra Kohnová č. 519 v Havlíčkově Brodě

1.4.: Výstava zabývající se osvobozením Třebíčska v galerii Tympanon

1.4.: Podpořte Lva stínů a prožijte s ním boj za svobodu v propracovaném sci-fi světě

1.4.: Mimořádná prodloužená zkouška sirén se speciálním kolísavým zvukovým signálem proběhne ve středu 2. dubna v Dukovanech

1.4.: Masarykovo náměstí v Jihlavě zaplní stánky s ovocem a zeleninou, tržnice zahajuje sezonu

1.4.: Jihlavská medicínská akademie slaví deset let úspěšné existence

31.3.: Pověsti z Velkomeziříčska: O bílé paní

31.3.: Kaple Panny Marie Bolestné v Kámeni bude během velikonočních svátků přístupná veřejnosti

31.3.: Jihlavské podzemí se otevírá veřejnosti, nabízí tři prováděcí okruhy

28.3.: Policisté na Vysočině odhalili loni 65 cizinců, kteří se prokazovali padělky veřejných listin

28.3.: Distributor drog skončil za mřížemi

27.3.: Přednášku v jihlavské zoologické zahradě o budoucnosti velkých zvířat v Africe doprovodí výstava Klenoty západoafrické savany

27.3.: Ohrožený sokol stěhovavý se po desetiletích vrací do Žďárských vrchů, přístup ke Čtyřem palicím je pro veřejnost uzavřen

27.3.: Muzeum v Třešti chystá expozici významnému rodáku, ekonomovi Aloisi Schumpeterovi

26.3.: Změny ve vedení policie v Třebíči, policisty povede od začátku dubna Jiří Lysák

Publicistika:

H umoresky Bedřichovské
Vzpomínky a sekvence (nejen) z jihlavského Bedřichova, Dřevěných Mlýnů a okolí:
Příběh dušičkový…

Jak hospodář Václav chtěl tak usilovně život zachránit, až o něj přišel…

Děkanovo kvarteto, aneb, jak většina má vždy patrně asi pravdu.

Listopad 1989: Koncert ve Vlašimi, demonstrace nefachčenek – a také co tehdy prorocky odhadl starý kněz.

Jak se moje pomsta udavačskému komunistickému dědkovi skrze krásné ženské nohy proměnila v trojku z chování.

Proč měl jihlavský adventní věnec nikoli čtyři, ale šest svíček?

Těžké hříšníky jejich vlastní hříchy ani do hrobu někdy nepustí…

Příběh dušičkový, aneb jak jsem se už nikdy nestal mrakopravcem.

Co povyprávěl starý skicář o poslední šachové partii s mým dědečkem?

Příběh ztraceného kocourka Mňouka…

Jak jsem kdysi rozebíral a vzápětí postavil – kremační pec!

Důstojník socialistické armády zůstane důstojníkem – i kdyby byl třebas ministrem!

O studentské lásce, o tajném biskupovi a i o tom, jak jsem se stal vlastně novinářem

Závod míru, aneb jak jsem kdysi v továrně zachránil negramotného mistra.

Doutník od papeže, aneb děda výtržníkem…

Z jihlavských archivů:

Výpočet vašich osobních homeopatik podle data narození:

Unikátní script na Leosvancara.cz vám odtud z Regionalistu online spočítá vaše konstelace, vyhledá k nim statisticky nejčastější MOŽNÉ zdravotní potíže a současně vám vybere vaše osobní homeopatika!

Zde zadejte své datum narození:

Sdílet tento článek
První válečné Vánoce v Jihlavě

Válka. Slovo, které nás neustále provází. Stále se nám připomíná doutnajícími troskami domů a ulicemi posetými mrtvolami. Včera Kosovo, dnes Čečensko, zítra... Vraťme se zpátky. Píše se rok 1914 a lidstvo právě vstupuje do té první. Války světové.

Slavnostní odjezd prvních jihlavských praporů na fronty první světové války (fotografie z dobového tisku)...
Její vyhlášení bylo v Jihlavě přijato s velkým nadšením. Většina německého obyvatelstva už viděla splnění svých nacionalistických a politických cílů. Následují proválečné manifestace. Průvod s černožlutým praporem včele jde vstříc projevu starosty Inderky na náměstí. Hoch!!! Nieder mit Serbien!!! Místní české obyvatelstvo je bez jakéhokoliv nadšení. Z kasáren odjíždí 81. pěší pluk a prapor 14. zeměbraneckého pluku. Směr Brno, Krakow, Przeworsk. Přichází drahota a krámy jsou bez mouky a soli. Rodiny bez tatínků a bez synů. Někteří se už nikdy nevrátí. Jiným bude chybět noha. Proto sbírka následuje sbírku. Sbírka na rodiny narukovavších vojáků nebo Sbírka k opatření umělých končetin pro moravské vojáky. Bože, jak šlechetné to sbírky!
Pro válečnou akci "Weihnachten im Felde" - Vánoce v poli, zhotovovaly jihlavské ženy a dívky vlněné ponožky, nátepníky, nákoleníky, nákrčníky a další oděvní součásti, které odevzdávaly v pobočce rakouského Červeného kříže. Místní noviny Mährischer Grenzbote otiskovaly na svých stránkách literární příspěvky dívek. Sláva bojujícím vojínům, sláva hrdinům! Maminky, babičky a hospodyně odevzdávaly na sběrná místa "přebytky" ze svých domácností - kávu, cukr, maso, mouku, rýži... A dětem začalo kručet v bříšku...
Jihlavská kasárna korunního prince Rudolfa (nyní Štefánikova kasárna) v dnešní Vrchlického ulici okolo roku 1910
Vánoce 1914 klepaly na dveře. Dobročinné akce se stupňovaly. Dárky pro vojáky na frontě a pro raněné v lazaretech plnily sběrná místa. Noviny přinášely pravidelné zprávy o úspěších na všech frontách, radostné dopisy vojáků z pole a vlastenecké básně. I když se nesplnily známé předpoklady, že válka bude u konce "než spadne listí", přesto víra převážné části Jihlavanů o jejím brzkém konci byla značná. Kuriosní posilu této víry uveřejnily již zmíněné noviny Mährischer Grenzbote, když v prosincovém čísle uveřejnily proroctví o konci války vypočítané údajně na základě "magie" arabských číslic podle letopočtu narození císaře a jeho nástupu na trůn. Jak dalece tento článek pobavil či byl naopak přijat s velkou vážností, to se dnes neodvážíme odhadnout. Nicméně proroctví, že již od 12. prosince 1914 by se přípravy na vánoční svátky mohly konat ve znamení světového míru, se redakci onoho listu nenaplnilo. V žádném proroctví té doby však nestálo, že to, co lidé dosud zažili, je jen nepatrná část z válečného utrpení, které je ještě čekalo do skutečného konce v roce 1918... A jaké z toho plyne poučení dnes. Žádné. Jsme nepoučitelní...

Petra KOUTNÁ a Ladislav VILÍMEK, Rounek 25


Zpět nahoru na začátek stránky


Z jihlavských archivů:
Pro servery Regionalist a Iglau.cz exklusivně píše
Ladislav Vilímek...

(Další desítky článků Ladislava Vilímka viz. také v rubrice Iglau.cz Jihlavské letopisy...")

14. říjen 2018Glosa
(Leo Švančara)
Poslední exemplář našeho vyhynulého druhu...
Za našich starých krásných hektických časů, v nichž jsme začínali po revoluci nadšeně budovat novou českou mediální scénu, byly pohonnými hmotami ve všech redakcích jednak hustá mlha cigaretového, dýmkového a doutníkového kouře - a jednak všudypřítomná vůně normálního kafe s lógrem. Žádné kávovary: Všude jen rozžhavené vařiče, na nichž jsem současně pálil zrnka kadidla...
Pokračování . . .
Diskuse čtenářů Iglau.cz:
Regionalist-Iglau
- poslední příspěvek přidán 6.10.2010 (21:24)

- poslední příspěvek přidán 7.4.2010 (07:31)