V uměleckých památkách Čech se hovoří krátce o historii a v případě kostela autor uvádí, že jde o významnou raně barokní stavbu. Nezbývá, než litovat toho, jak se k zachování celého vzácného komplexu postavila "doba budování socialismu v naší vlasti". O překrásném interiéru kostela nemluvě. Každý návštěvník zde zůstane v úžasu stát, kéž postojí i tento chrám, jako memento připomínající komunistickou zlobu a lhostejnost.
V archivním materiálu bývalého církevního tajemníka v Dačicích byl nalezen drobný tisk z monografie faráře Josefa Mrštíka, nazvaný Bývalý Paulánský klášter nejsvětější Trojice u Nové Bystřice, vydaný nákladem farního úřadu ve Starém Městě a vytištěný Jaroslavem Svobodou v Jindřichově Hradci, patrně kolem roku 1948.
Z poutavého obsáhlého textu se můžeme dočíst, že založení kláštera doprovází pověst, že prý Pauláni byli posláni sv. Františkem do Čech, aby zde nalezli místo, kde budou stát tři lípy a vyvěrat budou tři prameny, a zde aby založili nový klášter. Při třetí výpravě se jim to podařilo. Stalo se tak 24. června 1501 za přispění majitele zdejšího panství Konráda Krajíře z Krajku a za souhlasu pasovského biskupa Vigila. Chrám byl založen ke cti a chvále Nejsvětější Trojice, Panny Marie a sv. Jana Křtitele. Klášter byl pojmenován "Sana cella," česky Dobrá Voda, neboť právě voda z oněch tří pramenů přivodila v minulosti mnohá zázračná uzdravení. Pauláni nazvali studánku Vaterbrunn, na počest sv. Otce Františka z Pauly. Zázraky byly od roku 1751 postupně zapisovány do knihy Institutio Novitiorum.
V jednom zápise se praví, že jedenkráte do těchto míst zavítal slepý žebrák z Dačic spolu se svým průvodcem. Občerstven vodou, umyl sobě též oči a ku svému radostnému překvapení shledal, že zraku i zdraví nabyl. Pln díků a radosti navrátil se pak do své domoviny. Prameny se doposud nacházejí pod hlavním oltářem a jsou vedeny ve sklepení v kamenných skružích do studánky na východní straně kostela.
Dne 22. července 1533, právě v den oslav posvěcení chrámu, došlo k jeho přepadení. Přes čtyřicet mnichů a mnoho věřících bylo pobitu, ves Klášter a sousední vsi byly vypáleny. Kostel byl sice opatřen novou střechou, ale nadání klášterní bylo zrušeno. Od té doby se zde konaly pouze poutní slavnosti. Další pohromou byla třicetiletá válka, až konečně přišel rok 1626 a spolu s ním hrabě Adam Pavel Slavata, který jako nový majitel panství nechal celý areál opravit a znovu sem dne 29. září 1626 povolal Paulány z Burgundska. Narůstající příliv poutníků znamenal přestavbu kláštera a především nového chrámu. Zasloužil se o to Ferdinand Vilém Slavata v letech 1668 - 1682. Uvádí to rovněž nápis nad vstupem, který připomíná položení základního kamene dne 26. června 1668 a předčasnou smrt zakladatele Viléma Slavaty 2. dubna 1673.
K zajímavostem tohoto poutního místa patří mimo vybavení svatyně také krásná jemná dřevořezba Strom Života nebo také Strom Vykoupení. Datována je na počátek 18. století a podle pověsti prý byla zhotovena jedním z Paulánů, který se čímsi provinil a tak ve svém vězení ji vyřezal obyčejným nožíkem.
V chrámu také došlo k velké tragedii, když při pouti na den sv. Trojice se zřítil kůr a v přeplněném kostele zahynulo pod jeho troskami mnoho poutníků. Všichni jsou pochováni ve zdejší klášterní hrobce, jejíž vstup je zakryt kamennou deskou s nápisem Charitas - Láska. Zde odpočívá i většina Paulánů a také neznámý dobrodinec tohoto kláštera, patrně Ferdinand Mohr z Lichtenecku.
Největší poutě se zde konaly na sv. Řehoře a Nejsvětější Trojici. Hojně věřících přicházelo na svátek sv. Františka z Pauly. Jejich slavnost provázel hlas čtyř zvonů. Naopak smutné časy nastaly za panování císaře Josefa II. K tomu se vztahuje zpráva dr. Kryštůfka, kterou P. Josef Mrštík ve svém drobném tisku cituje doslovně: "Drahocenné rukopisy prodávaly se po librách na sýr. Bibliotheky byly za babku prodávány, zlaté a stříbrné skvosty skupovali židé. Plný vůz knih z klášterních knihoven za jeden neb dva zlaté se prodával. Že i ve zdejším klášteře jinak se nedělo, dá se mysliti. Toliko šťastné náhodě lze děkovati, že alespoň některé důležité knihy tuto se zachovaly a poněvadž kostel stal se farním, že nejpotřebnější věci při kostele zůstaly". - konec citátu.
Klášter však trpěl nepřízní osudu dál a tak si připomeňme závěrečná slova faráře Mrštíka: "Kdo máš mnoho, dej více, kdo máš málo, dej podle možností..." A neplatilo to jen tenkrát, u příležitosti udržení této památky. Platí to i dnes. A snad ještě důrazněji!

Ladislav VILÍMEK

Zpět nahoru na začátek stránky