Další podrobnosti o kostele sv. Kateřiny, zvaného též "Dolní," jsou uvedeny ve Vlastivědě Moravské - Jihlavský okres, vydané v roce 1901. Autor Alois Josef Pátek píše, že byl založen v roce 1526 za majitele třešťského panství Matěje Vencelíka a že jsou v něm doposud zachovány náhrobky "dřívějších pánů". Jan Václav Vencelík pak věnoval tomuto chrámu 500 kop grošů míšeňských na vystavění kůru a stejný obnos místnímu duchovenstvu, aby dále užívalo úroků z toho plynoucích. Při požáru města v roce 1824 však celý kostel vyhořel a po obnově prý zcela ztratil ze svého původního rázu. O poutních slavnostech zde není zmínky.
Ani historik Alois Hrdlička nepřináší o májových procesích žádné zprávy. Prý o původu kostela není nic známo, snad býval kdysi stavbou gotickou, nyní je "moderní". Řady oprav se dočkal začátkem tohoto století. Ve visitační zprávě z roku 1668 se uvádí, že byl opatřen dřevěným stropem, neměl vlastního bohoslužebného náčiní, měl však zděnou věž a na ní obecní hodiny. Kdysi prý býval kolem něho hřbitov. V pozdějších visitačních zprávách je zmíněna kostnice "kamž prý i psi přístup měli" a apeluje se proto na zlepšení jejího stavu. Na věži jsou, podle Pátka, umístěny tři zvony z roku 1885. Jeden z náhrobků v chrámové zdi je zhotoven z červeného mramoru a podle latinského nápisu je zde pohřben rytíř Jan Václav Vencelík z Vrchoviště na Žirovnici a Třešti, který zemřel 9. února 1606.
Kostel rovněž popsala třešťská žákyně Leopolda Boková v jednom svém slohovém cvičení ze třicátých let. Mimo jiné píše, že do věže byly zavěšeny v roce 1930 tři nové velké zvony, neboť staré byly za první světové války násilně odvlečeny pro vojenské účely. Ve věži je umístěn malý umíráček, oznamující všem úmrtí zdejšího obyvatele. Prostor bývalého zrušeného hřbitova je osázen lípami a akáty a tvoří malebné zákoutí. Ani ona nepřipomíná žádné oslavné průvody, patrně v této době už z mysli obyvatel Třeště zcela vymizely.
V nejnovější historii kostela sv. Kateřiny se uvádí jako zakladatel Jan Václav Vencelík z Vrchovišť (1582 - 1606). Kostel prý byl stavěn jako protestantský a v některých pramenech je nazýván "německým kostelem". Renesanční novostavba vykazovala údajně řadu gotických prvků a později byla barokisována. Na portálku bývalé renesanční předsíně, dnešní kaple Panny Marie, se nachází letopočet 1593. V šedesátých letech 18. století došlo ke zřícení presbytáře. Nové svěcení obnovené svatyně proběhlo roku 1777. Dnešní podoba pochází z roku 1824, tedy po požáru, jak již bylo výše popsáno jinými historiky. O poutních procesích se však z žádných novodobých autorů nezmiňuje.
V posledních historických statích se stále objevuje názor, že tento kostel byl postaven protestanty v 16. století. O jeho pozdějším založení však vypovídá nejen orientace objektu, přítomnost hřbitova a umístění na významném místě uprostřed křižovatky dávných obchodních cest, ale také gotická kamenná křtitelnice stojící v sakristii. Poslední slovo by mohl dát, namísto dohadů, důkladný archeologický průzkum.
Obraťme však znovu pozornost k zaniklým procesím ke sv. Kateřině. Podle dostupných pramenů se Vencelíkové a většina třešťského obyvatelstva obrátili v osmdesátých letech 16. století k protestantům. Prvním známým farářem byl v roce 1588 jistý Brantl a posledním Jeremiáš, který byl odtud vypovězen krátce po bitvě na Bílé Hoře. Místní katolíci se v té době obraceli do nedalekého Batelova, kde rovněž křtili své děti. Následná rekatolisace zde proběhla velmi záhy, neboť už v roce 1643 zde byla opět zřízena katolická fara a při cestě do Čenkova byla v roce 1650 postavena Boží Muka.
V té době rodící se mariánský kult vedl nejen k výstavbě chrámů a kaplí, ale také k procesím k milostným obrazům Matky Boží. V případě Třeště, kde byly kostely zasvěceny sv. Kateřině Senenské a sv. Martinovi, bylo patrně využito prvního dne májových bohoslužeb k průvodu, a později procesím, k oltáři sv. Filipa a Jakuba, umístěnému v kostele sv. Kateřiny. Svátek obou apoštolů totiž připadá právě na den 1. května. A co je zajímavé, těmto světcům patřil v oné době rovněž hlavní oltář. Patronka kostela sv. Kateřina byla umístěna na hlavní oltář až po požáru v roce 1824. Podle církevního kalendáře se její svátek slaví 30. dubna, den před 1. květnem. Také její oslava patrně splynula s májovými pobožnostmi. Nedivme se proto, že koncem 19. století "příčina poutí není známa," jak uvádí historik Karel Eichler. Celý měsíc květen je jedním velkým svátkem.

Ladislav VILÍMEK

Zpět nahoru na začátek stránky