Převážnou část nálezů, které sesbíral L. Vilímek na polích v okolí Rounku, tvoří střepy z keramických nádob sloužících k běžnému užívání v domácnostech. Jednalo se především o hrnce, džbány, poklice a misky. Můžeme je rozdělit do čtyř základních skupin podle způsobu zpracování, popřípadě výzdoby.
Pro nás nejzajímavější a nejcennější je hned první skupina nálezů, kterou můžeme zařadit do 2. poloviny 13. století. V této době využíval středověký hrnčíř hlíny s obsahem hrubšího písku a slídy. Pro vyšší nepropustnost nádoby se někdy přidávala do keramické hmoty tuha, jejíž výskyt máme doložen asi u třetiny rouneckých střepů. Keramické nádoby byly vypalovány v pecích jak oxidačním (za přístupu vzduchu) tak redukčním způsobem. Na pohled se způsob výpalu pozná podle barvy, oxidačně vypalované nádoby mají charakteristickou cihlově červenou barvu, kdežto redukční výpal se projeví zakuřovaným povrchem (černošedá barva). Podobný způsob zpracování využívali hrnčíři i po celé 14. století.
Druhá skupina keramických předmětů, kterou můžeme zařadit do průběhu 15. století, je rozdílná od první především výhradně redukčním výpalem, tenčím střepem a použitím jemnější hrnčířské hlíny. Některé nádoby byly navíc opatřeny kovově lesklým nátěrem zvyšujícím isolační vlastnosti. Technologicky pokročilejší jsou nádoby třetí skupiny pocházející ze 16. - 17. století. Oproti druhé skupině jsou výdutě nádob více zdobené plastickým dekorem - nalepovanými a protlačovanými páskami - a opatřené různými glazurami.
Zvláštní skupinu v rámci keramického zboží představují kachle, jejichž fragmenty byly vykopány při budování sklepa jednoho z domů přímo ve vesnici. Nejstarší kachel, jehož přední stěna je zdobena reliéfním motivem gotických lomených oblouků s rostlinnými obrazci, pochází z 15. století. Ostatní zlomky kamnářských výrobků jsou mladší a můžeme je vročit do 16. - 18. století. Popisované nálezy dokládají používání kachlových kamen v domech na Rounku nejpozději od první třetiny 16. století. Nejstarší kachle nebyly opatřeny glazurou, kterou výrobci kamen používali až v průběhu 16. století. Poměrně kvalitní způsob provedení a reliéfní výzdoby na čelních stranách kachlů svědčí o dobré vybavenosti zdejších obydlí. Kamna s reliéfní výzdobou si jistě nemohli dovolit nejchudší rolníci, ale poněkud zámožnější vrstvy obyvatelstva. Je pravděpodobné, že již v 16. století takováto skupina lidí na Rounku žila.
Poslední skupina předmětů nalezená v okolí Rounku byla vyráběna a využívána v průběhu 19. a 20. století. Obvyklé keramické fragmenty doplňuje hojnost brousků na kosy, úlomků skleněných nádob či keramických zátek od pivních lahví.
Popisované nálezy dokládají osídlení v okolí Starého Rounku bezpečně od druhé poloviny 14. století prakticky do současnosti. Keramické fragmenty z první skupiny jsou ovšem s největší pravděpodobností starší a pochází již ze druhé poloviny 13. a první poloviny 14. století. Můžeme předpokládat, že poměrně nehostinný kraj nebyl vybrán k osídlení ze zemědělských důvodů. Ačkoliv nálezy nepochází z konkrétních archeologických objektů a vrstev, ale byly na pole vyvezeny spolu s hnojem nebo po rozbití vyhozeny na meze. Každoročním obděláváním byly pak rozvezeny po celém poli, své vykonalo zřejmě i rozorání mezí v padesátých letech našeho století.
Důvody založení Starého Rounku musíme hledat nejspíše ve starém dolování stříbra kolem nedalekého vrchu "U sv. Antonína" nebo v nutnosti založit osadu v blízkosti obchodní cesty z Jihlavy na Pelhřimov.

Ladislav VILÍMEK a Mgr. David ZIMOLA, Rounek 25

Zpět nahoru na začátek stránky