Řada starých a zapomenutých písňových textů je dodnes uložena někde doma v modlitebních knížkách a nebo v archivech, jako je tomu příkladně v Telči, v tamní pobočce Státního okresního archivu v Jihlavě. Podívejme se na několik, až třista let starých, umudlaných papírků tištěných švabachem a opatřených na titulu dřevorytovými obrázky svatých. Snad jen dvě písně z minulého století jsou vytištěny latinkou. O čem se tehdy pělo?
Pjseň k swaté Anně neyswětěgssi bábě Krysta Gežjsse která se w gegnim chrámu Páně w Telčj na welkým předměsti od roku 1712 ctj a gak skze celý oktaw sw. Anny, tak také každau neděli po ružency od gegj stiteluw se zpjwá.
Tato píseň obsahuje sedm slok na dvou listech malého formátu, vydavatel ani autor nejsou uvedeni. Na titulním listě je mimo krátký úvod také obrázek Svaté Rodiny s Duchem Svatým a textem IESUS MARIANANA. Na závěr je vytištěna váza s květinami. Už už se chce sáhnout po další písni, když tu pojednou si člověk uvědomí, co víme o kostele sv. Anny v Telči? A tak nezbývá, než znovu otevřít knížku Kostel Matky Boží a jiné církevní památky Telče od Aloise Hrdličky z roku 1899. V důsledku rušení hřbitova u kostela sv. Jakuba, rozhodla se Františka hraběnka Slavatová zakoupit za 1.500 zlatých zahradu na telčském předměstí Podolí a zřídit tam nejen nový hřbitov, ale také vyslovila přání, aby zde byl postaven kostel sv. Anny. Tomu vyhověla až roku 1712 Františka hraběnka Lichtensteinová. V kostele, o kterém Hrudička míní, že "nic zvláštního neposkytuje," jsou rozmístěny čtyři vedlejší oltáře a na hlavním se nachází obraz sv. Anny od vídeňského umělce Rondeze. Před tímto oltářem jsou pohřbeni dva místní kněží, kteří zemřeli téměř současně 18. a 19. června 1772 na černé neštovice. Shora uvedená píseň byla jistě zpívána při annenských poutích, kdy sem v minulosti přicházela procesí z farního kostela.
Nábožná pjseň o milostném Gezulátku genž se ctj we farnim kostele swatého Jakuba w městě Telči, od roku 1771.
Píseň má šestnáct slok, je vytištěna na malém dvoulistě a na druhé stránce má v záhlaví květinový ornament. Žádné další podrobnosti zde nejsou uvedeny. V telčském archivu se dochoval ještě další novější exemplář této písně. Jde o doslovný přepis bez obrázků a pouze na druhém listě je v závěru písně uveden krátký řádek s drobným textem: "W Gihlawě, Ripplůw tisk". Také tato píseň je přímo určena telčskému farnímu chrámu sv. Jakuba Většího, který, jak uvádí Alois Hrudička ve výše uvedené knize o telčských památkách, byl postaven snad koncem 13. století. Fara se zde připomíná v roce 1372, roku 1386 prý vyhořel. Píseň o milostném Jezulátku se týká bočního oltáře tohoto chrámu, na který byla soška roku 1771 umístěna, když do té doby byl oltář zasvěcen 10.000 Svatých Rytířů.
K zajímavostem kostela sv. Jakuba patří objev z roku 1892, kdy zde byla v oltáři nalezena veliká pečeť, prý Bohuše ze Zvole, který řídil olomoucké biskupství v letech 1454 - 1457. Stojí za zmínku, že podobná pečeť, a snad i stejná, byla nalezena v roce 1998 v oltáři kostela Matky Boží na Starém Městě a její neodborné datování do 12. století způsobilo tehdy nemalou senzaci. Posléze však byla datována do poloviny 15. století a jako pečetitel byl určn arcijáhen Vilém, pomocný světící biskup brněnský. Pečeť, nalezená v roce 1892, byla nedávno znovunalezena v telčském archivu. Byla uložena ve skleněném pouzdře a patrně už v době nálezu byla ve velmi špatném stavu. Její reliéf je v současnosti zcela propadlý a text nečitelný.
Píseň nowá o welkem djwu, který se stal na Křemessniku o swatý Trogice. -Spjwá se gako: Budiž pozdrawená, Matičko Anno Swatá tč.
Uprostřed titulní stránky je malé vyobrazení Svaté Trojice. Toto drobné čtyřstránkové vydání na tuhém papíru obsahuje oslavnou píseň o sedmnácti slokách. Podle ní byl křemešnický kostel vystavěn na základě snu jakéhosi pána, kterému se po tři noci zdálo o zázračné studánce na Křemešníku, která by ho zbavila vleklé nemoci. A tak dojel do Pelhřimova a odtud na kopec, kde nalezl pramen, napil se z něho a v okamžiku se uzdravil. Závěrečné sloky potom patří zázračné vodě, která lid posilňuje a zbavuje rány morové. Autor ani vydavatel nejsou uvedeni. Zajímavostí je uvedení dosud málo známé pověsti o založení tohoto poutního kostela a opěvování skutečných účinků zdejšího pramene.
Naše procházka starými pouťovými písničkami končí. Odkládáme poslední drobný zažloutlý tisk. Byť zpěv už dávno umlkl a všude kolem je nebývalý klid, něco se někomu přece jen připomene. Ta doba dávno minulá, ta pěší chůze do nekonečných kopců, ta příchuť pošlapané trávy kolem dokola stánků a kiosků, ta vůně děství...
Je večer. Stíny kostelních věží zapadly do lesnatých pahorků a uvnitř poutních chrámů bdí jenom červené plamínky věčného světla. Mnoho šťastných chvil už navždy pohltila naše nepaměť. Je úplně jiná doba. I cesty ke studánkám pokryl leckde asfaltový koberec. Ale lidé... Jsme stále stejní.

Ladislav VILÍMEK

Zpět nahoru na začátek stránky