Největší kutiště se nachází asi půl kilometru severovýchodně od vsi, v zalesněné části Kamenného vrchu (660 m.n.m.). V délce asi 230 m nalezneme řadu 27 různě hlubokých šachet s odvaly, největší s hloubkou 5 m a odvalem o průměru 16 m. Dílo lze zařadit do první etapy dolování na Jihlavsku, do poloviny 13. století. Součástí byla i kaskáda asi 3 až 4 rybníků v údolí Bělokamenského potoka, z nichž se dodnes dochoval Strassen Teuch, Silniční rybník, po jehož hrázi vedla v minulosti Humpolecká cesta do Jihlavy. O něco níže po proudu potoka jsou patrné už jenom hráze rybníku Krum Teuch, Křivého. Tady byla propírána vytěžená ruda a odtud putovala do tavírny vzdálené asi 1 km jižně. Nezalesněná část Kamenného vrchu je na plánu z roku 1778 opatřena pomítním názvem Renn-Hübel užívaným především v alpských zemích, kde jím byla označována místa dobývaní rud.
Další kutiště objevíme asi 1 km západně od vsi, při okraji lesa. V délce 125 m se nalézá 5 šachet. Největší s hloubkou 4 m a odvalem o průměru 10 m byla v minulosti zasypávána odpadem. Od ní se táhne žlab o šířce 2 m a délce asi 11 m, zřejmě propadlá štola vedoucí do údolí s potůčkem. Blízké dva malé rybníčky mohly být rovněž součástí tohoto kutiště a sloužit k propírání rudy.
Samostatná šachta o hloubce asi 7 m s oválným odvalem o šíři 10 m leží v těsném sousedství bývalé Humpolecké cesty, asi 1,5 km jihovýchodně od vsi. Procházka touto zachovalou částí středověké cesty vedoucí na mnoha místech hlubokým úvozem lemovaným mohutnými starými stromy je romantickou procházkou.
Ale vraťme se zpět do vsi. Místo zdejší tavírny polymetalických rud se podařilo lokalisovat zcela náhodně na louce jihovýchodně od vsi, mezi místní komunikací do Vyskytné s meandrem Bělokamenského potoka, asi 200 m od rybníku nazývaného v 18. století Tanne Tauch, Jedlový rybník. Zamokřený terén dává tušit, že původní koryto potoka se nacházelo v těsném sousedství lokality. Jeho pozdější odklon od východní části údolní nivy způsobila výstavba rybníků Dorf Teuch a Kiefer Teuch, Návesního a Borového, ve II. polovině 18. století. Po hrázi Návesního rybníku, který byl ve 20. století vypuštěn a plocha zatravněna, vede dnes komunikace do vsi. Borový rybník byl zrušen za stejným účelem a z jeho hráze jsou dosud patrné jenom okrajové části. Zásadní přeměna nivy byla zakončena úpravou potoční strouhy a melioracemi nově založených luk.
Poslední možné zbytky zdejších tavících pecí pravděpodobně zmizely a zůstal jenom prostor o rozměrech 50 x 200 m s velkým výskytem strusky. V současné době nelze vyloučit možnost přemístění strusek z jiné lokality, protože nebylo možné blíže zkoumat nálezové okolnosti. Nicméně vzhledem k mírným návrším, které lokalitu chrání před větrem, blízkost dostatečného množství vody a konečně i středověké vsi, jeví se místo nálezu jako velmi pravděpodobné místo tavírny rud.
Nejstarší katastrální plán z roku 1778 přináší pouze pohled na meandrující potok v loukách mezi oběma shora uvedenými rybníky. V místech pravděpodobné tavírny zaznamenal geometr pomístní názvy Grosse Gern a Kleine Gern, Velká a Malá radost. Mezi prvními usedlostmi rodící se nové vsi zachytil tři malé rybníčky, které byly v důsledku výstavby stodol později zrušeny. Jejich hráze jsou dosud patrné a malý potůček tudy stále protéká. Existence těchto rybníčků mohla s tavírnou rovněž souviset, stejně jako zajímavý objekt domu čp. 17, který byl nedávno přebudován. Stojí na vyvýšenině, stranou nové domovní zástavby, asi 200 m severně od uvažované tavírny. Škoda, že průzkum lokality nebyl proveden.
Plán stabilního katastru z r. 1838 zachytil v prostoru uvažované tavírny v loukách dvě menší proti sobě ležící obdélníkové parcely čís. 115 a 118 oddělené Bělokamenským potokem, tehdy zvaným Forellen Bach čili Pstruhovým. Proč byly vyčleněny z okolí velkých parcel, nelze z plánu vyčíst. Faktem zůstává, že zde bylo nalezeno při povrchovém průzkumu veliké množství strusek.
Jedná se o zlomky velikosti do 7 cm, nepravidelného nebo plochého tvaru. Na povrchu jsou obvykle šedé, bez lesku, někdy i černé. Lom je zbarven do černé nebo černošedé, s mastným nebo skelným leskem. Běžně obsahují póry o velikosti do cca 0,5 cm. Mikroskopicky bylo ověřeno fázové složení strusek. Bezpečně byly jako podstatná složka ověřeny fayalit v krátce lištových krystalech, skelná fáze, křemenná zrna a inkluse sulfidů, pravděpodobný je wüstit.
Všeobecně se soudí, že zdejší důlní díla byla od II. poloviny 15. století natrvalo opuštěná. Zánik dolů je pak připisován husitským válkám. V roce 1554 bylo místo původní vsi pusté a ve zdejších lesích se pouze těžilo dřevo pro blízkou Jihlavu. Nový Bílý Kámen byl založen na stávajícím místě až v roce 1712.